České dráhy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Organizační složky: defaultní → výchozí – spisovný výraz |
poskytování informací |
||
Řádek 355:
* 2013: -1,953 mld. Kč<ref>{{Citace elektronického periodika |titul={title} |url=http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-skupiny-cd-2013_final.pdf |datum přístupu=12-05-2014 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140512223102/http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-skupiny-cd-2013_final.pdf |datum archivace=12-05-2014 |nedostupné=ne }}</ref>
* 2014: 0,156 mld. Kč<ref>http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/prezentace-rocnich-vysledku-hospodareni-skupiny-cd2014final.pdf</ref>
=== Poskytování informací ===
Zatímco ještě v říjnu 2011 [[Nejvyšší správní soud]] v rozhodnutí 9 As 48/2011 potvrdil, že České dráhy jako státem plně vlastněný i řízený podnik jsou veřejnou institucí ve smyslu [[zákon o veřejném přístupu k informacím|zákona o veřejném přístupu k informacím]], v roce 2017 judikaturní situaci změnil nález Ústavního soudu který z působnosti zákona vyňal polostátní společnost [[ČEZ]] a zároveň nastavil nová pravidla pro určení, kdo musí či nemusí veřejnosti informace poskytovat. Pod vlivem rozhodování vrcholných soudů, týkajících se společností se smíšeným vlastnictvím, pak [[Městský soud v Praze]] změnil svou praxi tak, že ve sporu Českých drah a soukromého dopravce [[RegioJet]] rozhodl (čj. 8 A 80/2017 - 50 ze dne 26. září 2017), že České dráhy informace poskytovat nemusejí, protože jsou podnikatelským subjektem, který nehospodaří s veřejnými prostředky, ale se svým vlastním majetkem a věnuje se podnikatelské činnosti v konkurenčním prostředí s jinými soukromoprávními subjekty, přičemž se nijak nepodílí na veřejné moci. Na postoji Českých drah nic nezměnil ani nález Ústavního soudu ve vztahu ke společnosti Pražská plynárenská Servis distribuce, který podmínky pro poskytování informací opět zpřesnil ve prospěch žadatelů o informace. Podle [[Oldřich Kužílek|Oldřicha Kužílka]] tak nastala situace, kdy na jedné straně České dráhy měly platné rozhodnutí městského soudu, že povinným subjektem nejsou, a na druhé straně byl k dispozici nález Ústavního soudu, ze kterého plyne, že typově povinný subjekt jsou. Situace, že se soudní soustava „iteračně přibližuje výsledku“, je podle něj běžná, přičemž v mezičase by podle Kužílka mělo zasáhnout ministerstvo dopravy tak, že by mělo Českým drahám vyřizování dotazů občanů přikázat na základě politické odpovědnosti resortu zajistit transparentnost ČD. Ministr dopravy [[Dan Ťok]] k tomu v listopadu 2018 napsal, že „ČD podle rozhodnutí soudu nejsou povinný subjekt a informační povinnost prostě nemají.“<ref>Jan Cibulka, Kristýna Guryčová, Markéta Chaloupská: [https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ceske-drahy-informacni-pravo-soud-ministerstvo-dopravy-dan-tok_1811121231_cib ‚Nemusíme odpovídat.‘ České dráhy se vyhýbají dotazům veřejnosti, nahrály jim mimoběžné rozsudky], iRozhlas.cz, 12. 11. 2018</ref> Až v dubnu 2019 plénum ústavního soudu konstatuje, že i nadále akcentuje smysl zákona o svobodném přístupu k informacím, tzn. v maximální možné míře umožnit přístup veřejnosti k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů, přičemž efektivní veřejná kontrola výkonu veřejné moci zahrnuje též kontrolu hospodaření s majetkovými hodnotami, jež jsou veřejnou mocí přímo nebo nepřímo ovládány. Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření. Prostředkem způsobilým dosáhnout uvedeného účelu je přitom také podřazení právnických osob, v nichž má stát nebo jiná veřejnoprávní korporace stoprocentní majetkovou účast, pod pojem „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím.<ref>[https://www.usoud.cz/aktualne/k-vykladu-pojmu-verejna-instituce-podle-zakona-o-svobodnem-pristupu-k-informacim/ K výkladu pojmu „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím], TZ 39/2019, Ústavní soud, 9. 4. 2019, dle nálezu sp. zn. II. ÚS 618/18</ref> V ministerském návrhu novely informačního zákona, zpracovaném v červnu 2019, však vyjasnění okruhu povinných subjektů nebylo obsaženo, což ministerstvo v důvodové zprávě zdůvodnilo tím, že „jejich určení ponechává judikatuře, která se do jisté míry v současnosti ustálila“. Po kritice ministr vnitra [[Jan Hamáček]] oznámil stažení návrhu zákona z jednání vlády.<ref>Jan Cibulka, Zdeňka Trachtová: [https://www.irozhlas.cz/komentare/pravo-na-informace-ustavni-soud-vnitro-vlada_1907010950_cib Ministerstvo vnitra si zahrává s právem na informace nás všech], iRozhlas.cz, 1. 7. 2019</ref>
== Odkazy ==
| |||