Řenečtí z Řeneč: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava pravopisu Řenče, přidání odkazu na Řenče
m →‎Loupežný rytíř Petr Suda z Řeneč: doplńování údajů dle bakalářské práce
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
 
'''Řenečtí z Řeneč''' byli starobylý český [[Vladyka|vladycký]] rod, první zmínka o nich je z roku 1379 v berním rejstříku Plzeňského kraje. Poslední zmínky jsou z konce 17. století.
 
==== Zakladatel rodu Zdeněk z Řeneč ====
Řádek 10:
Zdeněk z Řeneč měl čtyři syny - '''Petra, Zachaře, Sudu a Lvíka'''.
 
Petr. O Petrovi z této generace nejsouje zmínkyjediná zmínka (z roku 1432?).
 
Zachař. Existují majetkové zápisy z let 1436 a z roku...., kdy císař [[Zikmund Lucemburský]] Zachařovi zapisuje mj. dvůr a ves Pučery.
 
Suda. Dostal (společně s Lvíkem, viz níže) v zástavu ves Šlovice, a to v souvislosti s půjčkou peněz klášteru v Chotěšově. Suda zůstal v [[Řenče (tvrz)|Řenčích]]. a, jeho potomci se nazývali '''Sudy Řenečskými z Řeneč'''. Jeho syn Petr se velmi proslavil coby nebezpečný loupežný rytíř (viz další odstavec).
 
Lvík. Další záznam, z roku ...., se týká panství [[Dolní Lukavice (zámek)|Dolní Lukavice]]. Lvík z Řeneč přikládá k jedné závěti svou pečeť coby pán na Dolní Lukavici. Od tohoto roku se jeho potomci nazývají '''[[Lukavští z Řeneč|Lukavskými z Řeneč]]'''. Lvík je ještě jednou zmíněn kolem roku 1444.
Řádek 21:
 
==== Loupežný rytíř Petr Suda z Řeneč ====
Jeho syn '''''Petr Suda z Řeneč''' (zmínka 1474 - 1481?) měl jediného syna, Petra. Tento syn, '''Petr rytířSuda odz meče i hubyŘeneč''', byl poprvé zmíněný kolem roku 1505. Před rokem 1520 vlastnil Řenče s tvrzí, hospodářský dvůr, dále vsi Osek, Plevnov, Kníje, část Libákovic a pusté vsi Háje a Lhoty. Stavem bylByl rytíř, v erbu měl "znamení černého kůlu ve stříbrném štítu".
 
Stal se vyhlášeným zemským škůdcem, s pověstí vychytralého a podlého zloděje. Celá léta ovládal společně s dalšími zemany důležitou [[Pasov|pasovskou]] cestu. Přepadali obchodníky, požadovali výkupné, občas kupce o vše oloupili. Ze strany [[Šlechta|šlechty]] nepřicházela obchodníkům a formanům žádná ochrana či pomoc, čímžačkoli se měšťani cítilineustále poškozovánidožadovali. Provoz na cestách řídl, obchodování upadalo, městům klesal příjem z poplatků, z ungeltního práva. Měšťané, kteří se už začínali vnímat jako další [[Stavy|stav,]] se cítili poškozováni. Proto se města dne 9.10.1520 na poradě v Praze domluviladohodla na společné akci proti záškodníkům.
 
Hlavní válečná výprava měšťanů mířila na Janovice, které Petr Suda měl v držení a na něž se uchýlil. Jeho tvrz obklíčili klatovští, stříbrští a plzeňští měšťané, kterým přišly posily z Prahy. Přesto se dobývání prodloužilo. (Petrovi Sudovi zase přispěchala na pomoc šlechta, jmenovitě nejvyšší kancléř Ladislav ze Šternberka a náměstek nejvyššího purkrabí Hynek Bořita z Martinic.) Tvrz byla dobyta, ale Petru Sudovi se ještě před jejím dobytím podařilo utéct. Jeho manželka i s dětmi však byla zadržena a internována v Klatovech. Celkem bylo uvězněno šestnáct osob, tvrz Janovice byla 23. 11. 1520 vypálena, příkopy zasypány.