Nová scéna (Praha): Porovnání verzí

V&nbsp;rámci rozsáhlé [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]], která se uskutečnila v letech 1977–1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi [[Národní divadlo|Národním divadlem]] a [[Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily|voršilským]] klášterem <ref>Josef Šnejdar a kol.: ''Národní divadlo 1983 (Rekonstrukce a dostavba okolí)'', vyd. Pozemní stavby n.p. České Budějovice, Praha, [[1983]] (neprodejná publikace, 5600 výtisků) </ref>. O&nbsp;využití nejbližšího okolí historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] se uvažovalo už brzo po druhé světové válce, když při obnově starých divadelních budov evropských metropolí, zničených za náletů, docházelo k&nbsp;výrazné modernizaci jejich provozů. Bezprostřední pohyb do celé věci vnesla v&nbsp;roce 1958 nezbytná demolice tzv. Chourových (správně Kaurových) domů, velkého objektu činžákového typu, který stál na Národní třídě mezi budovou [[Národní divadlo|Národního divadla]] a [[Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily|voršilským]] klášterem. Tento prostor, rozšířený postupně především dalšími demolicemi, se pokusilo – za stále se měnících dispozic – zvládnout několik architektů. Po architektonických soutěžích v&nbsp;letech [[1958]]–[[1959]]1958–1959, [[1962]] a [[1964]] byl vypracováním projektu pověřen vítěz obou posledních soutěží [[Bohuslav Fuchs]]. Po jeho smrti v&nbsp;roce 1973 bylo jeho autorské právo převedeno na Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který v&nbsp;roce 1976 předložil ke schválení finální plány. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u&nbsp;[[Národní (Praha)|Národní třídy]] budova se společenským sálem. Pro posledně jmenovaný objekt vytvořil architekt [[Karel Prager]] projekt multifunkčního kulturního prostoru. Nosné ocelové konstrukce všech budov modernizace a dostavby okolí Národního divadla byly přizpůsobeny architektonickým požadavkům projektu a vyráběla je v období let 1979 až 1981 mostárna tehdejšího n.p. VŽKG v Ostravě. Hmotnost vyrobených ocelových konstrukcí celého areálu je 3200 tun.

V roce 1980, kdy rekonstrukce historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] a hlavně výstavba nových budov značně pokročily, se do projektu zapojil scénograf [[Josef Svoboda (scénograf)|Josef Svoboda]] (když před tím zkrachoval jeho projekt nové divadelní budovy pro soubor [[Laterna magika|Laterny magiky]] ve Spálené ulici). Svoboda přišel s protinávrhrem na konečné řešení novostavby divadelní budovy a její následné využití pro [[Laterna magika|Laternu magiku]]. Budova současné Nové scény byla v té době sice již rozestavěná, ale byly provedeny úpravy projektu: zatímco [[Karel Prager]] ve své koncepci sledoval víceúčelovost projektu a prostorovou flexibilitu, Josef Svoboda se [[Zdeněk Kuna|Zdeňkem Kunou]] prosazovali jednoúčelovost pevného, funkčně odpovídajícího kukátkového prostoru. Ideová rada nakonec vybrala k&nbsp;realizaci projekt Svobody a Kuny, kteří však na realizaci požadovali prodloužení lhůty k&nbsp;dopracování náročného projektu. To se nelíbilo městskému výboru komunistické strany, který měl v rozhodování o&nbsp;projektu hlavní slovo, a ten nakonec pověřil realizací Karla Pragera.[[Soubor:ND Nová scéna detail 1.jpg|náhled|vlevo|Detail opláštení budovy Nové scény]]Jedním z&nbsp;problémů, které změna původního projektu přinesla, byla nutnost zajistit zvukovou izolaci sálu proti hluku z velmi frekventované Národní třídy. To bylo nakonec vyřešeno – na úkor rozměrů interiéru – těžkým fasádním pláštěm s obkladem z kamenných desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna z vyfoukaných skleněných tvarovek podle návrhu [[Stanislav Libenský|Stanislava Libenského]]. Těchto nepřehlédnutelných tvarovek, které tvoří typický vzhled budovy Nové scény, je celkem 4306, každá má rozměr 80&nbsp;×&nbsp;60&nbsp;×&nbsp;40 cm a váží cca 40 kg. Průčelí budovy při klášteře voršilek je z velikých tabulí determálního skla. Vstupní hala Nové scény má stěny obložené deskami z kubánského hadce, je zde socha Píseň rodné země od [[Miloš Axman|Miloše Axmana]], ve foyeru je obraz Česká krajina od [[František Jiroudek|Františka Jiroudka]] a reliéf Umění od [[Jan Simota|Jana Simoty]]. Návrhy interiérů vytvořil Karel Prager za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera <ref> [[Josef Šnejdar]] a kol.: ''Národní divadlo 1983 (Rekonstrukce a dostavba okolí)'', vyd. Pozemní stavby n.p. České Budějovice, Praha, [[1983]] (neprodejná publikace, 5600 výtisků), str.&nbsp;243–277</ref>.

Zahajovacím představením Nové scény [[Národní divadlo|Národního divadla]] byl 20. 11. 1983 Tylův [[Strakonický dudák aneb Hody divých žen|''Strakonický dudák'']]. Nepříliš zdařilá inscenace režiséra [[Václav Hudeček (divadelní režisér)|Václava Hudečka]] měla demonstrovat variabilitu prostoru v nejradikálnější variantě, sál byl uspořádán arénovitě s jevištěm uprostřed sálu a premiéra byla přenášena v přímém přenosu televizí. Jiří Tvrzník v Mladé frontě tehdy k inscenaci poznamenal: „Věřme, že dramaturgie a vedení činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]] vyvodí z této natrpklé zkušenosti závěry, týkající se vhodnosti a nevhodnosti textů pro typ divadelního prostoru Nové scény. Jde totiž také o to, aby bylo uplatněno účelně a tvořivě všechno, co tato scéna nabízí.“ Ovšem první měsíce divadelní praxe na Nové scéně ukázaly silný rozpor mezi Novou scénou – snem, jak byla slibována a velebena v tisku, a Novou scénou – realitou. Například jakákoli přestavba hlediště v tomto prostoru byla velice náročná na čas i počet jevištních techniků (až dvoudenní prodlevy v provozu) a tak se brzy od možnosti variability upustilo. Velké problémy také způsobovala špatná akustika sálu, projevilo se poddimenzování provozních komunikací včetně výtahů i nepřiměřené tepelné a vzduchově hygienické podmínky. Činohře tedy nový prostor nesplňoval vysoká očekávání a původně zamýšlené komorní operní inscenace se tu nemohly realizovat z akustických důvodů.

[[Soubor:Praha, Nové město, Laterna magika v noci II.JPG|náhled|Nová scéna v noci]]10. února [[1984]] se na Nové scéně poprvé představila [[Laterna magika]] premiérou dětské opery ''Žvanivý slimejš''. Toto představení se zde hrálo o víkendech spolu s další inscenací ''Kouzelný cirkus''. Definitivně se ale [[Laterna magika]] na Novou scénu přesunula až o mnoho let později, v roce [[1992]]. Rok před tím, v roce [[1991]], se totiž do tehdejšího působiště [[Laterna magika|Laterny magiky]], divadla Adria, vrátil [[Otomar Krejča]] s resuscitovaným [[Divadlo za branou|Divadlem za branou]]. Ačkoli byl sál původně určen pro Laternu magiku a Divadlo za branou v něm bylo pouze v nájmu, dohoda mezi oběma subjekty se zdála být nemožná. S ohledem na to, že [[Národní divadlo]] bylo schopno přesunout všechny své umělecké aktivity z Nové scény do nově zrekonstruovaného [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]], získala [[Laterna magika]] na dalších osmnáct let své útočiště na Nové scéně. Následné založení samostatné příspěvkové organizace [[Laterna magika]] tento fakt ještě formálně zvýraznilo; v delimitačním rozhodnutí ministra Uhdeho bylo stanoveno, že Laterna bude využívat budovu Nové scény na základě nájemní smlouvy. Budova byla také se souhlasem [[Národní divadlo|Národního divadla]] označena novým nápisem „[[Laterna„Laterna magika]]“magika“. Byly provedeny určité technické úpravy a potlačily se tak nepříznivé důsledky některých projekčních chyb. Umělecká identita prostoru pak splynula s tvorbou [[Laterna magika|Laterny magiky]].

[[Soubor:ND Laterna Magica.jpg|náhled|Průčelí [[Laterna magica|Laterny magicy]]]]V lednu [[2010]] přešla Nová scéna opět plně pod správu [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Kromě souborů [[balet]]u a [[Činohra|činohry]] [[Národní divadlo|Národního divadla]] tvoří i nadále část programu Nové scény představení [[Laterna magika|Laterny magiky]], jejíž umělecký soubor se opět stal součástí [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Nová scéna nabízí na pražské kulturní mapě originální koncept činorodého uměleckého organismu. Budova je otevřená celý den a funguje jako veřejný kulturní prostor. Od časného dopoledne až do pozdních nočních hodin nabízí Nová scéna bohatý kulturní program, který významně rozšiřuje umělecké portfolio [[Národní divadlo|Národního divadla]].