Chmelnického povstání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m překlepy |
typo, port, comm, fmt |
||
Řádek 1:
[[File:Matejko Khmelnytsky with Tugay Bey.jpg|thumb|[[Bohdan Chmelnický]] a Tuhaj bej na obraze [[Jan Matejko|Jana Matejka]]]]
'''Chmelnického povstání''' bylo [[Kozáci|kozácko]]-[[Nevolnictví|nevolnické]] povstání na [[Ukrajina|Ukrajině]] v polovině 17. století. Probíhalo v letech 1648–1654. Bylo namířeno proti [[Polsko-litevská unie|polsko-litevskému státu]], jehož šlechta se pokoušela omezit rozsah kozácké autonomie.
Povstání vypuklo roku 1648, kdy je vyvolal kozácký hejtman [[Bohdan Chmelnickij]]. Jeho akce, motivované porušováním kozácké autonomie i osobními spory mezi Chmelnickým a polskými šlechtici, spustily široké povstání. Kozáci se spojili s [[Krymští Tataři|krymskými Tatary]] vedenými princem Tuhaj bejem a dosáhli překvapivých vítězství v bitvách u Korsuně a Žlutých vod. Proti kozákům se postavil vojevůdce [[Jeremiáš Wiśniowiecki]], který proti nim vedl poměrně úspěšnou ofenzivu a zabránil tomu, aby se povstání rozšířilo dál na sever. Vojenská převaha kozáků vedla roku 1649 k uzavření zborovské dohody, v níž polský král [[Jan II. Kazimír]] a jeho kancléř Adam Kisiel uznali Chmelnického kozáckým hejtmanem a potvrdili uznání kozáckých práv v plném rozsahu.
Rozpory mezi kozáckými vůdci a nerespektování míru z jejich strany vyvolaly polskou odezvu. Roku 1651 Wiśniowiecki obnovil útoky a vytlačil kozáky za [[Dněpr]]. Poláci následně drtivě zvítězili v bitvě u [[Berestečko|Berestečka]] a donutili kozáky uzavřít bělocerkevský mír (1651), jímž byla kozácká autonomie omezena jen na území kyjevského vojvodství. Kozáci s tímto výsledkem nebyli spokojeni a postavili se na odpor, roku 1652 byla svedena bitva u Batohu, v níž kozáci zvítězili a následně povraždili 8500 polských zajatců, včetně příslušníků vysoké šlechty (Např. Samule Kalinowski, Marek Sobieski). Kozácká rada poté požádala o pomoc proti Polákům ruského cara [[Alexej Michajlovič|Alexeje]]. Následně, roku 1654, [[Perejaslavská rada|kozácká rada v Perejaslavi]] vyhlásila připojení [[Levobřežní Ukrajina|Levobřežní Ukrajiny]] k Rusku, což však mělo za následek ještě tvrdší omezení kozácké autonomie než na polském území.
Po ochabnutí důvěry v Moskvu se Chmelnický pokusil vytvořit protipolskou koalici s [[Transylvánie|Transylvánií]] a [[Švédsko|Švédskem]], ovšem neúspěšně. Roku 1657 Chmelnický zemřel, na jeho místo nastoupil [[Ivan
</ref> kozáci se proti Vyhovskému vzbouřili a hejtman musel uprchnout do Polska. Na Ukrajině nastala éra chaosu a rozvratu.<ref>http://www.britannica.com/EBchecked/topic/612921/Ukraine/30067/The-Khmelnytsky-insurrection</ref>
Chmelnického povstání bylo provázeno obrovskými protižidovskými [[Pogrom|pogromy]]. Obětí masového vyvražďování se stalo téměř 100 tisíc [[Židé|Židů]] v Polsku, Litvě i v Bělorusku, rozzuření kozáci však vraždili také Poláky, zejména šlechtice. Oběti byly často upalovány nebo naráženy na kůly. Za masakry nese zodpovědnost sám
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
{{Portály|Novověk|Ukrajina}}
[[Kategorie:Dějiny Ukrajiny 17. století]]
[[Kategorie:Novověké dějiny Polska]]
|