Benjámin Kállay: Porovnání verzí

Pocházel z uherské šlechtické rodiny. Studoval filologii a dějiny a politiku Balkánu. Cestoval po Rusku, evropském Turecku a Malé Asii. Roku 1867 se stal generálním konzulem v [[Bělehrad]]u a v této funkci vydržel do roku 1875. Od roku 1875 zasedal v [[Uherský sněm|Uherském parlamentu]] jako zástupce konzervativního proudu, v otázkách zahraniční politiky byl spojencem [[Gyula Andrássy starší|Gyuly Andrássyho]]. Byl stoupencem aktivní východní politiky. Roku 1878 se stal zástupcem Rakouska-Uherska v mezinárodním výboru pro správu [[Východní Rumélie]]. Roku 1879 nastoupil na pozici šéfa odbouodboru na ministerstvu zahraničí a z titulu této funkce byl v krátkém období října a listopadu 1881 pověřeným [[Seznam ministerských předsedů Rakouska-Uherska|ministrem zahraničí Rakouska-Uherska]], od smrti ministra [[Heinrich Karl von Haymerle|Heinricha Karla von Haymerleho]] do nástupu ministra [[Gustav Kálnoky|Gustava Kálnokyho]].<ref name="Biographien">{{Citace monografie