|
[[Soubor:2nd century Hebrew decalogue.jpg|náhled|[[Rukopis]] s Desaterem z [[2. století]], tzv. Nashův papyrus]]
litby (62,9-11), děti mají ctít své rodiče,<ref>Súra 6,151, 17,23, 29,8,31,14, 46,15</ref> ti jsou ovšem také zodpovědní za své děti.<ref>Súra 6,15</ref> Podobně jsou zastoupeny i ostatní příkazy.
'''Desatero''', '''Desatero přikázání''', '''Desatero Božích přikázání''' či '''dekalog''' (z [[řečtina|řeckého]] {{cizojazyčně|el|δέκα}} ''deka'' deset + {{cizojazyčně|el|λόγoς}} ''logos'' slovo,<ref>{{Citace bible|Ex|34|28}}</ref> {{vjazyce|he}} {{cizojazyčně|he|עשרת הדיברות}} ''Deset slov'') považují [[židé]] a [[křesťan]]é za příkazy (přikázání), které [[Bůh]] dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle [[Starý zákon|Starého zákona]] předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře [[Sinaj (hora)|Sinaj]] do rukou [[Mojžíš]]ových. Přikázání jsou v [[Bible|Bibli]] vyjmenována dvakrát; poprvé v knize [[Exodus]],<ref>{{Citace bible|Ex|20|2||17}}</ref> podruhé v knize [[Deuteronomium]].<ref>{{Citace bible|Dt|5|6||21}}</ref>
== Význam Desatera ==
[[Soubor:Decalogue parchment by Jekuthiel Sofer 1768.jpg|náhled|vlevo|Pergamen (612x502 mm) z r. 1768 od Jekuti'ela Sofera zpodobňující Desatero z r. 1675 v amsterdamské synagoze [[Portugalská synagoga v Amsterdamu|Esnoga]]]]
Pro [[etika|etiku]] v [[Judaismus|židovství]] a [[křesťanství]] má Desatero přikázání zásadní význam. V křesťanství se význam Desatera pro [[spása|spásu]] člověka podle Ježíše naplnil – výslednou úlohu přebralo dvojí přikázání lásky k Bohu a k [[bližní]]mu.<ref>{{Citace bible|Mt|22|37||40}}</ref> V tomto dvojím příkazu však vidí naplnění Mojžíšova zákona ([[Tóra|Tóry]]) i židovství.
Desatero je považováno za ''„katechetický souhrn morálky“'', bylo recitováno v [[jeruzalémský chrám|jeruzalémském chrámě]], zbožní [[Židé]] je recitují denně při [[šacharit|ranní modlitbě]]. Zatímco pro [[Židé|Židy]] se jeho platnost omezuje na národ [[původ svátku Pesach|vyvedený z egyptského otroctví]],<ref>{{Citace bible|Ex|20|2}}, {{Citace bible|Dt|5|6}}</ref> v křesťanské katechezi je mu připisována platnost univerzální.
Desatero je v [[evropa|evropské]] kultuře i mimo okruh náboženství považováno často za „etické minimum“,{{Doplňte zdroj}} neboť 4. (resp. 5.) až 10. přikázání Desatera vymezuje základní mezilidské vztahy (tzv. ''2. deska Zákona''). Znalost znění Desatera však obecná není.{{Doplňte zdroj}}
== Členění a číslování ==
Jednotlivá přikázání Desatera se podle jednotlivých [[tradice|tradic]] číslují odlišně. Židovská tradice (Ž) chápe sebepředstavení Boha jako samostatné první přikázání. Číslování (A) [[pravoslaví|pravoslavných]] a [[reformované církve|reformovaných církví]] ponechává první dvě přikázání (tzn. příkaz [[monoteismus|monoteismu]] a zákaz zobrazování Boha) rozdělené. Číslování (B) běžné v [[katolická církev|katolické církvi]] a [[lutherské církve|lutherských církvích]] tyto dvě sloučilo a rozděluje naopak poslední přikázání. Toto číslování zachovává sled knihy Exodus.
Oba výčty v Exodu a Deuteronomiu se liší především základem příkazu [[šabat|sobotního odpočinku]] – Exodus jej považuje za připomínku sedmý den [[Stvoření světa|stvoření]], Deuteronomium za připomínku vyjití Izraelitů z [[egypt]]ského otroctví.
[[Letniční hnutí]], [[evangelikalismus|evangelikální hnutí]] a [[svobodné církve]] obvykle přejímají znění Desatera doslovně, kdežto ostatní křesťanské církve obvykle využívají kratšího textu, poprvé použitého z [[katecheta|katechetických]] důvodů [[svatý Augustin|sv. Augustinem]].
{| cellpadding=5 cellspacing=0 border=1 style="border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse;"
|- valign=top style="font-weight:bold; text-align: center" bgcolor="#DDFFDD"
| '''Ž'''
| '''A'''
| '''B'''
| width="35%"| '''Text v Exodu'''
| width="35%"| '''Text v Deuteronomiu'''
| width="20%"| '''Katechetická formule'''
|-
| 1.
| rowspan=2 |1.
| rowspan=3 |1.
| colspan=2 valign="top"| Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
| valign="top" | V jednoho Boha věřiti budeš.
|-
| rowspan=2 |2.
| colspan=2 valign="top" | Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
| valign="top" | Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
|-
| 2.
| colspan=2 valign="top" | Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
| valign="top" |
|-
| 3.
| 3.
| 2.
| colspan=2 valign="top" | Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
|Nevezmeš jména Božího nadarmo.
|-
| 4.
| 4.
| 3.
| valign="top" | Pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.
| valign="top" | Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat... ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
| valign="top" | Pomni, abys den sváteční světil.
|-
| 5.
| 5.
| 4.
| valign="top" |Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
| valign="top" | Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
| valign="top" |Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
|-
| 6.
| 6.
| 5.
| colspan=3 valign="top" | [[Nezabiješ!|Nezabiješ.]]
|-
| 7.
| 7.
| 6.
| colspan=3 valign="top" | [[Smilstvo|Nesesmilníš]]. (dosl. ''[[Cizoložství|Nezcizoložíš]]'')
|-
| 8.
| 8.
| 7.
| colspan=3 valign="top" | Nepokradeš.
|-
| 9.
| 9.
| 8.
| colspan=2 valign="top" | Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
| Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
|-
| rowspan=2 | 10.
| rowspan=2 | 10.
| 9.
| valign="top" | Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
| rowspan=2 valign="top" | Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
| valign="top" | Nepožádáš manželky bližního svého.
|-
| 10.
| valign="top" | Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
| valign="top" | Aniž požádáš statku jeho.
|}
(Biblické varianty podle [[český ekumenický překlad|českého ekumenického překladu]], katechetické formule podle [[Katechismus katolické církve|Katechismu katolické církve]].)
Podle zmínky o ''„dvou deskách Zákona“'' se vžilo dělit v katechezi Desatero na první a druhou desku: 1. = vztah k Bohu; 2. = vztah k lidem. Křesťanská tradice ovšem začíná 2. desku příkazem úcty k rodičům, [[Židé]] jej řadí ještě k 1., neboť vztah rodičů a dětí je považován za náboženskou záležitost - Bůh je třetím partnerem při plození dítěte{{Doplňte zdroj}}.
Vědecká analýza Desatera někdy považuje přikázání o víře v jediného Boha za součást 1. židovského přikázání (''„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh …“''); přikázání o nezobrazování Boha za samostatný článek (jako v evangelické tradici) ([[Filón Alexandrijský|Filon]] Alexandrijský, H. Gese).
== Původ Desatera ==
Tradiční výklad předpokládá, že Zákon v dnešním stavu, včetně Desatera, přijal [[Mojžíš]] na [[Sinaj (biblická hora)|Sinaji]]. Toho se drží jak [[ortodoxní judaismus|ortodoxní Židé]], [[Talmud]],<ref>Pesachim 6b; Sanhedrin 90a</ref> tak i fundamentalističtí křesťané.
[[Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 079.jpg|náhled|[[Rembrandt van Rijn]], ''Mojžíš s deskami Zákona'']]
[[Biblická kritika]] naproti tomu rozlišuje v Bibli různé časové a tradiční vrstvy, což připouští postupné a [[mozaika|mozaikovité]] vznikání [[Bible]], včetně Desatera. U něj se předpokládá velmi stručná podoba u všech přikázání, jako u ''„Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš“'' (G. v. Rad). V pozdějších komentářích a výkladech se obě verze liší, bývají tudíž považovány za pozdější dodatky. F. L. Hoßfeld a W. Johnstone jsou toho názoru, že celé Desatero vzniklo až v [[babylonské zajetí|babylonském zajetí]] či po něm (asi 6. stol. př. n.l.). Pravděpodobný může být vliv Egyptské knihy mrtvých, v jejíž 125. kapitole, týkající se soudu mrtvých, můžeme najít v mnoha jiných bodech několik podobných těm z Desatera.<ref>[http://egypt-egypt.blog.cz/0803/kniha-m-tvych O 125. kapitole]</ref><ref>http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2003122501</ref> [[Egyptská kniha mrtvých]] je přitom nepochybně{{Doplňte zdroj}} starší než samotná Bible.
Podle H. Greßmanna a E. Jenniho pochází jádro už z Mojžíšovy doby (14.-13. stol.). Podle L. Perlitta z konce 7. stol. J. Wellhausen jej datuje 8. stol. atd. Vodítkem je především předpoklad, že osloveným je muž, svobodný rolník, ženatý, otec dětí, syn starých rodičů, majitel statku a otroků - sociální status, k němuž se (kočovní) [[Židé]] vypracovali až v pozdějších dobách. V důrazech na sobotu je zase spatřován vliv náboženského života v době chrámů a po babylonském zajetí. V důrazu na jedinost Boží a v zákazu zobrazování Boha je pak spatřována polemika proti babylonskému pohanství, které mohlo být pro exulanty svůdné.
Vedle etického desatera bylo původně dodržováno celkem odlišné rituální desatero.<ref>http://www.osel.cz/8315-zeptejte-se-sveho-kneze-7-desatero-bozich-prikazani.html - Zeptejte se svého kněze 7: Desatero Božích přikázání</ref>
== Srovnatelná etická pravidla ==
Ve všech [[abrahámovská náboženství|abrahámovských náboženstvích]] mají zásadní význam první dvě resp. tři přikázání. Kladou totiž jako ústřední bod [[víra|víry]] jednoho Boha, s nímž [[Abrahám]] uzavřel [[smlouva|smlouvu]]. Pro neabrahámovská náboženství nemají proto tato dvě (resp. tři) přikázání význam. Podobně je tomu i s příkazem svátečního odpočinku. Ostatní přikázání však kladou základ mezilidských vztahů, a lze je proto nalézt i v ostatních náboženstvích a kulturách.
=== Islám ===
[[Korán]] popisuje v 17. [[súra|súře]] nazvané ''Noční cesta'' předání deseti přikázání Mojžíšovi:
{{citát
|A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: „Nevezmete sobě vedle Mne nikoho jiného za ochránce, ó potomci těch, jež nesli jsme v arše s Noem, jenž služebníkem byl Naším vděčným!“
|Súra 17, ája 2–3}}
Desatero však v Koránu samotném nehraje žádnou roli. Jeho obsah lze však přitom v textu Koránu nalézt; samotná 17. súra obsahuje několik z příkazů obsažených v Desateru. Příkaz víry v jednoho Boha se nachází na vícero místech;<ref>Súra 3,89; 7,138; 17,22; 39,1-15; 112,2-4.</ref> v Koránu se však nenachází explicitně zákaz zobrazování, který se vyvozuje z často opakovaného zákazu uctívání obrazů. Jména Božího se dle Koránu nesmí zneužívat.<ref>Súra 11,18; 39,32; 39,60</ref> Pátek není dnem, kdy se nemá pracovat, nýbrž dnem modlitby (62,9-11), děti mají ctít své rodiče,<ref>Súra 6,151, 17,23, 29,8,31,14, 46,15</ref> ti jsou ovšem také zodpovědní za své děti.<ref>Súra 6,15</ref> Podobně jsou zastoupeny i ostatní příkazy.
== Odkazy ==
| 