Byl podučitelem na škole u sv. Františka v Praze, listovním v Blovicích, od roku 1842 příručním v knihovně Národního musea.<ref name="gagan" /> Byl bratrem [[Václav Jiří Dundr|Václava Jiřího Dundra]].<ref name="pnp" /> Proslul například svými, lingvisticky a historiograficky nekvalifikovanými, návrhy na počeštění německých názvů obcí<ref name="hame" /> (odhadování „původních“ českých názvů) v duchu [[české národní obrození|českého národního obrození]], [[jazykovýPurismus purismus(lingvistika)|jazykového purismu]] a brusičství a lidové [[toponomastika|toponomastiky]]. Roku [[1863]] věnoval všechno své jmění, tedy 500 [[zlatý]]ch, [[Matice česká|Matici české]] a stal se jejím členem.<ref name="hame" /> Jeho jméno zpopularizoval [[Karel Havlíček Borovský]], který jej parodoval.<ref name="hame" /><ref>například v básni ''První jenerální schůzka Českého Národního Museum 1847 '' Havlíček píše: „Okolo Hanky je všechen plundr: Korda, Zippe, Heyde, Dundr.“ -</ref> Ve svých toponomastických návrzích byl Dunder inspirován například seznamem obcí v papežské potvrzovací listině z 23. května 1273, ale i mnoha svéráznými představami o původu a významu názvů sídel.<ref name="hame" /> [[Jaroslav Šonka]] se domníval, že Dundr byl tím, kdo zhotovil pergamenové proužky s překladem [[Libušino proroctví|Libušina proroctví]], údajně ze 14. století, a nastražil je na [[Václav Hanka|Václava Hanku]], který je našel v hřbetu knihy roku 1849.<ref name="gagan" /> Poté, co [[Pavel Josef Šafařík]] vyslovil podezření, že jde o falsa, pergameny se ztratily a později byly objeveny v Dundrově pozůstalosti.<ref name="gagan" />
== Dílo ==
Řádek 47:
[[Kategorie:Osobnosti českého národního obrození]]
