Kurdové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 112:
Od potlačení povstání [[Alevité|Alevitů]] ve [[30. léta 20. století|30. letech 20. století]] byla politická situace Kurdů v Turecku pro příští půlstoletí relativně klidná. Turecko se nezúčastnilo [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a úspěšně udržovalo svou zahraničně-politickou [[Neutralita|neutralitu]] až do počátku [[50. léta 20. století|padesátých let]], kdy se obrátilo k [[Západní kultura|západnímu světu]] a vstoupilo do [[NATO]] jako důležitý [[Geostrategie|geostrategický]] partner. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a další západní spojenci Turecka se příliš nezajímali o práva etnických menšin v zemi. Nespokojenost Kurdů se situací vyústila koncem [[70. léta 20. století|70. let]] v založení [[Extremismus|extremistických]], [[Marxismus|marxisticky]] orientovaných a [[Nacionalismus|nacionalistických]] organizací, mezi nimiž je [[Strana kurdských pracujících]] (PKK) obzvláště prominentní.
Po vojenském převratu v roce 1980, kdy se k moci v Turecku dostala [[vojenská junta]], byl kurdský jazyk ve veřejném i soukromém životě oficiálně zakázán.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Turkey - Abdullah Demirbas - European Union - Kurds | periodikum = The New York Times | datum_vydání = 2008-02-17 | url = https://www.nytimes.com/2008/02/17/magazine/17turkey-t.html? | issn = 0362-4331
}}</ref> Vedení PKK muselo zemi opustit. Slova „Kurdové“, „Kurdistán“ nebo „Kurdský“ turecká vláda oficiálně zakázala.<ref>{{Citace monografie | příjmení1 = Baser | jméno1 = Dr Bahar | titul = Diasporas and Homeland Conflicts: A Comparative Perspective | url = https://books.google.cz/books?id=8MTVBgAAQBAJ&redir_esc=y | vydavatel = Ashgate Publishing, Ltd. | strany = 63 | isbn = 9781472425621}}</ref> V té době bylo v kurdských územích používání kurdského jazyka, oblékání, folklóru a jmen zakázáno.<ref>{{Citace monografie | příjmení1 = Hannum | jméno1 = Hurst | titul = Autonomy, Sovereignty, and Self-Determination: The Accommodation of Conflicting Rights | url = https://books.google.cz/books?id=28PEGfCDiZEC&redir_esc=y | vydavatel = University of Pennsylvania Press | strany = 187-9 | isbn = 9780812202182}}</ref> Mnozí, kteří hovořili, publikovali nebo zpívali v kurdštině, byli zatčeni a uvězněni.<ref>{{Citace monografie | příjmení1 = Aslan | jméno1 = Senem | titul = Nation Building in Turkey and Morocco | url = https://books.google.cz/books?id=wTAWBQAAQBAJ&redir_esc=y | vydavatel = Cambridge University Press | strany = 134 | isbn = 9781107054608}}</ref>
Pod vedením [[Abdullah Öcalan|Abdullaha Öcalana]] začal v roce 1984 ozbrojený konflikt PKK proti Turecku, který oficiálně trval až do roku 1999, kdy agenti americké tajné služby [[CIA]] zajali kurdského vůdce Öcalana v [[Keňa|Keni]] a vydali jej do Turecka, ale občasné ozbrojené potyčky se udály i později. Tento konflikt měl pro Kurdy katastrofální následky: bylo zabito asi 30 000 lidí, velké části jihovýchodního Turecka byly zničeny, tisíce venkovských míst byly zničeny nebo opuštěny, kurdská populace z nich byla přemístěna do „bezpečnějších“ městských oblastí jako jsou [[Diyarbakır]], [[Van]] nebo [[Rnırnaka]]. Od té doby také dále roste kurdská [[diaspora]] v západoevropských zemích. Abdullah Öcalan byl v Turecku původně odsouzen k smrti a pak omilostněn k doživotnímu vězení, když přiznal teroristickou podstatu své PKK. Mezi země a organizace, které tuto skupinu klasifikují jako teroristické, patří Turecko, Írán, Irák, Sýrie, Spojené státy, [[Spojené království]], dále také NATO, [[Evropská unie]] a [[OSN]]. Podle amerických zdrojů 37,4 % etnických Kurdů v Turecku věří, že PKK zastupuje všechny Kurdy, zatímco většina 50,1 % s tím nesouhlasí.
| |||