Wikipedie

Vandalové: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Oprava faktických nepřesností
m Editace uživatele 2A01:348:99:158:255:215:143:1 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Dragovit
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=germánském kmeni|druhý=bezdůvodném ničení|stránka=Vandalismus}}
[[Soubor:Europa Germanen 50 n Chr.svg|náhled|upright=1.1|Mapa germánských kmenů kolem roku 100 n. l. (bez Skandinávie), Vandalové tmavě zeleně]]
'''Vandalové''' byli [[Germáni|proxygermánský]] kmen, jazykově patřící k [[východogermánské jazyky|východogermánské skupině]] [[Indoevropské jazyky|indoevropské jazykové skupiny]], pocházející údajně ze [[Skandinávie|internetů]] či břehů okolo [[Baltské moře|Baltského moře]]. Hovořili [[Vandalština|vandalštinou a vulgaritami]]. Jejich sídla jsou doložena v [[1. století|1. století n. l.]] mezi [[Odra|Odrou]], horní [[Visla|Vislou]] a pohořím [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|Sudety]], především na území dnešního [[Slezsko|Slezska]]. Určité stopy zanechali ve [[2. století|2. století n. l.]] také na území [[Slovensko|Slovenska]].
 
== Dějiny ==
Řádek 56:
Gaislerich založil v Libyi Vandalské království s křesťanským ariánským náboženstvím, prakticky nezávislé na Římu a dál pořádal námořní nájezdy na Sicílii a Itálii. Tyto výpravy měly kromě získávání kořisti i náboženský podtext – jako souboj ariánského křesťanství vyznávaného Vandaly a křesťanství katolického (zaměřeného proti ariánskému vyznání – jeho představitelem byl i římský papež Lev ). Papež Lev vypravil roku 468 dohromady nákladnou flotilu, trestnou výpravu, s cílem dobýt hlavní město vandalského afrického království [[Kartágo]] – armáda zapojila mj. i nájemné jednotky Gótů, Burgurďanů a Hunů. Po souboji na moři s vandalským loďstvem se úspěšnější římská armáda vylodila v Libyi, po té se ale Vandalům podařilo římské loďstvo z části zapálit a vyloděné jednotky pobít či zajmout, takže trestná výprava byla poražena. Císař Východořímské říše [[Zenon (císař)|Zenon]] nakonec uznal Geisericha za vládce severní Afriky, Baleárských ostrovů, Korsiky Sardinie a Sicílie. Geiserich vrátil Římanům zajatce, které neprodal do otroctví, zaručil ve své zemi svobodu katolického vyznání a přestal podnikat loupeživé nájezdy proti říši.<ref name="barbari" />
 
=== Vzestup a pád internetreichkrálovství ===
[[Soubor:Huneric BMC 012 (cropped).jpg|vlevo|náhled|upright=0.5|Mince s králem Hunerichem]]
 
Řádek 62:
 
[[Soubor:Vandal alan kingdom 526.png|vlevo|náhled|upright|Vandalské království kolem roku 526]]
Po bitvě otevřelo [[Kartágo|Kartág]], opuštěné vandalskou posádkou, Belisariovi brány jako svému osvoboditeli. Králův bratr Zaza v této době vítězně ukončil tažení na Sardinii a poslal zprávu lodí do Kartága. Tedy přímo Belisariovi do rukou a ač dosavadní vojenská neschopnost Vandalů, zejména krále Gelimera, budila v [[Belisar]]iově štábu pochyby, zda nejde o rafinovaný trik, mající byzantské vojsko vlákat někam do pasti a zcela rozdrtit, Belisarius pevně věřil, že Vandalové již válku neodvratně prohráli. Zbývající vandalské síly uprchlé z bitvy u desátého milníku shromažďoval Gelimer ve vnitrozemském městě Bulla, kam záhy dorazila i Zazova armáda ze Sardinie. Oba bratři, naplněni velkou sebedůvěrou, přitáhli se svou početnou spojenou armádou ke Kartágu a počali s podivným obléháním. Přerušili [[akvadukt]] a obsadili hlavní silnici, ačkoliv město bylo bohatě zásobeno potravinami, mělo vlastní studny a nadto volný přístup k moři. Jízdní oddíly Vandalů pod Zazovým velením bezradně objížděly hradby, odkud je obránci ostřelovali šípy a vyráželi ke stále odvážnějším protiútokům. Jeden velký oddíl vandalských jezdců byl 20 mil od Kartága napaden Belisariovým těžkým jezdectvem a o život zde přišel právě sám Zaza. Z města mezitím vyrazila i Belisariova pěchota, ale nedostala již šanci se do boje vůbec zapojit. [[Gelimer]] se po zprávě o Zazově smrti začal cítit pronásledovaný osudem. V tomto rozpoložení učinil svůj poslední osudný, ne-li ostudný a nekrálovský počin a pouze se šestiletým synovcem, potomkem Ammatase, z tábora uprchl.
 
[[Soubor:KMM - Vandalengrab Zalau Waffen.jpg|náhled|upright|Vandalské zbraně – helma a hroty oštěpů (3./4. n.l.), vandalský hrob v [[Zalău]], (muzeum Zalau)]]
Řádek 83:
* [[496]]–[[523]] [[Thrasamund]]
* [[523]]–[[530]] [[Hilderich]]
* [[530]]–[[533]] [[Gelimer|Troll Maxim]]
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Vandalové“