Budova radnice patřila k nejstarším a nejhonosnějším profánním stavbám ve městě, během doby gotické a renesanční se vytvořil její vlastní stavební typ<ref> KIBIC Karel: ''Historické radnice''. Praha 1988</ref>. Ten se opakoval v i v novostavbách z období historismu v 19. století. Jindy městská správa starou radnici opustila a vybudovala si novou radnici. Radnice bývá kamenná vícepatrová budova. Mívá víceosé průčelí řešené podle svislé osy, s portálem hlavního vchodu uprostřed, nebo s vnějším dvojramenným schodištěm, které vede přímo do zasedací síně. Celá budova mohla mít v 1. patře ochoz, nebo zasedací síň mívala balkón, z něhož se pronášela usnesení a projevy. Nad vchodem nebo po jeho stranách bývaly tesané znaky města, země, cechů nebo také významných radních. Na střeše bývala věž s hodinami a zvonem. Často byla věž samostatnou stavbou, nejvyšší ve městě, a její ochoz sloužil městským strážným a trubači. Pokud měla radnice podloubí, často prostory v přízemí sloužily krámům řemeslníků vybraných řemesel (nejčastěji soukeníků, zlatníků či řezníků).