Útok na Tuilerijský palác: Porovnání verzí

'''Útok na Tuilerijský palác''' bylo [[povstání]], které se odehrálo v [[Paříž]]i během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] dne [[10. srpen|10. srpna]] [[1792]]. Ve [[dějiny Francie|francouzských dějinách]] se povstání také nazývá jako ''le 10 août'' (10. srpen), ''journée du 10 août'' (den 10. srpna) nebo ''insurrection du 10 août'' (vzpoura 10. srpna), případně ''massacre du 10 août'' (masakr 10. srpna). Tohoto dne zaútočilo pařížské obyvatelstvo podporované [[pařížská komuna (Velká francouzská revoluce)|pařížskou komunou]] na [[palais des Tuileries|Tuilerijský palác]], kde byla internována královská rodina. Palác bránila [[Švýcarská garda]], která utrpěla silné ztráty. Král [[Ludvík XVI.]] byl nucen se uchýlit pod ochranu [[Zákonodárné národní shromáždění|Zákonodárného národního shromáždění]]. Tímto povstáním přešla Francouzskáfrancouzská revoluce do své druhé, radikální fáze, ve které [[feulanté]] ztratili většinu v nově ustanoveném [[Národní konvent|Národním konventu]] ve prospěch [[Girondisté|girondistů]] a především radikálního křídla [[Hora (Velká francouzská revoluce)|Hory]] pod vedením [[Maximilien Robespierre|Robespierra]]. Král byl sesazen a 22. září 1792 byla vyhlášena [[První Francouzská republika|Prvníprvní francouzskáFrancouzská republika]].

Francouzská královská rodina do Tuilerijského paláce přesídlila pod tlakem dne 6. října [[1789]] z [[Versailles (zámek)|Versailles]]. Po pokusu o útěk do zahraničí ([[Útěk do Varennes]]) v červenci [[1791]] se panovníkova situace zhoršila. Byl donucen odsouhlasit první francouzskou ústavu a v srpnu na ni přísahat. V dubnu 1792 Francie vyhlásila válku [[Rakouskohabsburská monarchie|Rakousku]], čímž se zhoršila pozice především královny Marie Antoinette, která pocházela z rakouského vládnoucího rodu [[Habsburkové|Habsburků]] a u obyvatelstva tak byla ještě neoblíbenější, než dříve. Špatná situace Francie během [[válka první koalice|první koaliční války]] znamenala [[mobilizace|mobilizaci]] pařížského obyvatelstva, takže byli vyzbrojeni i [[sansculoti]], radikální část revolucionářů. Už 20. června 1792 přitáhl před královský palác ozbrojený houf sansculotů. Král je však uklidnil gestem, když se objevil v okně a nasadil si na hlavu rudou [[Frygická čapka|jakobínskou čapku]].

Dne 1. srpna 1792 byl v Paříži oznámen tzv. ''[[Manifest brunšvického vévody]]''. [[Karel II. Vilém Ferdinand Brunšvický]], vrchní velitel [[Prusko|pruských]] a rakouských armád, které byly připraveny k pochodu na Francii, v něm pod hrozbou útoku vyzval francouzské obyvatelstvo, aby propustilo královskou rodinu a navrátilo Ludvíkovi XVI. jeho legitimní práva. Tato proklamace měla ale opačný účinek. V [[Revoluční sekce v Paříži|pařížských sekcích]] začaly přípravy na povstání. K moci se protlačili radikální revolucionáři v čele s [[Maximilien Robespierre|Maximilienem Robespierrem]]. Žádal okamžité rozpuštění Národního shromáždění a svolání Konventu, který by projednal reformu ústavy z roku 1791. Vévodův manifest vedl k nevyhnutelnému povstání, neboť pařížské obyvatelstvo bylo revolučně naladěno. Téměř denně se před Tuilerijským palácem konaly pochody protestujících skupin sansculotů. Pařížské sekce daly Národnímu shromáždění lhůtu do 9. srpna, aby souhlasně odpovědělo na jejich žádost o sesazení krále. Když 9. srpna 1792 Národní shromáždění stále žádný výnos o králi neschválilo, rozezněly se v noci na 10. srpna po Paříži zvony na popud bývalého [[Klášter Cordeliers|františkánského kláštera]]. Na [[pařížská radnice|radnici]] založily radikální sekce namísto legální [[Pařížská komuna (Velká francouzská revoluce)|Pařížské komuny]] tzv. Povstaleckou komunu (''Commune insurrectionnelle''). Na [[Georges Danton|Dantonův]] rozkaz bylo mezi měšťany rozdáno na 80 000 nábojů. Nyní byla legislativa násilím dotlačena k sesazení krále a k ústavním změnám.

Během tzv. [[zářijové masakry|zářijových masakrů]] bylo zavražděno mnoho uvězněných důstojníků a vojáků Švýcarské gardy spolu se šlechtou a girondisty. Rovněž byli z francouzských služeb propuštěni všichni Švýcaři a pod dohledem hraběte d'Affry byli vypovězeni zpět do Švýcarska. Švýcarská garda byla ve Francii znovu vytvořena až za [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]].