Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň): Porovnání verzí

m
wikilinky
m (Robot: -prázdný nepodporovaný parametr infoboxu)
m (wikilinky)
| datum zániku =
| architekt = [[Matěj Ondřej Kondel]]<br />[[Antonín Barth]]
| sloh = [[Barokní architektura v Česku|baroko]]
| architektonický typ = jednolodní
| výstavba = konec 17. století
| commonscat = Church of the Holy Name of Jesus (Plzeň)
}}
'''Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš''' je [[barokoBarokní architektura v Česku|barokní]] [[kostel]] v&nbsp;[[Plzeň|Plzni]]. Má hned několik zvláštností. Jednak se jedná o&nbsp;jeden ze čtyř kostelů v&nbsp;České republice s&nbsp;tímto [[Patrocinium|patrociniem]], ale jediný se vžitým názvem '''U&nbsp;Ježíška''', a potom vlastníkem tohoto kostela nebyla nikdy [[Římskokatolická církev|církev]], ale vždy náležel do soukromých rukou. Tato stavba je chráněnou [[Stavební památka|nemovitou kulturní památkou]].<ref>{{MonumNet|název=Kostel U Ježíška|ID=157441|datum=2012-12-22}}</ref>
 
== Historie kostela ==
Historie kostelíka Nejsvětějšího Jména Ježíš sahá zřejmě až do středověku. Prvně je stavba nakreslena na vedutě [[Jan Willenberg|Jana Willenberga]] z roku 1602 jako čtverhraná stavbička s [[cimbuří]]m a jehlanovou střechou. Tehdy byla [[kaple]] ještě neznámého zasvěcení. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce 2001, že kostelík narůstal postupně, od nejstarší čtverhrané svatyně, přes prodloužení v letech 1745-1746 až po přístavbu nové lodi na začátku 19. století. Nejstarší část dnes tvoří vstupní [[vestibul]] kostela. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci kdo a kdy nechal kapli postavit.
 
První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745–1746 provést lékař a plzeňský primátor [[Petr Pavel Helffer]]. Budovaná kaple byla zasvěcena [[Pražské Jezulátko|Pražskému Jezulátku]]. Důvod stavby byl především v úmyslu zřídit rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem kaple resp. přestavby kaple, byl [[Matěj Ondřej Kondel]], který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichla]]. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kapličky, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní [[Výklenek|niky]]. Tak vznikl [[vítězný oblouk]] s [[Archivolta|archivoltou]] užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité [[Voluta|voluty]]. Tím se prostor původní kaple stává [[loď (architektura)|lodí]] a nová přístavba [[Kněžiště|presbyteriem]]. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným presbytářem vznikla i vížka, která pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke [[svěcení]] kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli roku 1747.<ref>Přesné datum svěcení není spolehlivě známo.</ref>
 
Dne 1. srpna 1770 získali zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku 1776 získal kapli, [[letohrádek]] a vše k tomu náležející [[Jakub Vilém Seitz]], plzeňský [[zvonař]], jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři [[Pernerové|Pernerovi]]. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce 1781 byla kapli udělena papežem [[Pius VI.|Piem VI.]] na sedm let [[Odpustkový list|odpustková]] [[Papežská bula|bula]]. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce 1793 získali jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství [[Petr Pavel Perner]], který v závěji již následujícího roku získal po matce i druhou polovinu. Tak se roku 1794 stala vlastníkem kaple rodina [[Pernerové|Pernerů]], která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní [[hrobka]] pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele [[Antonín Barth|Antonína Bartha]], který práce v letech 1806 až 1807 realizoval. Stavba byla [[orientace kostela|orientována]] východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace [[oltář]]e na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostelíku. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. [[Tomáš Kordík|Tomášem Kordíkem]] došlo 2. ledna 1808.
 
Roku 1870 byl [[Robert Perner]] nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelíkem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali [[krypta|kryptu]] pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí [[pamětní deska]]. Roku 1877 nechali provést úpravu vstupu do krypty, který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku 1893 k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné [[vitráž]]ové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostelíku byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostelíku bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí.