Komunismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: možný vandalismus vyprázdněna sekce editace z mobilu editace z mobilního webu |
rv |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Karl Marx.jpg|náhled|upright|[[Karl Marx]] ]]
'''Komunismus''' (z latinského ''{{cizojazyčně|la|communis}}'' = „společný“) je [[politická ideologie]] požadující společné [[vlastnictví]] a odmítající [[Sociální třída|třídní]] rozdíly mezi lidmi. Její zastánci se označují jako komunisté. Dále se tak označuje uspořádání společnosti, jež komunisté prosazují, a někdy i [[komunistický režim]], tedy [[politický režim]] států ovládaných [[Komunistická strana|komunistickými stranami]].
Komunistické ideje mají předchůdce již v [[Starověk|antice]] a raném [[novověk]]u. Jako významná politická síla se objevily v první polovině 19. století a v rámci [[Levice|politické levice]] vznikla řada směrů komunismu lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nejvlivnějšími teoretiky komunismu se stali [[Karl Marx]] a [[Friedrich Engels]], kteří také stáli u zrodu prvních komunistických organizací a přidali komunismu [[revoluce|revoluční]] charakter: [[soukromé vlastnictví]] mohou [[vykořisťování|vykořisťovaní]] zrušit jen násilím.
První revolucí ovlivněnou komunistickými myšlenkami bylo [[Pařížská komuna|povstání pařížských komunardů]] roku 1871, které se však udrželo jen krátce. Trvaleji získali komunisté moc poprvé v Rusku roku 1917 [[Říjnová revoluce|říjnovou revolucí]] pod vedením [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Lenina]]. Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně [[Komunistický režim v Československu|Československa]], kde komunisté vládli od [[Únor 1948|února 1948]] do [[Sametová revoluce|listopadu 1989]]. Většina komunistických režimů se zhroutila [[Pád komunismu v Evropě|v revolucích roku 1989]] nebo brzy po něm, dodnes však existují v [[Čína|Číně]] a několika dalších zemích. Komunistické režimy sice často přinesly sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím. Navíc připravily o život desítky milionů lidí: zavinily takové katastrofy, jako byly v Sovětském svazu [[hladomor na Ukrajině]] (1932–1933) či [[velká čistka]] (1934–1938), v Číně hladomor způsobený programem [[Velký skok vpřed]] (1958–1962) i vraždění a ničení kulturních památek za [[kulturní revoluce]] (1966–1969) nebo v Kambodži krutovláda [[Rudí Khmerové|Rudých Khmerů]] (1975–1979). Česká republika považuje komunistický režim v letech 1948–1989 za [[Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu|protiprávní]].
== Počátky ==
Idea komunismu se rodila dávno před tím, než se jí chopily marxistické levicové strany. Řada pojmů a tezí marxismu se na různých místech objevila již před Marxem, třebaže až Marx s Engelsem vypracovali jejich syntézu a plně je začlenili do kontextu dobové filosofie a ekonomie.
=== Raní myslitelé ===
Ideál rovnostářské a kolektivistické [[společnost]]i se dá vystopovat již do [[Starověk|antiky]]. [[Platón]]ova ''[[Ústava (Platón)|Ústava]]'' navrhuje kolektivní výchovu dětí a správu vlastnictví. Vůdce povstání otroků [[Spartakus]] často sloužil jako inspirace sociálním revolucionářům.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wilkerson
| jméno = Doxey A
| titul = An Epic Revolt
| url = http://www.trussel.com/hf/revolt.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-02-13
| vydavatel = z Masses & Mainstream, March, 1952, pp 53-58
}}</ref> Politicky byly vykládány i náboženské ideály [[křesťanství]], zejména [[Ježíš Kristus|Ježíšovo]] ''[[Kázání na hoře|Horské kázání]]'' a sdílení majetku v prvokřesťanské obci, jak je popisují ''[[Skutky apoštolů]]''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Service
| jméno = Robert
| rok = 2009
| titul = Soudruzi : Světové dějiny komunismu
| vydavatel = Argo / Academia
| místo = Praha
| isbn = 978-80-257-0105-8
}}, s. 24</ref>
[[Soubor:Gracchus Babeuf.jpg|náhled|upright|[[Gracchus Babeuf]]]]
Evropský středověk a raný novověk znal náboženská společenství, praktikující či propagující „[[křesťanský komunismus]]“ sdílení majetku. V českém prostředí je možno chápat jako projev komunismu odevzdávání majetku do společných kádí při příchodu do husitského města Tábor v období husitského hnutí v 15. století. Vedle běžných [[Řád (církev)|církevních řádů]] šlo o nezávislé skupiny typu [[shakeři|shakerů]] 18. století či radikální [[reformace|reformátory]] jako byl [[Thomas Müntzer]]. Vznikaly knihy popisující smyšlené rovnostářské společnosti jako [[Thomas More|Moreova]] ''[[Utopie (kniha)|Utopia]]'' (1516) či [[Tommaso Campanella|Campanellův]] ''Sluneční stát'' (1623).
V [[18. století]] se kritika sociální a mocenské nerovnosti rozšířila zejména ve Francii. Jejími nositeli byli [[osvícenství|osvícenští]] filozofové jako [[Jean-Jacques Rousseau]] nebo [[Velká francouzská revoluce|revoluční]] politici jako [[Jean Paul Marat]] a především [[Gracchus Babeuf]], podle něhož má každý člověk od přírody právo na stejný podíl všech statků.
=== Zrod evropské levice ===
Vlastní počátky politické [[levice]] v dnešním smyslu slova se kladou do prvních dekád 19. století. Vedle zárodků dnešních socialistických a komunistických hnutí do těchto kruhů patřili i raní [[odbory|odboráři]], křesťanští utopisté, rané [[feminismus|feministky]] nebo první [[anarchismus|anarchisté]].
[[Soubor:Henri de Saint-simon portrait.jpg|náhled|upright 0.7|vlevo|[[Henri de Saint-Simon]]]]
Termín ''komunismus'' zřejmě poprvé použil roku 1839 francouzský utopista [[Étienne Cabet]] pro jím založené komunitní hnutí a roku 1840 tak britský socialista [[John Goodwyn Barmby]] označil Babeufovu nauku. Také slovo ''[[socialismus]]'' se začalo používat kolem roku 1845 a oba termíny tehdy ještě v podstatě byly chápány jako [[synonymum|synonyma]]. Jejich použití se řídilo spíše regionální a náboženskou příslušností: v kontinentální Evropě se „komunismus“ považoval za [[ateismus|ateističtější]] a radikálnější než „socialismus“, a naopak v Anglii ateisté dávali přednost označení socialisté.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Williams
| jméno = Raymond
| titul = Keywords: a vocabulary of culture and society
| vydavatel = Fontana
| rok = 1976
| isbn = 0006334792}}; [[Friedrich Engels]], [http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/mks/km_p1888.htm #*7 Předmluva k anglickému vydání ''Komunistického manifestu'' z r. 1888], odst. s pozn. 7</ref>
Levicové hnutí se soustřeďovalo do průmyslově nejvyspělejších zemí Evropy. Ve Francii s její rousseauovskou a babeufovskou tradicí působili například [[Henri de Saint-Simon]], z jehož okruhu pochází termín „[[vykořisťování]] člověka člověkem“, [[Charles Fourier]], autor slova [[feminismus]] a zakladatel komun dobrovolníků, [[Louis Auguste Blanqui]], tvůrce pojmu „[[diktatura proletariátu]]“, který strávil desítky let v žalářích za revoluční činnost, a otcové anarchismu [[Pierre-Joseph Proudhon]], autor okřídleného rčení „vlastnictví je krádež“, a ruský anarchista [[Michail Alexandrovič Bakunin|Michail Bakunin]].
[[Soubor:Robertowen.jpg|náhled|upright|[[Robert Owen]]]]
K raným anglickým sociálním reformátorům patřil [[Robert Owen]], zakladatel [[družstvo|družstevního]] hnutí. V Anglii také působili [[chartisté]], nazvaní podle ''Lidové charty'' (''{{cizojazyčně|en|People's Charter}}'') publikované roku [[1838]] a požadující rovné [[volební právo]] pro neprivilegované vrstvy. V polovině 19. století se levicové hnutí rozšířilo i do Německa a Itálie.
Vznik socialismu a komunismu právě ve vyspělých státech souvisí s [[Industrializace|průmyslovou revolucí]], která vytvořila průmyslovou [[dělnická třída|dělnickou třídu]], socialisty zvanou [[proletariát]]. Dělníci, kteří nevlastnili nic než svoji práci, byli vystaveni krušným pracovním podmínkám; dobové veřejné mínění ohledně postavení nejchudších burcovaly knihy typu Engelsova ''[[Postavení dělnické třídy v Anglii]]''<ref>[[Paul Johnson]] ovšem považuje Engelsovo líčení za značně zkreslené. V knize ''Intelektuálové''. Návrat domů, Praha 1995, pp. 75–6, píše: „Původní otištěné prameny, které Engels použil, byly pět, deset, dvacet, dvacet pět let a dokonce i čtyřicet let staré, ačkoliv je většinou předkládal jako současné. Když uváděl počty narozených nemanželských dětí, připisovaným nočním směnám, opominul sdělit, že data pocházejí z roku 1801. Citoval pojednání o kanalizaci v Edinburghu, aniž čtenáře informoval, že bylo napsáno v roce 1818. Při mnoha příležitostech vynechával fakta a události, které jeho zastaralé důkazy úplně znehodnocovaly. Není vždy jasné, zda Engels špatným výkladem fakt čtenáře klamal záměrně nebo zda je to pouze jeho sebeklam. Někdy je ovšem podvod evidentně zcela záměrný.“</ref> nebo [[Charles Dickens|Dickensových]] románů jako ''[[Oliver Twist]]'' či ''[[Malá Dorritka]]''. Levicoví aktivisté proto vykládali původně [[liberalismus|liberální]] ideu [[rovnost (právo)|rovnosti]], pocházející z [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]], ve smyslu nejen rovnosti příležitostí, ale i rovnosti majetku.
Marxisté nazývají tuto ranou etapu levicových teorií ''utopický socialismus'', zatímco svoje vlastní názory označují jako ''vědecký socialismus'' či ''vědecký komunismus''.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Engels
| jméno = Friedrich
| titul = Socialism: Utopian and Scientific
| url = http://www.marxists.org/archive/marx/works/1880/soc-utop/index.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-02-13
| vydavatel = Marxists.org
| jazyk = anglicky
}}</ref>
=== Komuny dobrovolníků ===
[[Soubor:New Harmony, Indiana, por F. Bates.jpg|náhled|upright=1.5|Neuskutečněná představa Owenovy Nové Harmonie]]
Sdílení majetku a životní úrovně je běžné v malých skupinách vzájemně blízkých lidí, jako jsou [[rodina|rodiny]] nebo náboženské [[klášter|řeholní komunity]] – přerozdělování zde probíhá na základě potřeby a bez použití peněz. Počínaje první polovinou 19. století levicoví myslitelé uskutečnili řadu experimentů s umělým ustavením rovnostářství v uzavřených komunitách dobrovolníků. Nejznámějším byla [[Nová Harmonie]], již založil [[Robert Owen]] roku 1825 v americkém státě [[Indiana]]. Nová harmonie se rozpadla po čtyřech letech následkem sporů mezi svými členy a podobný osud dříve či později čekal i většinu ostatních sociálních experimentů tohoto typu.<ref>MURAVCHIK, Joshua. ''Nebe na zemi'', BB art Praha 2003, kapitola 2 Nová Harmonie: Owen experimentuje, s. 38–62</ref> Do této linie ovšem patří i pozdější [[izrael]]ské [[kibuc]]y, zakládané od počátku 20. století židovskými socialisty v Palestině, nebo komunitní experimenty probíhající v západním světě zejména v 60. letech 20. století.
Zakládat utopické ''Jednoty svobodomyslných'' do Spojených států odjel roku 1869 rovněž moravský buditel [[František Matouš Klácel]]. Ten se také zasloužil o uvedení idejí socialismu a komunismu do českého prostředí v ''Listech přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu'' (1849), adresovaných [[Božena Němcová|Boženě Němcové]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Holzbachová
| jméno = Ivana
| příjmení2 = Gabriel
| jméno2 = Jiří
| titul = Slovník českých filosofů, heslo František Matouš Klácel
| url = http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/klacel.html
| datum vydání = 1998
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-01-01
| vydavatel = Katedra filosofie FF MU
| místo = Brno
| jazyk =
}}
</ref>
== Marxistické hnutí ==
Zdaleka nejvlivnější teorii komunismu vytvořili Marx a Engels kolem poloviny 19. století. Filozof [[Leszek Kołakowski]] nazývá éru od Marxovy smrti do komunistického převratu v Rusku „zlatým věkem marxismu“ v protikladu ke „zhroucení“, které následovalo s nástupem [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]].<ref>
| |||