Jicchak Šamir: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
lepší foto
m fix links
Řádek 246:
|datum archivace = 2009-02-03
|nedostupné = ano
}}</ref> Šamirův další pokus v&nbsp;roce [[1947]] již byl úspěšný. Zajatci při něm uprchli pomocí vykopaného tunelu. Ještě před útěkem kontaktovali táborového [[rabín]]a, [[Itálie|italského]] Žida, Dr. Giuseppe Leviho, kterým jim pomohl najít úkryt Italů žijících v&nbsp;nedaleké městě. Po více než měsíci skrývání a strádání dorazili uprchlíci do [[Addis Abeba|Addis Abeby]].<ref name="plaut"/> Šamir se poté společně se svým spoluvězněm [[Arje Ben EliezerEli'ezer]]em z&nbsp;Irgunu vypravil do [[Džibutsko|Džibutska]], s&nbsp;žádostí o&nbsp;pomoc místního rabína. Džibutsko bylo toho času francouzským zámořským územím, díky čemuž nebyli vydáni britským úřadům, které požadovaly jejich vydání. Následně získali politický [[azyl]] ve [[Francie|Francii]], kam odpluli na lodi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Katz
| jméno = Immanuel
Řádek 449:
Ve volbách zvítězil s&nbsp;těsným rozdílem [[Ma'arach]] vedený [[Šimon Peres|Šimonem Peresem]] (44 vs. 41 mandátů), výsledek však znamenal volební pat.<ref name="bregman210">''A&nbsp;History of Israel.'' s. 210</ref> Ani jeden z&nbsp;nejsilnějších subjektů totiž nebyl s&nbsp;to sestavit vládu. Následně byla, po 39 dnech jednání,<ref name="bregman210"/> kompromisů a ústupků, vytvořena vláda národní jednoty mezi oběma stranami.<ref name="reich491"/> Součástí koaliční dohody byl netradiční rotační systém na postu premiéra, v&nbsp;jehož rámci měli postupně oba na dobu 2&nbsp;let zastávat post premiéra, zatímco ten druhý funkci ministra zahraničních věcí a [[premiér Izraele#Úřadující premiér|úřadujícího premiéra]].<ref name="terner191-192"/> Nejprve se stal předsedou vlády Peres a Šamir až do října 1986 zastával zbylé dvě funkce.<ref name="reich491"/> Vláda měla celkem 25&nbsp;ministrů a 97&nbsp;poslanců ve 120členném Knesetu. Za účelem snazšího rozhodování byl vytvořen užší kabinet, v&nbsp;němž měl Likud i&nbsp;Ma'arach po pěti členech a obě strany tak měly právo veta.<ref name="bregman210"/>
 
[[Soubor:100 old Shekel bill.jpg|náhled|vlevo|Bankovka staré měny o&nbsp;hodnotě 100 šekelů. Na [[aversAvers a revers|aversní]] straně bankovky je vyobrazen Šamirův ideologický vzor [[Vladimír Žabotinský]].|alt=Obě strany staré 100šekelové bankovky s hlavou Vladimíra Žabotinského]]
Nová vláda měla složitou pozici, neboť levice a pravice vždy zastávala v&nbsp;Izraeli odlišné postoje, přesto však byla témata, kde mezi oběma subjekty došlo ke shodě.<ref name="reich491"/> Jednalo se oblasti, kde panoval široký konsenzus; tedy ukončit izraelskou přítomnost v&nbsp;Libanonu, bojovat s&nbsp;ekonomickou krizí, pokusit se o&nbsp;mírovou dohodu s&nbsp;Jordánskem a konsolidovat mírovou smlouvu s&nbsp;Egyptem.<ref name="bregman210"/> V&nbsp;rámci koaliční dohody byla rovněž omezena výstavba [[izraelské osady|izraelských osad]] (v&nbsp;prvním roce vlády se mělo jednat o&nbsp;stavbu 5 až 6 osad). Peres po nástupu do funkce pověřil [[ministr obrany Izraele|ministra obrany]] [[Jicchak Rabin|Jicchaka Rabina]] vypracováním plánu na stažení izraelských vojsk z&nbsp;Libanonu.<ref name="bregman211"/>
 
Řádek 464:
=== Rotace s&nbsp;Peresem a podruhé ministerským předsedou ===
{{Podrobně|První intifáda}}
Dne 21. října 1986 si Peres se Šamirem vyměnili funkce a Jicchak Šamir se tak stal podruhé premiérem. Během jeho vlády došlo k&nbsp;naprostému zmražení mírových aktivit, jelikož nebyl ochotný jakýmkoliv územním ústupkům ve prospěch Arabů.<ref name="krupp164">''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 164</ref> Rovněž tak zablokoval snahy ministra zahraničních věcí Perese o&nbsp;konání mezinárodní mírové konference, kterou Peres v&nbsp;roce 1987 dohodl s&nbsp;[[Jordánsko|jordánským]] králem [[Husajn I.|Husajnem]] v&nbsp;takzvané [[Londýnská dohoda (1987)|Londýnské dohodě]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s.&nbsp;511</ref> Proti dojednané dohodě se Šamir postavil ze dvou důvodu; jednak se mu nelíbilo, že Peres jednal za jeho zády (dokonce odmítl Šamirovi odevzdat kopii dojednané dohody) a jednak zásadně odmítal koncept mezinárodní konference, které by se účastnily světové mocnosti.<ref name="bregman214">''A&nbsp;History of Israel.'' s. 214</ref> O&nbsp;mezinárodní mírové konferenci dokonce prohlásil, že je pro něj jako „prase v&nbsp;[[Jeruzalémský chrám|Chrámu]].“<ref name="bregman214"/><ref group="pozn">Chrámem mínil Šamir [[ÓJeruzalémskýJeruzalémský chrám]], který kdysi stál v&nbsp;Jeruzalémě. Prase v&nbsp;Chrámu poté znamenalo znesvěcení (viz znesvěcení Chrámu [[Seleukovci]], následné [[Makabejské povstání]] a svátek [[Chanuka]])</ref> Za jeho vlády rovněž došlo k&nbsp;výrazné podpoře [[izraelské osady|osadnické politiky]].<ref name="krupp164"/>
 
[[Soubor:Intifada1990.jpg|náhled|upright|Plakát Ajmana Bardaweela z&nbsp;roku 1990 z&nbsp;průběhu [[první intifáda|první intifády]] znázorňuje izraelskou vojenskou botu na území [[západní břeh Jordánu|Západního břehu]] a [[Pásmo Gazy|Pásma Gazy]]|alt=Kresba znázorňující izraelskou vojenskou botu stojící na palestinských územích]]
Řádek 600:
| příjmení = Queenann
| jméno = Gavriel
| vydavatel = [[HaarecHa'arec]]
| titul = Shulamit Shamir Dies at 88
| url = http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/146231#.TjRfyizI-5Q
Řádek 631:
}}</ref>
 
Ve [[Volby do Knesetu 2013|volbách v roce 2013]] byl jeho syn [[Ja'ir Šamir]] zvolen do Knesetu za alianci [[Likud Jisra'el bejtejnubejtenu]].<ref name="kneset Ja'ir Šamir">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Ja'ir Šamir