Wikipedista:BíláVrána/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
příprava pro článek žluťásek jižní značka: editace z Vizuálního editoru |
Příprava překladu Saint-Quentin-la-Poterie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 182:
== Způsob života ==
Jeho živným rostlinami jsou [[podkovka chocholatá]] (Hippocrepis comosa) a v ČR převážně [[čičorka pestrá]] (Coronilla varia). Jeho [[Biotop|biotopem]] jsou otevřená stanoviště - stepi, skalnaté svahy, náspy podél silnic a železnic, váté písky, pískovny a lomy. Vytváří dvě až neúplná třetí generace (květen-červen, srpen-září, říjen). Housenky nesnesou vhlko a zimu. Larvy poslední generace buď přezimují, nebo se ještě na podzim zakuklí přichycené vlákny k živné rostlině.
Příprava překladu Saint-Quentin-la-Poterie
Saint-Quentin-la-Poterie je malá malebná vesnice. Jmenuje se podle mučedníka Picardie, Quentina de Vermanda a velkého počtu hrnčířů na místě. Tato vesnice je součástí historické oblasti Uzège (kolem Uzès).
Ve městě se nachází naleziště stáří Valorgues, též Valorguien, kulturní prehistorická facie náležející do epipaleolitu.
V roce 1960, během výkopové kampaně v pontifikálním sklepě Châteauneuf-du-Pape exhumoval Sylvain Gagnière téměř tisíc žáruvzdorných terakotových dlaždic. Mnoho z nich bylo monochromatických, zelených nebo žlutých, někdy tmavě hnědých. V roce 1963 se u paláce papežů Avignonu objevuje vrstva ze čtrnáctého století stále in situ, a to ve studiu Benedikta XII, postaveného v letech 1334 až 1342, a tyto vykopávky umožnily získat zpět velkou sbírku fajánsových dlaždic. Tyto dlaždice pocházely z dílny Uzège. V registrech Introitus et exitus je mezi roky 1317 a 1319 dodávka 50 000 kusů, poté v roce 1336 34 300. První objednávka dorazila ze Saint-Quentin-la-Poterie. Výzdoba kombinuje rostlinné, geometrické a zvířecí motivy. Podklad je nejčastěji zelená a hnědá (měďově zelená a manganově hnědá). Tato základna je někdy doplněna žlutým antimonem nebo železem. Během francouzské revoluce nese město dočasně jméno Quentin-la-Poterie2. V roce 1886 bylo ke jménu Saint-Quentin, který nese třicet dva dalších francouzských obcí, přidáno "la Poterie". Rozhodnutí bylo učiněno usnesením podepsaným prezidentem republiky Julesem Grevym3.
Vývoj počtu obyvatel je znám díky sčítání lidu prováděného v obci od roku 1793. Od roku 2006 vydává INSEE oficiální údaje o populaci obcí každoročně. U obcí s méně než 10 000 obyvateli se každých pět let provádí sčítání lidu, přičemž populace v mezidobí let se odhaduje interpolací nebo extrapolací. Pro obec bylo první úplné sčítání v rámci nového mechanismu provedeno v roce 2008. V roce 2016 měla obec 3 466 obyvatel, což je nárůst o 2,97% ve srovnání s rokem 2011.
Na tržišti je každé úterý ráno zemědělský trh a každé páteční ráno velký trh. V roce 2004 byla renovována stará továrna na červené cihly (krbové).
Pamětihodnosti:
- muzeum středomořské keramiky
- Le Musée des Roulottes (muzeum historických obytných přívěsů - karavanů)
- stará poterie (hrnčířství), s největší pravděpodobností jediná tohoto typu v Evropě nebo dokonce v EU
- hrad Saint-Quentin-la-Poterie, 14 rue Pasteur
- coseigneurie Saint Quentin, 14 rue de la Fontaine
- zámek Cabissole v Saint-Quentin-la-Poterie z 19. století
Osobnosti:
Jean Joseph Augustin Sorbier (1774-1809), rodák, francouzský generál revoluce a impéria
Joseph Monier (1823-1906), rodák, je považován za vynálezce železobetonu
Vincent Peillon (* 1960), ministr, vlastní dům v Saint-Quentin-la-Poterie.
| |||