Haremheb: Porovnání verzí

| jazyk = en

}}</ref> což jsou historicky ověření rodiče [[Velká královská manželka|velké královské manželky (tj. hlavní královny)]] [[Teje]]. Díky tomu je Aj pokládán za švagra [[Amenhotep III.|Amenhotepa III.]], za vlastního strýce (a dokonce snad i tchána!) [[Achnaton|Amenhotepa IV./Achnatona]], a tedy i za prastrýce zesnulého mladého krále Tutanchamona.

Haremhebovu úsilí o získání trůnu po smrti Tutanchamona zabraňoval tedy Aj a jistě i některé další vlivné egyptské osobnosti. Z okolí 18. dynastie to byl vedle Aje později zřejmě i princ [[Nachtmin]] (angl. Nakhtim), vysoký vojenský úředník a generál, v některých záznamech s titulem ''"Královský syn"'' a pravděpodobný syn Aje II.

Dalším Haremhebovým mocným souputníkem byl již za vlády Tutanchamona králův správce pokladny (ministr financí) Maja (angl. Maya). Tento mocný muž sloužil faraonům již za vlády Amenhotepa III. a významně se podílel v době vlády Amenhotepova syna [[Achnaton]]a (původně Amenhotepa IV.) též na výstavbě nového sídelního města [[El Amarna|Amarny]].<ref name="Dik2" />

Nejvážnějšími uchazeči o trůn byli tedy Aj a Haremheb. Ten svou moc z vedle výše nastíněných titulů odvozoval i z pozice velitele armády, mocensky zajišťující stabilitu říše a bezpečnost zejména severních hranic tehdejšího Egypta. Legitimitu nástupnictví spatřovali tito hráči též ve státním sňatku s některou významnou ženou (princeznou či královnou-vdovou) z okruhu zesnulého Tutanchamona. Na jednom z prvních míst tak vystupuje jako dědičná královská princezna (jakožto dcera Amenhotepa IV./Achnatona) a zároveň vdova po Tutachamonovi - královna [[Anchesenamon]] (angl. Ankhesenamun). V této souvislosti historici často zmiňují korespondenci o nástupnictví jisté nejmenované egyptské královny-vdovy. Tato jménem dosud nepotvrzená a v pozdně amarnském období žijící panovnice ji vedla s králem Chetitů - [[Chetité|Šuppiluliumašem I.]] (angl. Suppiluliuma I.).<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Bryce

| jazyk = en

}}</ref> Někteří za pisatelku považují Anchesenamon, jiní historici (např. Philipp Vandenberg) ovšem za pisatelku považují Anchesenamoninu zesnulou matku - královnu [[Nefertiti]]. Vycházejí z toho, že žádost k chetitskému vládci vznikla někdy v průběhu podzimu, a jelikož Tutanchamon zemřel již na počátku roku, jeví se teorie o Anchesenamon - jako pisatelce - méně pravděpodobnou. Dosud ne zcela odhalená královna-vdova tehdy žádala Šuppiluliumaše I. o jednoho z jeho synů, jenž by se stal jejím chotěm, aby se nemusela provdat za některého sobě nerovného Egypťana. Spolu se žádostí též slibovala, že se po svatbě s ní stane novým egyptským vládcem. Chetitský panovník žádosti uvěřil a do Egypta poslal prince [[Zannanza|Zannanzu]], který však do země na Nilu nikdy nedorazil. Soudí se, že byl po cestě (snad jako nepohodlný rival někým mocným) zavražděn.<ref group="p">Postavu chetitského prince Zannzu použil finský spisovatel Mike Waltari v románu "Egypťan Sinuhet" i</ref> Zde teoreticky v úvahu připadají jak Haremheb, tak Aj.

Zesnulý Tutanchamon byl navíc [[Aj II.|Ajem]] (do dvou a půl měsíců po své smrti) urychleně pohřben a tím se Aj, jako původce pohřbu, mohl dle egyptského [[Právo|práva]] (na místo Haremheba) považovat za králova nástupce a skutečně nastoupil vládu. Celá "hra" kolem Tutanchamonova nástupnictví pak skončila zřejmě jen formálním sňatkem nového faraona Aje II. s ovdovělou [[Anchesenamon]]. (V době své vlády byl Aj ženat též s paní Tej, jež je dobovými zdroji uváděna jako velká královská manželka). Anchesenamon je pro zajímavost považována velkou částí dnešních historiků, nejen za Ajeho praneteř, ale i za jeho vlastní vnučku.

{| class="wikitable"

|-

 

V době vlády mladistvého faraona Tutanchamona - jako jeho vlivný poradce - stál zejména v čele armády, částečně organizoval ekonomické potřeby státu a významně se podílel na zahraniční politice a řízení státu. V tom mu ale zdárně sekundovali další mocní mužové Tutanchamonova dvora - zmíněný Aj nebo "ministr financí" Maja.

Jak Haremhebovu vládu, tak vládu jeho bezprostředních předchůdců, ovlivnily dramaticky se měnící mocenské struktury ve vazalských státech Egypta na sever od egyptské říše - tj. v menším království Amurru (oblast dnešního [[Libanon]]u) a u spřízněné [[Malá Asie|maloasijsko]]-[[Babylonie|babylonské]] říše [[Mitanni]]. Největší pohromou pro Egypt se stala vzrůstající moc Chetitské říše za vlády mocného a schopného krále [[Chetité|Šuppilulimaše I.]] (na trůn nastoupil kolem roku 1350 př. n. l.). Ten vedl úspěšnou šestiletou válku s [[Churrité|Churrity]] (národ obývající [[Malá Asie|Anatolii]] a sever [[Mezopotámie]]) i s říší Mitanni a nakonec ovládl celou Malou Asii i část přilehlých oblastí, odkud vytlačil Egypťany.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Chetité a Hebrejci

| místo = Brno

}}</ref> Expanze Chetitů za vládců pozdní 18. dynastie vyvolala přirozeně vojenskou odezvu Egypta a šarvátky vrcholily v bitvě u města [[Carchemish]] (Amka) v severní části [[Sýrie]]. Tato bitva se udála v roce náhlé Tutanchamonovy smrti a důsledky porážky vojska dopadly i na jeho vojevůdce Heremheba (a snad se projevily i v soutěži o následnictví po zesnulém vládci).

Konflikt s Chetity pokračoval za vlády Aje II. i Haremheba, ale rozuzlení válek s Chetity nastalo až za [[19. dynastie]] velkým tažením [[Ramesse II.]] a nerozhodnou bitvou u [[Bitva u Kadeše|Kadeše]] (v první polovině 13. století př. n. l.). Po ní obě tehdejší světové "veleříše" uzavřely postupně dlouhodobé mírové ujednání a nakonec i spojenectví.

| titul = The Great Edict of Horemheb

| url = http://www.reshafim.org.il/ad/egypt/texts/edict_of_horemheb.htm

| nedostupné = ano

}}</ref> Obsahuje řadu obecných nařízení (práv) adresovaných nejen prostému lidu (řemeslníkům, obchodníkům aj.), ale zaobírá se též organizací armády, úřednictva nebo organizováním zahraničních expedicí a válečných výbojů. V kodexu najdeme i ustanovení týkající se zemědělství a v neposlední řadě se dotýká postavení mocných kněží a chrámových služebníků, které ze své panovnické moci ustanovuje jako zaměstnance státu.<ref group="p">Oslabení centrální moci ke konci vlády Amenhotepa III., neúměrným nárůstem bohatství kněžských center a soupeření Théh (bůh Amon) a Heliopolisu (bůh Ré-Harachtej), byly jednou z hlavních příčin vývoje Amernského období a chaosu po úmrtí Achnatona</ref> Na konci textu definuje Haremheb sebe jako jediného legitimního vládce.

Příklady z textu ''"vládního kodexu"'': {{Citát v rámečku|"…Jestliže chudý člověk vyrobil pro sebe plavidlo s plachtou, aby mohl sloužit faraonovi, zásobovat ho z pivovaru a jeho kuchyni, byl okraden o zboží a poškozeno jeho řemeslo, bude odškodněn. To je špatné a faraon to potlačuje svými vynikajícími opatřeními. <br>…Hle, moje Veličenstvo jmenuje oficiální zaměstnance božských otců, proroků chrámů, úředníků dvorů této země a kněží bohů, kteří tvoří oficiální zaměstnance z touhy, aby soudili občany každého města. Moje Veličenstvo ustanovuje pro Egypt, aby prosperoval život všech obyvatel, když se (Haremheb) objevil na trůnu (boha) Rea. Hle, oficiální štáby byly jmenovány v celé zemi , i v městech podle jejich hodností ..."|The Great Edict of Horemheb<ref name="Res"/>}}

Části z Haremhebova ''"vládního kodexu"'' obsahují též další kamenné stély, jako Laydenská,<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Willems

| místo = London

| jazyk = en

{{Citát v rámečku|"… Takže tento bůh (''Tutankhamun''(?); pozn.: spíše je myšlen Amenhotep III.) rozpoznal svého syna (''Haremheba'') před očima každého, neboť chtěl "''rozšířit svoji náruč'' " přijde den jeho přijetí do úřadu; on způsobil, že je více respektovaný než kterýkoli jiný svého času, královo srdce je spokojeno s jeho jednáním a radostí z jeho volby …<br>

…Takže [[Hor]]us pokračoval a těšil se do [[Théby|Theb]], města Pána pokračování, svého syna v jeho objetí, do Karnaku, aby ho uvedl do přítomnost [[Amon|Amuna]], aby mu odkázal jeho královskou vládu a stanovil pravidla jeho vlády …"|From Horemheb’s coronation inscription <ref name="Gard"/>}}

Haremheb byl bezesporu schopný vládce, který zemřel po minimálně 23 letech vlády. I proto mohl upevnit a opětovně pozvednout Egypt jak v územních državách, tak i v jeho ekonomické prosperitě. Ačkoliv je řazen v rámci [[Manehto]]va [[Antika|antického]] řazení k [[18. dynastie|18. dynastii]], je možné jej chápat i jako zakladatele nové [[19. dynastie]]. Svým nástupcem, poněvadž jeho děti nepřežily, si totiž vyvolil schopného vojáka [[Ramesse I.]], kterému se se svými potomky podařilo na přechodnou dobu vrátit lesk "uvadající" Nové říši.

== Organizace vojska za Haremhebovy vlády ==

[[Soubor:Saq Horemheb 11.jpg|náhled|vlevo|200px|Bojová dvojkolka z hrobky Haremheba v Údolí králů ]]

Zmíněné válečné střety s Chetity a zkušenosti armády z výbojů za dřívějších úspěšných faraonů ([[Thutmose III.]] a [[Thutmose IV.]]) vedly k vytvoření dobře organizované profesionální armády a zejména ke kontrole [[Kanaán|Syrsko-Palestinské]] oblasti a k částečnému udržení vazalských vazeb s tamními státy.

Haremheb rozdělil armádu do dvou složek. Jedna operovala v [[Horní Egypt|Horním Egyptě]] a druhá v [[Dolní Egypt|Dolním Egyptě]]. V každé z těchto zemí ustanovil samostatné velitele, podřízené generálovi, přičemž vrchním velitelem byl sám faraon.

Územní armádní složky zajišťovaly mocenský vliv faraona v zemi a také logistické zázemí pro jednotky chránící hranice, posádky pevností nebo expediční sbory.

Charakteristickým prvkem byly pozemní (pěší) jednotky a ve výzbroji dominovaly bojové vozy, tzv. dvojkolky. Na dvojkolkách stáli dva muži - vozataj a bojovník, jenž byl vyzbrojený nejčastěji lukem a oštěpem. Základní jednotky byly členěny do tzv. [[Eskadrona|škadron]] s 25 muži a velitelem. Další členění záviselo na stupni výcviku - existovaly jednotky rekrutů (nováčků), již vycvičených vojáků a útočné, speciálně vycvičené sbory. Větší celek - pěší (pěchotní) regiment - pak měl až 200 mužů.

Expediční činnost byla zabezpečována logistickými službami, což se týkalo stravy vojáků, zbraní či dopravy, kde se používaly např. karavany oslů. Četné scény z armádních výprav, vyobrazených na egyptských památkách, nám dodnes dokreslují reálnou podobu tehdejších válečných prostředků a zbraní.<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Faulkner

== Haremhebovy hrobky ==

Haremheb si nechal postupně vystavět dvě hrobky. První vznikla v době, kdy byl ještě jen velitelem vojska v [[Sakkára|Sakkáře]] poblíž Mennoferu (Memphisu), patrně ještě za života Tutanchamona či popř. za jeho bezprostředních předchůdců. Tato hrobka však nebyla pro jeho pohřeb použita a byla jím opuštěna. V hrobce však byla pohřbena a nalezena mumie jeho choti - královny Mutnedžemet - i s tělem dětského plodu.

Druhou hrobku - můžeme říci faraonskou - si zřídil v Thébách v [[Údolí králů]], kde je známa pod moderním označením KV 57. Ta byla určena jak pro Haremheba, a možná(?) i pro jeho manželku Ameniji.<ref name="“Dod”" /> Hrobka byla objevena až roku 1908 a je vyzdobena scénami s [[Reliéf (sochařství)|basreliéfy]] a nástěnnými malbami, v dosud živých barvách. Faronův sarkofág byl vyroben z křemene a na bocích je vyzdoben symboly staroegyptského boha zesnulých [[Anup]]a (řecky [[Anúbis|Anúbise)]]. Mumie faraona se nezachovala a otázkou pro badatele dosud je, zda byl Haremheb v této hrobce opravdu pohřben? Královská hrobka již ve starověku neunikla zlodějům a zrestaurována byla až v roce 1957.

== Poznámky ==

<references group="p" />

== Související články ==

* [[Amarnské období]]