Antonín Wiehl: Porovnání verzí

Podobně jako architektura jeho učitele Josefa Zítka je i Wiehlova tvorba ovlivněna [[italská renesance|italskou renesancí]] a především tvorbou [[Andrea Palladio|Andrea Palladia]]. V duchu českého vlasteneckého vzepětí konce 19. století však toto klasické pojetí italské renesance a evropské neorenesance kombinoval s prvky české renesance 16. století. Je třeba zdůraznit, že v době Wiehlova studia a architektonické tvorby neexistovala odborná literatura o české renesanci. Wiehl tedy neměl možnost charakteristické prvky české renesance a její odlišnosti od renesance italské poznávat [[teorie|teoreticky]], ale pouze [[praxe|prakticky]] vlastním studiem v terénu.<ref name="Wirth11" /> Inspiraci pro své návrhy čerpal systematickým studiem českých měst, která si aspoň zčásti uchovala svůj vzhled z doby vrcholné české renesance v druhé polovině 16. století. Významná byla pro Wiehla [[Plzeň]]. Právě fasáda průčelí [[Plzeňská radnice|Plzeňské radnice]], se kterou se mohl seznámit již v době studia na [[reálka|reálce]] v Plzni, Wiehla inspirovala<ref group="P">Wiehl se v době studia v Plzni měl možnost seznámit s původní renesanční podobou plzeňské radnice. Nutno zdůraznit, že Koulova rekonstrukce (1902–1910) vzhled průčelí radnice příliš nezměnila. Důvodem bylo mj. i zadání města Plzně jako investora, aby byl co nejvíce zachován renesanční styl budovy. Příkladem bylo zachování charakteristických tří štítů, které Koula původně zamýšlel odstranit z důvodu jejich havarijního stavu. Stejně tak nedošlo ke změnám na oknech a na mohutné bosáži přízemí. Zbytky původních renesančních malby mezi okny prvního poschodí ([[Stvoření světa|Stvoření člověka]], [[Kain]] a [[Ábel]], [[Šalomoun|Šalamounův soud]], [[Adam a Eva]]) Koula nahradil typickými obrozeneckými motivy, které však dokázal provést v podobě připomínající charakteristickou renesanční výzdobu radnice z 2. poloviny 16. století. Příkladem pro srovnání může být průčelí renesanční [[Stará radnice (Prachatice)|Staré radnice v Prachaticích]] (1570 - 1571). Toto pojetí plně konvenovalo výtvarnému názoru Wiehla na všech jeho stavbách v Praze (v době přípravy a realizace Koulovy rekonstrukce Plzeňské radnice se Wiehl ze zdravotních důvodů již nevěnoval architektonické tvorbě). Typickým příkladem je [[Dům čp. 1682 Na Poříčí]] (1885 - 1886). Wiehlova autorita a užití prvků původní radnice v Plzni se projevilo i tím, že jej město Plzeň určilo jako jediného rozhodce k výběru ze dvou předložených návrhů. Wiehl ve svém rozhodnutí ve prospěch Koulova projektu zdůrazňuje, že lépe vyhověl požadavku "archeologickému" (i když zároveň zhodnotil i Balšánkův projekt jako cenný). Tyto skutečnosti dokládá Koulův projekt rekonstrukce (pozůstalost v archivu [[Národní technické muzeum v Praze|NTM]]), dokumentace stavu před rekonstrukcí ([[Archiv města Plzně]] - „Stav průčelí radnice král. města Plzně r. 1904") a dobové snímky radnice. V literatuře se významem Plzeňské radnice v české architektuře renesanční a novorenesanční věnoval např. [[Jiří Kropáček]], [[Jan Muk]], [[Jarmila Krčálová]], [[Zdeněk Fišera]], [[Karel Kibic]] a další. Významným zdrojem je tvorba významného plzeňského historika a muzeologa [[Ladislav Lábek|Ladislav Lábka]]. Problematiku dokreslují i teoretické práce obou protagonistů soutěže na rekonstrukci radnice Jana Kouly a Antonín Balšánek.</ref>{{Zdroj?}} u řady jeho návrhů (sgrafita, alegorie, štíty, věžička, rustika a další). Z dalších měst Wiehl studoval [[Pardubice]], [[Litomyšl]], [[Telč]], [[Český Krumlov]], [[Třeboň]], [[Jindřichův Hradec]] a další. Z významných českých renesančních staveb jej výrazně ovlivnily [[Martinický palác]] a [[Schwarzenberský palác v Praze|Schwarzenberský palác]] v Praze.<ref name="Wirth12">{{Citace monografie