Virtuos: Porovnání verzí

'''VirtuózVirtuos''' (také '''virtuos''', z [[italština|italského]] ''virtuoso'', což je z [[latina|latinského]] slova ''virtus'', což znamená statečnost, dovednost, vynikající kvalita) je označení pro člověka, který projevuje mimořádné [[technika|technické]] schopnosti ve [[zpěv]]u či hře na [[hudební nástroje|hudební nástroj]]. Taková mimořádná schopnost se nazývá '''virtuozita''', toto slovo se však nepoužívá jen v [[hudba|hudbě]], nýbrž označuje schopnost technicky excelovat v jakémkoli oboru lidské činnosti, převážně v [[umění|uměleckých oborech]]. V [[čeština|češtině]] neexistuje odpovídající označení ženského rodu. VirtuózovéVirtuosové jsou často také [[hudební skladatel|hudební skladatelé]]. Od [[barok]]ních dob většina skladatelů (ale ne všichni) byla také virtuózyvirtuosy na nástroje, pro které skládali.

Určující prvek virtuozity je schopnost podat mimořádný výkon v přednesu hudebního díla, otázkou ovšem je, kdo je schopen odlišit mimořádný výkon od průměrného výkonu. Hudebníci, soustřeďující se na technickou stránku provádění díla jsou často kritizováni pro přehlížení [[emoce|emocí]], které se v čistě technickém provedení ztrácejí. Jsou samozřejmě virtuózovévirtuosové, kterém se daří zachovat veškeré emoce při předvádění hudebního díla, aniž by to bylo na závadu technické stránce věci.

V [[17. století|17.]] a [[18. století]] došlo k nadužívání termínu, začal být používán o velkém počtu hudebníků bez obzvláštní kvality. [[Sebastien de Brossard]] v jeho ''Dictionaire de Musique'' ([[Paříž]], [[1703]]) zdůrazňuje vynikající vyškolenost virtuózavirtuosa, zejména v teorii. Tato teorie je také obhajována [[Johann Gottfried Walther|Johannem Gottfriedem Waltherem]] v jeho práci ''Musicalisches Lexicon'' ([[1732]]), který také posuzuje virtuózavirtuosa spíš pro hudební teorii než pro vynikající schopnosti v provádění díla. [[Johan Matthenson]] v práci ''Der brauchbare Virtuoso'' ([[1720]]) rozlišuje tradiční "teoretické„teoretické virtuózy"virtuosy“ a "praktické„praktické virtuózy"virtuózy“. [[Johann Kuhnau]] v knize ''Der musikalische Quack-Salber'' ([[1700]]) v [[definice|definici]] "skutečného„skutečného virtuóza"virtuosa“ zdůrazňuje teorii, nicméně popisuje "praktického„praktického virtuóza"virtuosa“, kterého definuje jako "vysoce„vysoce nadaného hudebníka"hudebníka“, který nemá nic víc než praktickou hudební dovednost.

Na konci [[18. století]] začal být termín užíván pro hudebníka, ať již instrumentalistu nebo zpěváka, který vystupoval jako [[sólo|sólista]]. Zdůrazňování vynikajícího přednesu v definici virtuózavirtuosa začalo v [[19. století]], kdy se o něm začínala vést otevřená debata.