|
=== Sedmihradské knížectví ===
[[File:Szapolyai János fametszet.jpg|thumb|[[Jan Zápolský]] vybojoval po Sedmihradsko velkou míru autonomie]]
Území Sedmihradska začali roku [[1003]] kontrolovat Uhři, poté co [[Uhersko|uherský]] král [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] podle legendy porazil místního knížete. Od té doby bylo až do roku [[1526]] Sedmihradsko v rámci Uherského království [[autonomie|autonomním]] [[knížectví]]m v čele s [[vojvoda|vojvodou]].
Roku 1211 nabídl uherský král [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]] část území Sedmihradska ([[Burzenland]]) [[Řád německých rytířů|Řádu německých Rytířů]]. Rytíři měli sloužit jako určitá hráz proti vpádům [[Kumáni|kumánů]]. Z Německa v té době přišlo mnoho osadníků, převážně z [[Porýní]] a [[Vestfálsko|Vestfálska]]. Začalo se jim říkat [[Sedmihradští Sasové]]. Osadníci založili města ''Kronstadt'' ([[Brașov]]), ''Schäßburg'' ([[Sighișoara]]) či ''Hermannstadt'' ([[Sibiu]]). Sasové získali v rámci knížectví autonomii, stejně jako [[Sikulové]], jiní zdatní pohraničníci. Sasové a Sikulové měli řadu národnostních výsad, jimž se těšila již jen maďarská šlechta (roku 1438 tyto tři entity vytvořilivytvořily tzv. Unii tří národů (''Unio Trium Nationum'')), naopak rumunské obyvatelstvo bylo v postavení [[Nevolnictví|nevolníků]].
Roku 1421 začaly nájezdy [[Turci|Turků]]. Sikulové iani Sasové nedokázali jejich postup zastavit. Uherský král [[Zikmund Lucemburský|Zikmund]] nebyl schopen včas reagovat, protože byl právě zainteresován v [[Husitství|husitských válkách]]. Boje s Turky pak naplnily zdejší dějiny po příští čtyři století. Vynikl v nich mj. sedmihradský rodák [[Jan Hunyadi]], který zvítězil v [[Bitva u Varny|bitvě u Varny]] (1444).
Po [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] roku 1526 a dobytí Pešti (1541) se Sedmihradsko v čele se [[Slovensko|slovenským]] rodákem [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]] (sedmihradským vojvodou 1511–1526) stalo samostatným knížectvím, byť ve [[vazal]]ském poměru k [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. Jan sváděl tehdy věčné boje se svým konkurentem Ferdinandem o uherský trůn a Sedmihradsko se tak stalo jeho pevnou základnou a oporou. Jedním z důležitých rysů této éry byla sedmihradská náboženská svoboda.
Roku 1699 získala Sedmihradsko [[Habsburská monarchie]], v jejímž rámci tvořilo do roku [[1848]] [[autonomie|autonomní]] [[korunní země (Habsburská monarchie)|korunní zemi]], kterou 2. listopadu 1765 povýšila [[Marie Terezie]] na [[velkoknížectví]]. Za [[revoluce v roce 1848]] sepsali 15. května 1848 zdejší Rumuni [[petice|petici]], kterou požadovali zrovnoprávnění. Tomuto požadavku však nebylo vyhověno, naopak byl pod uherským nátlakem přijat zákon vyhlašující plné spojení Sedmihradska s Uherskem. Tento zákon však nakonec nebyl realizován a rakouská říšská ústava ze 4. března 1849 Sedmihradsko a Uhersko opět plně oddělila, přičemž Sedmihradsko a Uhersko přišly o své samosprávné instituce. [[Říjnový diplom|Říjnovým diplomem]] byla roku 1860 obnovena autonomie obou korunních zemí. Zatímco Valašsko a Moldavsko v té době již vytvořilivytvořily Rumunské knížectví, Sedmihradsko se ještě dlouho nemohlo k tomuto útvaru připojit, moc Rakušanů byla stále příliš velká. Císař [[František Josef I.]] aspoň roku 1863 do Sibině svolal Sedmihradský sněm, na němž došlo k jistému zrovnoprávnění Rumunů. Nadějné reformy ale zhatilo [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherské vyrovnání]] roku 1867, po němž se Sedmihradsko stalo součástí [[Zalitavsko|Zalitavska]] a bylo tak znovuzačleněno do [[Uhersko|Uherska]]. Přestalo tak existovat jako územní jednotka. Navíc od 90. let 19. století zde uherská vláda započala s [[maďarizace|maďarizací]]. Z tohoto sevřenímsevření sedmihradské Rumuny osvobodila až [[první světová válka]] a prohra Rakousko-Uherska v ní. Poválečná [[Trianonská smlouva]] přisoudila Sedmihradsko Rumunsku.
=== Moldavské knížectví ===
[[File:Theodor Aman - Stefan cel Mare si Aprodul Purice.jpg|thumb|[[Štěpán III. Veliký]] ]]
| 