Hannibal: Porovnání verzí

Na jaře roku [[218 př. n. l.]] Hannibal vyrazil z Nového Kartága v doprovodu mocného vojska – přibližně asi 100 000 mužů ho následovalo směrem na sever. Po překročení Ebra odeslal 40 000 mužů pod velením svého bratra Hasdrubala zpět do Hispánie, která měla být bráněna před očekávaným římským útokem. Rovněž do Kartága vyslal část svých vojáků. Po zdolání [[Pyreneje|Pyrenejí]] dorazil Hannibal do [[Galie]], kde se proti němu postavili místní [[Keltové]]. Hannibalovi se je ale podařilo přesvědčit, aby mu dovolili v míru projít jejich územím. Zde propustil 7000 méně spolehlivých [[žoldnéř]]ů a takže v tomto okamžiku disponoval armádou asi 40 000 pěšáků a 10 000 jezdců, spolu se 37 válečnými [[slon]]y. Jak bylo u Kartáginců obvyklé, skládalo se i Hannibalovo vojsko převážně ze žoldnéřů. Pěchotě dominovali [[Iberové]], [[Libye|Libyjci]] a [[Baleáry|baleárští]] prakovníci. Lehká kavalerie sestávala z asi 4000 [[Numidie|Numidů]], nejlepších jezdců a patrně nejzdatnějších bojovníků celé druhé punské války. Jejich velitel [[Maharbal]] náležel k nejbližším přátelům a nejschopnějším Hannibalovým [[Hierarchie|podřízeným]]. Jemu a jeho [[Jezdectvo|jízdě]] vděčil Hannibal za většinu svých vítězství. Zbytek jezdectva tvořili Iberové. Vojsko bylo podporováno [[Válečný slon|válečnými slony]], kteří však měli především nepříznivý psychologický účinek na morálku nepřítele. Svých největších [[úspěch]]ů navíc Hannibal dosáhl bez jejich pomoci, protože do té doby už všichni pomřeli.