Diskuse:Přechylování příjmení: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m opravičky
re
Řádek 5:
V mnohých jazycích se rodovost (pohlaví) u příjmení neprojevuje resp. jen málo, např. v některých germánských. Ne tak v češtině i jiných. V češtině sice existuje řada výjimek, které se někdy zveličují, ale jasné, železné pravidlo je, že se rod projevuje. Stejně u profesí, jako u jmen včetně příjmení. Snaha o změnu je sice zábavná, ale nesmyslná. Ještě jsem nepotkal feministku, která by se chtěla jmenovat Jan, Jiří nebo Bernard. Ještě jsem neviděl film, ve kterém by v české verzi vystupovaly ženy s příjmeními, jako Kinsky, Goldberg nebo Berger. Ne. Jsou různé dámy Jane, Wiki, Elisabeth, ale často Jana nebo Alžběta. Ale vždy se jedná např. o paní Kinskou, Walkerovou, Obamovou nebo Bergeronovou. To není žádné nařízení zákona. Proč to tedy překladatelé dělají? Prostě pokud to má diváka vtáhnout do děje, musí to být skutečně česky. Dobře si umím představit, že bude použito nesklonné příjmení. Ale vždycky se člověk při tom zadrhne. Ruší to, protože '''to není česky'''.
Nic na tom nemění skutečnost, že se tento překlad, převod z jednoho jazyka do druhého někdy nevede, typicky, pokud se nedrží českého pravidla, třeba toho, že příjmení, končící samohláskou se přechyluje převodem na ženské češtině vlastní. Nejčastěji, že koncové -a se vypustí. Z miss Sekyra se nemá tvořit český tvar Sekyraová, ale Sekyrová, z příjmení Ósaka má být Ósaková a ne Ósakaová - stejně jako z příjmení Sekyra či Svoboda je ženská verze Sekyrová a Svobodová a ne Sekyraová (jak jsem také zaznamenal) a Svobodaová. A nenechme se zmást ani tím, že některé z nás se fakticky práv češtiny ohledně příjmení zřeknou, že se v tomto smyslu odrodily. Je to podobné, jako když se často zaměňují česká slova cizími, zřejmě ve snaze být za světáky. Není na tom nic zvrhlého, je to jen vyjádření jejich volby. Česky to ovšem není, pokud se ovšem nepřidají k českým pravidlům, jako třeba poměrně čerstvé "stejdž". Dokud se píše stage a zůstává nesklonné, je zpravidla cizí, jakmile ale "jsme na stejdžích", je to už česky. Ani sama nesklonnost neznamená vždy nepřijetí, jen nezapadá do českého skloňovacího systému, např. turné.
Důležité je, že nejde o bezbřehé a neurčité "užívání jazykově cizího jména", ale o překlad, zpravidla o tvorbu českého ekvivalentu, a to v oboru, kde pravidla jsou dobře známa. Stejně jako ve zprávě mluvíme o prezidentu Trumpovi a ne o prezidentu Trump, tak také nemluvíme česky o paní prezidentové Trump, ale o Ivance Trumpové, jejíž osobní i rodinné jméno bezpečně skloňujeme. [[Wikipedista:Tosek|Tosek]] ([[Diskuse s wikipedistou:Tosek|diskuse]]) 26. 8. 2019, 08:14 (CEST)
:Nějaké návrhy k rozšíření či k úpravě článku?--[[Wikipedista:Rosičák|Rosičák]] ([[Diskuse s wikipedistou:Rosičák|diskuse]]) 26. 8. 2019, 17:20 (CEST)
Zpět na stránku „Přechylování příjmení“.