Mír v Lunéville: Porovnání verzí

'''Mír v Lunéville ''' byl mírovou dohodou, podepsanou [[9. únor|9. února]] [[1801]] v [[Lunéville]] mezi vítěznou [[Francie|Francií]] a [[Svatá říše římská|Svatou říší římskou]], reprezentovanou jejím posledním císařem, [[František II. (císař)|Františkem II.]] Mírové dohodě, ukončující [[FrancouzskéVálka revolučnídruhé válkykoalice|druhou koaliční válku]], předcházelo příměří, podepsané [[25. prosinec|25. prosince]] [[1800]] ve [[Steyr]]u.

[[File:Putzger 1900 Deutschland und Italien 1803.jpg|thumb|Mapa změn po [[Finální usnesení mimořádné říšské deputace |Finálním usnesení mimořádné říšské deputace r. 1803]]. Západní hranice říše odpovídá míru stavu stanoveném mírem v Lunéville.|alt=]]

<u>Článek IX.</u> - na všech levobřežních rýnských územích, připadlých Francii se ruší jakékoli poddanské vztahy a závazky, jako [[robota]] či odvody poddanských dávek a také [[Patrimoniální správa|vrchnostenské soudnictví]].

<u>Článek X.</u> - [[Poddanství|poddanské vztahy]] se ruší rovněž na statcích, které byly součástí státního území Francie již před vypuknutím [[Válka první koalice|první koaliční války]], ale měly vlastníky, pocházející z říše.

<u>Článek XI.</u> - tato mírové dohoda císaře s Francií, konkrétně články VIII., IX., X. a XV. mají platit také ve vztahu habsburské monarchie vůči [[Batávská republika|Batávské]], [[Ligurská republika|Ligurské]], [[Cisalpinská republika|Cisalpinské]] a Helvétské republice.

<u>Článek XVI.</u> - osobní statky arcivévodů [[Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský|Ferdinanda]] a [[Karel Ambrož Rakouský-Este|Karla]] na území [[Cisalpinská republika|Cisalpinské republiky]] jim mají být vráceny, ovšem ve lhůtě 3 let mají být prodány Cisalpinské republice.

Bezprostředním důsledkem mírové smlouvy bylo vydání papežské buly ''[[Qui Christi Domini]],'' faktické součásti [[Konkordát (1801)|konkordátu s Francií]], kterou [[Svatý stolec]] souhlasil se zrušením řady francouzských biskupství včetně změn v církevní správě na západním břehu Rýna v bývalé říši. Císař František II. musel vzápětí svolat [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšský sněm]], a podepsat [[Finální usnesení mimořádné říšské deputace]], se kterým byla spojená mamutí sekularizace duchovních knížat a klášterů. To byl počátek velkého oslabení prokatolických, prohabsburských a vlastně i proříšských sil, což vedlo k zániku říše. Napoleonovi naproti tomu oddych na východní hranici umožňoval soustředit se na plány invaze do Anglie, reformu armády a především posilování osobní moci, které vedlo v roce [[1804]] k jeho císařské korunovaci. Zajímavým a dodnes patrným důsledkem odtržení rýnských levobřežních států a teritorií je dosud přetrvávající vliv Napoleonova [[Code civil]], který se promítl např. do organizace [[Notář|notariátu]] či systému pohřebnictví a ještě dnes odlišuje na úrovni podzákonných předpisů a vyhlášek oblasti západně od Rýna od zbytku Německa. Code civil platil všude na levém břehu Rýna jako hlavní občanský zákoník až do roku [[1900]], kdy byl zaveden v [[Německé císařství|Německém císařství]] nový [[Bürgerliches Gesetzbuch|občanský zákoník]], který sjednocoval Německo po stránce občanského práva. V Rakousku způsobil výsledek [[Válka druhé koalice|druhé koaliční války]] a nepříjemný mír v Lunéville změny na postu [[Státní kancelář|státního kancléře]] (ministra zahraničí monarchie). Dosavadní kancléř, [[svobodný pán]] [[Johann Amadeus von Thugut]], jehož konfrontační politika vůči Francii i [[Pruské království|Prusku]] se neosvědčila, byl již roku 1800 odvolán. Po krátkém působení hraběte [[Ferdinand Trauttmansdorff (1749–1827)|Ferdinanda Trauttmansdorfa]] (1800-1801) byly zahraniční záležitosti svěřeny hraběti [[Johann Ludwig Cobenzel|Johannu Ludwigu Cobenzelovi]], bývalém vyslanci v [[Ruské impérium|Rusku]], který císaře Františka II. zastupoval jakovyjednavač právě během mírových dohod v Lunéville.