Dějiny Lucemburska: Porovnání verzí

Síla země v následujících stoletích po vzniku lucemburského hradu stoupala. Kolem lucemburského hradu se postupně rozvíjelo město, které se stalo centrem malého, ale důležitého státu s velkou strategickou hodnotou pro Francii, Německo a Nizozemsko. Lucemburská pevnost, která se nachází na skalnatém návrší známém jako Bock, si díky svému impozantnímu obrannému systému a strategické poloze vysloužila přízvisko „[[Gibraltar]] severu“. Hrad kontroloval úsek staré římské silnice spojující [[Remeš]] a [[Trevír]]. Siegfriedův syn [[Jindřich V. Bavorský]] (vládl 998–1026) se stal bavorským vévodou, což se povedlo i řadě jeho následníků. [[Giselbert Lucemburský]] (1047–1059) nechal opevnit osadu pod hradem. Prvním knížetem, o němž je známo, že své sídlo měl trvale na lucemburském hradě, byl Jiří III. (1086–1096). Zlatou dobou středověké historie Lucemburska bylo panování dynastie obecně známé jako [[Lucemburkové]]. Podle spisu [[Jan z Arrasu|Jana z Arrasu]] odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly [[Meluzína (mytologie)|Meluzíny]]. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka [[Ermesinda Lucemburská|Ermesinda]] (asi [[1186]] – [[1247]]), jediný potomek hraběte [[Jindřich IV. Lucemburský|Jindřicha IV. Slepého]].