Petr Payne: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Život: typografické úpravy
Řádek 3:
 
== Život ==
Payne se narodil ve vesnici Hough on Hill v hrabství Lincolnshire. Studoval na [[Oxfordská univerzita|Oxfordské univerzitě]], kde získal titul magistra svobodných umění, později se stal představeným koleje ''St. Edmund’s Hall''. V průběhu studia se stal přívržencem reformního učení Jana Viklefa a jeho následovníků - [[Lollardi|lolardů]]. Na Oxfordu se spřátelil s českými studenty, mezi kterými byl pravděpodobně i [[Jeroným Pražský]], který přivezl Viklefovy spisy do Prahy. V letech 1410 - 1412 byl iniciátorem korespondence mezi anglickými lolardy a [[Jan Hus|Janem Husem]]. V roce 1413 byl v procesu s lolardem [[John Oldcastle|Johnem Oldcastlem]] obviněn z [[Hereze|kacířství]], proto musel z Anglie uprchnout. Krátký čas pobýval u [[Valdenští|valdenských]] v Porýní, ale již v únoru 1415 dorazil do Prahy. S Husem se tak osobně nesetkal, protože přijel až po jeho odchodu do [[Kostnice (město)|Kostnice]].
 
V Praze byl vřele přijat a okamžitě se zapojil do reformního hnutí, především svým působením na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]]. Spolupracoval s německými mistry z okruhu [[Mikuláš z Drážďan|Mikuláše z Drážďan]], s kterými podporoval [[Jakoubek ze Stříbra|Jakoubka ze Stříbra]] v jeho úsilí při zavádění [[podobojí|přijímání podobojí]]. V roce 1417 byl na univerzitě přijat za člena profesorského kolegia. Do měšťanského a univerzitního husitismu vnášel prvky lidového valdenství a lolardství. Stal se významnou teologickou autoritou, jeho schopností začali husité využívat i v diplomatických službách (kromě angličtiny ovládal latinu, němčinu a francouzštinu). V roce 1420 byl v poselstvu na obranu kalicha ke králi [[Zikmund Lucemburský|Zikmundovi]] a v roce 1421 byl v poselstvu do Krakova s nabídkou české koruny polskému králi [[Vladislav II. Jagello|Vladislavovi]]. Ve stejném roce stál ve sporu s radikálním [[Jan Želivský|Janem Želivským]] na straně rektora univerzity Jakoubka ze Stříbra, ale později se přiklonil k [[Táborský svaz|táborské]] teologii.
Řádek 11:
Po vyhlášení kompromisních [[Basilejská kompaktáta|Basilejských kompaktát]] se v roce 1436 podřídil Rokycanovu vedení církve podobojí. Za to byl kritizován tábority. Nově zvolený král Zikmund ho pronásledoval, označil ho za kacíře a jako cizince vypověděl ze země. Payne hledal útočiště u husitů v jiných městech (Klatovy, Žatec). Právě na cestě do Žatce byl zatčen [[katolicismus|katolickým]] pánem z Gutštejna, který ho dva roky věznil na hradě [[Rabštejn nad Střelou (hrad)|Rabštejn]] a snažil se ho vydat za vysoké výkupné papežské kurii nebo anglické [[Inkvizice|inkvizici]]. Pomohli mu opět táborité, kteří ho vykoupili ze zajetí (ze sbírky od měst táborského svazu). Po Zikmundově smrti v roce 1437 se vrátil do služeb husitské konzistoře a opět byl prostředníkem mezi husitskými skupinami, tentokrát mezi Janem Rokycanou a táborskými teology. Do Prahy se vrátil až v roce 1448 s Janem Rokycanou, se kterým se velmi spřátelil. Rokycana mu zajistil umístění v [[Emauzský klášter|Emauzském klášteře na Slovanech]].
 
Poslední velkou diplomatickou službu vykonal v roce 1451 při cestě do [[Konstantinopol]]e k představitelům východní - [[Pravoslaví|pravoslavné]] církve, u kterých husité hledali především podporu pro nového arcibiskupa Jana Rokycanu, jehož volbu papež neuznal. Jednání byla přerušena z důvodu tureckého obležení Konstantinopole. Poslední roky života strávil Payne v Emauzích, kde se sblížil s hospodářským správcem [[Bratr Řehoř|Bratrem Řehořem]], kterého pravděpodobně podpořil v jeho záměru odejít z Prahy a založit [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]].
 
== Dílo ==