Česko: Porovnání verzí

[[Soubor:Jaroslav Seifert 1981 foto Hana Hamplová.jpg|náhled|[[Jaroslav Seifert]], jediný český nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]]|190x190pixelů]]

[[Soubor:Milan Kundera.jpg|náhled|Český spisovatel a básník [[Milan Kundera]]]]

[[Soubor:Clementinum library.jpg|náhled|[[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]: barokní sál [[Klementinum|Klementina]]]]

Literární dějiny počínají ústní tradicí, v níž vyniká pověst o [[Čech, Lech a Rus|praotci Čechovi]], [[Krok (vojvoda)|Krokovi]], [[Kněžna Libuše|Libuši]], [[Přemysl Oráč|Přemyslu Oráčovi]] a [[Dívčí válka (pověst)|dívčí válce]]. Počátky české psané literatury souvisí s činností [[Cyril a Metoděj|Konstantina Filozofa a jeho bratra Metoděje]] na Velké Moravě. Ti spolu se svými žáky (nejvýznamnějším z nich byl [[Kliment Ochridský]]) vytvořili, ve [[Staroslověnština|staroslověnštině]] a za pomoci písma [[hlaholice]], první české literární památky (''[[Proglas]]'', ''[[Život Metodějův]]'', ''[[Život Konstantinův]]''). Po vyhnání této skupiny z Moravy začala klíčovou roli sehrávat latina, vznikaly v ní legendy (''[[Kristiánova legenda]]''), kroniky (zejm. [[Kosmas|Kosmova]] ''[[Kosmova kronika česká|Kronika Čechů]]'') i jiné žánry (např. ''[[Vita Caroli]]'', vlastní životopis krále [[Karel IV.|Karla IV.]]). Prvními významnými česky psanými texty byly ''[[Alexandreida]]'' a ''[[Dalimilova kronika]]''. Prvními autory, kteří psali i česky, a kteří došli světového věhlasu, byli [[Jan Hus]], jeden ze zakladatelů evropské reformace, a [[Jan Amos Komenský]], nejvýznamnější představitel [[Humanismus a renesance v české literatuře|humanismu v české literatuře]]. Dalšími významnými autory reformace byli [[Jeroným Pražský]] a [[Petr Chelčický]]. Po porážce [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] v [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] roku 1620 nastalo složité období vytlačování a odumírání češtiny. Proti tomu se v barokní éře postavil [[Bohuslav Balbín]]. Ústup češtiny však zastavil až proces tzv. [[České národní obrození|národního obrození]], který začal na konci 18. století. Klíčovou postavou první etapy obrození byl lingvista [[Josef Dobrovský]]. V druhé etapě to byli [[Josef Jungmann]], který kladl důraz na jazykovou koncepci národa, a [[Pavel Jozef Šafárik|Pavel Jozef Šafařík]], představitel [[Panslovanismus|panslovanských]] tendencí. Tehdy se začala objevovat také již první svébytná literatura ([[Jan Kollár]], [[František Ladislav Čelakovský]]). Proces vyvrcholil ve třetí etapě, kdy [[František Palacký]] a [[Karel Havlíček Borovský]] dokončili koncept českého národa politicky a kdy vznikla i vrcholná díla literární, ať už básnická (Havlíček, [[Karel Hynek Mácha]], [[Karel Jaromír Erben]]), prozaická ([[Božena Němcová]]), či divadelní ([[Josef Kajetán Tyl]], [[Karel Sabina]]). Ve druhé polovině 19. století se literární život začal prudce rozvíjet, vznikaly skupiny s různým programem – [[májovci]] ([[Jan Neruda]], [[Vítězslav Hálek]], [[Jakub Arbes]], [[Karolina Světlá|Karolína Světlá]]), [[ruchovci]] ([[Svatopluk Čech]]), [[lumírovci]] ([[Jaroslav Vrchlický]], [[Julius Zeyer]]), [[Realismus (literatura)|realisté]] ([[Alois Jirásek]]), [[Manifest české moderny|česká moderna]] ([[Antonín Sova]], [[Otokar Březina]]) či tzv. [[anarchističtí buřiči]] ([[Viktor Dyk]], [[Petr Bezruč]]). Od konce 19. století začínala též vzkvétat [[Pražská německá literatura|německy psaná literatura]] (zejména v Praze), která se stala světovým fenoménem, především díky [[Franz Kafka|Franzi Kafkovi]] (''[[Proces (román)|Proces]]'', ''[[Zámek (román)|Zámek]]'', ''[[Amerika (román)|Amerika]]''), ale i jiným ([[Rainer Maria Rilke]], [[Gustav Meyrink]], [[Franz Werfel]], [[Max Brod]], [[Egon Erwín Kisch]], [[Karl Kraus]], [[Marie von Ebner-Eschenbachová]], [[Adalbert Stifter]], [[Otfried Preußler|Ottfried Preussler]], [[Leo Perutz]], [[Ernst Weiss]]). V první polovině 20. století si vydobyli světový význam i česky píšící tvůrci, především [[Jaroslav Hašek]] (zejm. ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Osudy dobrého vojáka Švejka]]'') a [[Karel Čapek]] (zejm. ''[[Válka s mloky]]''). Silná byla též levicová avantgarda, která se sdružila do spolku [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsil]], který se věnoval nejprve [[Proletářská poezie|proletářské poezii]], posléze vymyslel směr [[poetismus]], aby většina autorů nakonec přešla k [[Surrealismus|surrealismu]]. Členem Devětsilu byl i [[Jaroslav Seifert]], dosud jediný Čech oceněný [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovou cenou za literaturu]] (roku 1984). K dalším významným členům patřili [[Jiří Wolker]], [[Vítězslav Nezval]], [[Vladislav Vančura]], [[František Halas]] a [[Karel Teige]]. Mimo avantgardní kruhy stáli např. [[Ivan Olbracht]], [[Vladimír Holan]] či [[Ladislav Klíma]]. Ve druhé polovině 20. století se největšího ohlasu dostalo [[Milan Kundera|Milanu Kunderovi]] (zejm. ''[[Nesnesitelná lehkost bytí]]'', ''[[Žert (román)|Žert]]'') a [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]]. Literatura se tehdy z politických důvodů (zvláště po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětské okupaci roku 1968]]) rozdělila na exilovou, samizdatovou a oficiální. K významným exilovým autorům krom Kundery patřili [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]], [[Josef Škvorecký]] a [[Arnošt Lustig]]. Samizdatová literatura se štěpila na [[disent]] spjatý zejména s [[Charta 77|Chartou 77]] ([[Václav Havel]], [[Ivan Klíma]], [[Ludvík Vaculík]]) a tzv. [[underground]] ([[Egon Bondy]], [[Ivan Martin Jirous]]). Z oficiálních prozaiků dosáhl největšího mezinárodního věhlasu spolu s Hrabalem [[Ladislav Fuks]]. Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci z roku 1989]] toto rozdělení literárního života padlo. Z nových autorů se po roce 1989 nejvíce prosadili [[Michal Viewegh]], [[Patrik Ouředník]] a [[Jáchym Topol]].<ref>{{Citace elektronického periodika

 

V první polovině [[20. století]] došlo k rozvoji [[avantgarda|avantgardního]] divadla reprezentovaného [[Osvobozené divadlo|Osvobozeným divadlem]] [[Jiří Voskovec|Jiřího Voskovce]] a [[Jan Werich|Jana Wericha]], nebo [[Emil František Burian|Emilem Františkem Burianem]], [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]], [[Jindřich Honzl|Jindřichem Honzlem]] či [[Jiří Mahen|Jiřím Mahenem]]. Na světových jevištích se nejvíce prosadily hry [[Karel Čapek|Karla Čapka]] (''[[R.U.R.]]'', ''[[Věc Makropulos]]''), nebo [[František Langer|Františka Langera]] (''Periférie'').

Ve druhé polovině 20. století získal výjimečný mezinárodní ohlas projekt [[Alfréd Radok|Alfreda Radoka]] [[Laterna magika]], první multimediální umělecký projekt na světě, připravený původně pro světovou výstavu [[Expo 58]]. Vznikl též fenomén divadel malých forem: [[Semafor (divadlo)|Semafor]] ([[Jiří Suchý]] a [[Jiří Šlitr]]), [[divadlo Na zábradlí]] ([[Jan Grossman]], [[Ivan Vyskočil]]), [[Činoherní klub]] ([[Ladislav Smoček]]), [[Divadlo Husa na provázku|Husa na provázku]], [[Ypsilonka]] ([[Jan Schmid]]), [[Divadlo Sklep]] či [[Žižkovské divadlo Járy Cimrmana|divadlo Járy Cimrmana]] ([[Zdeněk Svěrák]], [[Ladislav Smoljak]]). V 60. letech se nejúspěšnějším dramatikem stal [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]] (zejm. ''August, August, august''), [[absurdní drama]] reprezentoval [[Václav Havel]]. Ve Zlíně se narodil známý britský dramatik [[Tom Stoppard]].

 

=== Film ===

{{Podrobně|Česká kinematografie|Seznam českých filmů}}

V éře [[Němý film|němého filmu]] hranice vlasti překročil věhlas odvážných filmových projektů [[Gustav Machatý|Gustava Machatého]] ''Erotikon'' (1929) a ''[[Extase (film)|Extase]]'' (1933).

 

 

30. až 50. léta a posléze 70. až 80. léta ovšem svědčila více populárnímu filmu než uměleckému, s nadčasovou elegancí tohoto prostoru využili třeba režiséři [[Bořivoj Zeman]], [[Oldřich Lipský]], [[Václav Vorlíček]] (''[[Tři oříšky pro Popelku]]''), [[Martin Frič]] a [[Ladislav Smoljak]], scenáristé [[Jiří Brdečka]] (''[[Limonádový Joe aneb Koňská opera|Limonádový Joe]]'', ''[[Adéla ještě nevečeřela]]''), [[Miloš Macourek]], [[Zdeněk Svěrák]] nebo skladatelé filmové hudby [[Zdeněk Liška]], [[Luboš Fišer]] a [[Petr Hapka]].

Snímky ''[[Obchod na korze]]'' ([[1965]]), ''[[Ostře sledované vlaky]]'' ([[1967]]) a ''[[Kolja]]'' ([[1996]]) získaly [[Oscar#Nejlepší cizojazyčný film|Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film]], šest dalších filmů se dostalo do užší nominace: ''Lásky jedné plavovlásky'' ([[1966]]), ''Hoří, má panenko'' ([[1968]]), ''[[Vesničko má středisková]]'' ([[1986]]), ''[[Obecná škola (film)|Obecná škola]]'' ([[1991]]), ''[[Musíme si pomáhat]]'' ([[2000]]) a ''[[Želary (film)|Želary]]'' ([[2003]]).

 

=== Hudba ===

{{Podrobně|Česká hudba}}

Česká [[hudba]] má své kořeny v nejméně 1000 let staré [[Duchovní hudba|duchovní hudbě]]. Nejstarší duchovní píseň v českých zemích byla staroslověnská: ''[[Hospodine, pomiluj ny]]''. Vznikla na konci 10. století, nebo počátku 11. století. Původ je zřetelně staroslověnský, pronikly do ní ovšem i prvky staročeštiny (patrně v průběhu času).

 

 

Tradice pak pokračovala s neztenčenou silou, především díla [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] pronikla do celého světa. Součástí [[repertoár]]u mnoha [[operní dům|operních domů]] jsou všechny jeho opery, zejména ''[[Její pastorkyňa]]'' (v zahraničí pod názvem ''Jenůfa''), ''[[Káťa Kabanová]]'', ''[[Z mrtvého domu]]'' a ''[[Věc Makropulos]]''. Často uváděny jsou také jeho ''[[Glagolská mše]]'' a ''[[Sinfonietta (Janáček)|Sinfonietta]]''.

Další významní čeští hudební skladatelé 19. a [[20.&nbsp;století]] jsou [[Zdeněk Fibich]], [[Josef Bohuslav Foerster]], [[Vítězslav Novák]], [[Josef Suk starší]] (zeť Antonína Dvořáka), [[Alois Hába]], [[Ervín Schulhoff]], [[Bohuslav Martinů]], [[Pavel Haas]], [[Viktor Ullmann]] či [[Petr Eben]]. Překvapivého úspěchu mj. na scéně [[New York|newyorské]] [[Metropolitan Opera]] dosáhl [[Jaromír Weinberger]] se svou operou ''[[Švanda dudák (Weinberger)|Švanda dudák]]''. Známými [[Opereta|operetními]] skladateli byli mj. [[Oskar Nedbal]] či [[Rudolf Friml]].

 

 

Prosadili se i čeští hudební [[interpret (hudba)|interpreti]]. Lze jmenovat mnoho jmen, jako jsou dirigenti [[Rafael Kubelík]], [[Václav Talich]], [[Václav Neumann]], [[Karel Ančerl]] nebo [[Jiří Bělohlávek]], v současnosti pak [[Petr Altrichter]], [[Tomáš Netopil]] a [[Jakub Hrůša]]. Dále hudební instrumentalisté: [[Housle|houslisté]] [[František Benda]], [[Vojtěch Živný]], [[Jan Křtitel Václav Kalivoda]], [[František Ondříček]], [[Jan Kubelík]] a&nbsp;[[Josef Suk mladší]] (Dvořákův pravnuk); [[Violoncello|violoncellista]] [[David Popper]], [[Cemballo|cembalistka]] [[Zuzana Růžičková]] či [[Lesní roh|hornista]] [[Radek Baborák]]. Nelze opomenout [[Zpěvák|pěvkyně]] jako byly nebo jsou [[Ema Destinnová]], [[Maria Jeritza]], [[Jarmila Novotná]], [[Gabriela Beňačková]], [[Eva Urbanová]] a&nbsp;[[Magdalena Kožená]]. Velkými českými [[tenor]]isty byli [[Beno Blachut]] a [[Ivo Žídek]]. V&nbsp;současnosti velmi úspěšný je [[baryton]]ista [[Adam Plachetka]].

Z hudebních těles dosáhl mezinárodního významu nejen [[symfonický orchestr]] [[Česká filharmonie]], ale i další symfonické a komorní orchestry a nově tzv. [[Baroko|barokní]] soubory. V neposlední řadě byly a jsou úspěšné také české [[pěvecký sbor|pěvecké sbory]] a malá hudební tělesa, zejména [[Smyčcový kvartet|smyčcové kvartety]].

 

 

K významným německým malířům narozeným v českých zemích patřili [[Anton Raphael Mengs]], [[Alfred Kubin]], [[Gabriel Max]], [[Josef Führich]] či [[Emil Orlik]].

Za nejcennější výtvarné dílo na českém území odborníci označují obraz benátského malíře [[Tizian]]a ''[[Apollo a Marsyas]]'', jež je vystaven v [[Obrazárna Kroměříž|obrazárně kroměřížského zámku]]. Nejcennější díla českého výtvarného umění se snaží shromažďovat [[Národní galerie v Praze|Národní galerie]]. Z děl zahraničních autorů v jejím vlastnictví patří k nejcennějším ''Růžencová slavnost'' [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]], ''Adam a Eva'' [[Lucas Cranach starší|Lucase Cranacha staršího]], autoportrét [[Henri Rousseau]]a, [[Rembrandt]]ův ''Učenec v pracovně'', ''Šimon a malý Ježíš'' [[Petr Brandl|Petra Brandla]], ''Milenci'' [[Auguste Renoir|Augusta Renoira]], ''Panny'' [[Gustav Klimt|Gustava Klimta]], ''Zelená pšeničné pole s cypřiši'' [[Vincent van Gogh|Vincenta van Gogha]], autoportrét [[Ilja Repin|Ilji Repina]], ''V Moulin Rouge'' [[Henri de Toulouse-Lautrec]]a či ''Vzpomínka na Le Havre'' [[Pablo Picasso|Pabla Picassa]]. Národní galerie vystavuje ve [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberském paláci]], [[Schwarzenberský palác v Praze|Schwarzenberském paláci]], [[Klášter svatého Jiří (Praha)|klášteře sv. Jiří]], [[Jízdárna Pražského hradu|Jízdárně Pražského hradu]], [[Salmovský palác|Salmovském paláci]], [[Anežský klášter|Anežském klášteře]], [[Palác Kinských|paláci Kinských]], [[Veletržní palác|Veletržním paláci]], v [[Dům U Černé Matky Boží|domě U černé matky Boží]], na [[Zámek Zbraslav|zámku Zbraslav]], v [[Klášter Žďár nad Sázavou|klášteře ve Žďáru nad Sázavou]] a na [[Zámek Fryštát|zámku Fryštát]]. K dalším významným galeriím patří [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]] (vystavuje v pěti budovách: [[Místodržitelský palác (Brno)|Místodržitelský palác]], [[Pražákův palác]], [[Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno)|Uměleckoprůmyslové muzeum]], [[Jurkovičova vila]] v Brně a [[Rodný dům Josefa Hoffmanna]] v [[Brtnice|Brtnici u Jihlavy]]) a [[Galerie hlavního města Prahy]] ([[dům U Zlatého prstenu]], [[dům U Kamenného zvonu]], [[Staroměstská radnice]], [[Bílkova vila (Praha)|Bílkova vila]], Dům Františka Bílka v Chýnově, [[Městská knihovna v Praze|Městská knihovna]] na Mariánském náměstí, [[Troja (zámek)|Trojský zámek]]).

 

 

=== Populární kultura ===

Krom kultury vysoké a lidové se v českých zemích, jako všude jinde, rozvíjela od počátků 19. století i kultura populární. Některé popkulturní fenomény jsou pevně usazeny v českém kolektivním vědomí a slouží nezřídka i k národní sebeidentifikaci. Anketa České televize [[Kniha mého srdce]] z roku 2009 například ukázala masovost obliby literárních postav, jako jsou sluha [[Saturnin]] z humoristického románu [[Zdeněk Jirotka|Zdeňka Jirotky]], Švejk z románu Haškova či [[Rychlé šípy]] z chlapeckých románů a komiksů [[Jaroslav Foglar|Jaroslava Foglara]].<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Česká televize|jméno=|titul=Kniha mého srdce — Česká televize|periodikum=www.ceskatelevize.cz|vydavatel=|url=http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214215895-kniha-meho-srdce/|datum vydání=|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Podobná anketa o [[Největší Čech|Největšího Čecha]] zase ukázala roli humoristického fenoménu [[Jára Cimrman|Járy Cimrmana]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Největší Čech: Jára Cimrman|periodikum=iDNES.cz|url=http://kultura.zpravy.idnes.cz/nejvetsi-cech-jara-cimrman-dcl-/show_aktual.aspx?c=A050201_211139_domaci_sas|datum vydání=2005-02-02|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Význačnou roli sehrála též dvojice loutek, které vytvořil za první republiky [[Josef Skupa]]: [[Spejbl a Hurvínek]]. Skupa tím navázal na velkou českou loutkářskou tradici, spjatou mimo jiné se jménem [[Matěj Kopecký|Matěje Kopeckého]]. Z dětské literatury vzešla podobně populární postavička [[Ferda Mravenec|Ferdy Mravence]] (a jeho souputníka [[Brouk Pytlík|Brouka Pytlíka]]), kterou stvořil [[Ondřej Sekora]]. K nejpopulárnějším českým komiksům patří [[Čtyřlístek (komiks)|Čtyřlístek]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Čtyřlístek slaví|url=http://www.kulturninovinky.cz/popkulturni-legenda-slavi/|datum vydání=2015-11-12|datum přístupu=2016-09-05|jazyk=cs-CZ}}</ref> Zdrojem podobných popkulturních fenoménů se v 2. polovině 20. století stal film a především televize – cyklus televizních [[Večerníček|Večerníčků]] přinesl populární postavičky jako [[Krteček]] Zdeňka Milera, [[Bob a Bobek – králíci z klobouku|Bob a Bobek]] či [[Pat a Mat]] Vladimíra Jiránka, [[Maxipes Fík]] Jiřího Šalamouna, [[Pohádky z mechu a kapradí|Křemílek a Vochomůrka]] či [[Rákosníček]] Zdeňka Smetany, [[Mach a Šebestová]] Adolfa Borna či [[Rumcajs]] Radka Pilaře.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Česká televize|jméno=|titul=Nejlepší Večerníček — Česká televize|periodikum=Česká televize|vydavatel=|url=http://www.ceskatelevize.cz/porady/10492742198-nej-ct/21352216211-nejlepsi-vecernicek/|datum vydání=|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Televizní a filmová tvorba pro děti 70. a 80. let 20. století zase přinesla fenomény jako [[Pan Tau]], ''[[Arabela (seriál)|Arabela]]'' či ''[[Návštěvníci (seriál)|Návštěvníci]]''. Nejvýraznější postavou české pop-music, která se začala formovat od 50. let, je dlouhodobě zpěvák [[Karel Gott]]. Často se ve světě prosazují české modelky, k nimž patří [[Karolína Kurková]], [[Eva Herzigová]], [[Pavlína Pořízková]], [[Petra Němcová]], [[Taťána Kuchařová]], [[Daniela Peštová]] a [[Alena Šeredová]].

 

 

=== Tenis ===

Mimořádně úspěšná je česká [[tenis]]ová škola. [[Martina Navrátilová]] vyhrála devětkrát nejprestižnější tenisový turnaj [[Wimbledon (tenis)|Wimbledon]] (1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990). Dvakrát vyhrála Wimbledon [[Petra Kvitová]] (2011, 2014) a jednou [[Jana Novotná]] (1998). Jediným českým mužským vítězem turnaje ve Wimbledonu v tzv. open éře se stal [[Jan Kodeš]] (1973), ale v minulosti zde triumfoval i [[Jaroslav Drobný (tenista)|Jaroslav Drobný]] (1954). [[Ivan Lendl]] byl 270&nbsp;týdnů světovou jedničkou v&nbsp;[[Žebříček ATP|žebříčku ATP]], jako dosud jediný český hráč. Ženskému [[Žebříček WTA|žebříčku WTA]] kralovala celkem 332&nbsp;týdnů Martina Navrátilová. V&nbsp;roce 2017 se světovou hráčkou č.&nbsp;1 stala rovněž [[Karolína Plíšková]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = První česká světová jednička! Plíškovou posunula na trůn Halepová