Wikipedie

Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
-spam
m vnitřní odkazy, typo
Řádek 43:
[[Soubor:Praha Týn Church Interior 01.jpg|náhled|vlevo|Interiér kostela]]
=== Předchůdci dnešní stavby ===
Nejstarší, ještě [[Románská architektura v Česku|románský]] předchůdce dnešního kostela v těchto místech vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého [[Týn (Praha)|Týnského dvora]] v průběhu [[12. století]], [[první písemná zmínka]] se váže k roku [[1135]]. V této době, kdy už nesl zasvěcení [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]], jej panovník svěřil péči [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|Vyšehradské kapituly]]. Spolu s rostoucím [[Staré Město (Praha)|Starým Městem]] nabýval na významu a stal se kostelem [[farní kostel|farním]]. Na přelomu [[13. století|13.]] a [[14. století]] byl nahrazen raně [[gotikagotická architektura v Česku|gotickou]] [[trojlodí|trojlodní]] stavbou o třech [[Klenební pole|klenebních polích]] s [[krypta|kryptou]] pod polygonálně ukončeným [[kněžiště|presbytářem]] a minimálně jednou [[věž]]í v západním průčelí. Ve věži je doložen zvon roku [[1310]], kdy sehrál roli v rámci obsazení Prahy [[Jan Lucemburský|Janem Lucemburským]]. Část věže se dochovala až do roku [[1894]] jako tzv. kaple sv. Ludmily navazující na [[sakristie|sakristii]]. Nedlouho po dokončení kostela se vyřešil smírem také dlouho trvající spor mezi [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|Vyšehradskou kapitulou]] a zástupci farnosti o [[patronátní právo]]. Ještě v tomto kostele působil od roku [[1365]] jako farář jeden z prvních reformních kazatelů [[Konrád Waldhauser]], pochovaný na přilehlém hřbitově roku [[1369]].
 
=== Osudy současného kostela ===
V polovině [[14. století]] zahájili farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní [[bazilika|baziliky]], která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen [[Pozdní středověk|pozdního středověku]]. V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálních]] [[Stavební huť|hutí]], v první fázi [[Matyáš z Arrasu|Matyáše z Arrasu]] a následně [[Petr Parléř|Petra Parléře]]. Na druhého jmenovaného ukazují [[kružba|kružby]] oken [[Hlavní loď|hlavní lodi]] a zejména okno západního [[průčelí]] o výšce 28  m. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní [[portál (architektura)|portál]] s [[Pašije|pašijovým]] cyklem v [[tympanon]]u a [[Sedilia|sedile]] v závěrech obou bočních lodí. Sedile severní odkazuje svou [[ikonografie|ikonografií]] na umělecké prostředí krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který mohl také osobně nebo prostřednictvím osob ze svého okolí ovlivnit tato vynikající umělecká díla. Týnský kostel byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla [[Králův dvůr (Praha)|Královského dvora]], mohl jej tedy osobně navštěvovat. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku [[1380]], kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím [[Husitství|husitských bouří]] byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba tehdy postrádala západní [[Štít (architektura)|štít]], nejspíše [[klanbaklenba|klenbu]] a [[krov]] hlavní lodi a obě [[věž]]e.
[[Soubor:Kostel Matky Boží před Týnem, západní průčelí.jpg|náhled|Rukopis Petra Parléře ukazují především kružby oken a 28m28 m vysoké okno západního průčelí]]
 
[[Soubor:PrahaTynskyChram1865.png|náhled|vlevo|Dobová rytina zobrazující podobu chrámu v devatenáctém století]]
Týnský kostel byl poměrně záhy ovládnut reformní stranou, v [[Husitství|husitských dobách]] se potom stal jedním z předních kostelů strany [[podobojí]]. Od roku [[1427]] zde působil [[Jan Rokycana]], roku [[1435]] zvolený, avšak nikdy nepotvrzený [[utrakvismus|utrakvistický]] [[biskup]], blízký spolupracovník [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], který byl v kostele u sakristie roku [[1471]] také pohřben. Po [[husitské války|husitských válkách]] měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na [[krov]] mělo být místo toho použito na stavbu [[šibenice|šibenic]] pro [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z Dubé]] a jeho 50 druhů, popravených na příkaz císaře [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]]. Krov tak byl pravděpodobně dokončen až o 20 let později roku [[1457]].
 
Stavba pokračovala za vlády [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], zvoleného králem na nedaleké [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]], jehož srdce bylo podle jeho přání později v chrámu pohřbeno, a to vedle hrobu [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Do roku [[1463]] byl vztyčen štít hlavní lodi a v roce [[1466]] dostavěna severní [[věž]]. V [[Výklenek|nice]] [[štít]]u byla umístěna panovníkova socha s nápisem „Veritas vincit“ („Pravda vítězí“) a nad ní umístěn pozlacený kalich. Socha byla snesena v roce [[1623]] a nahrazena roku [[1626]] reliéfem [[Madona|Madony]] ve sluneční svatozáři od [[Kašpar Bachteler|Kašpara Bechtelera]]. Jižní věž byla dokončena roku [[1511]] za vlády [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]]. Obě věže se pak tyčí do výšky 80 metrů.
 
Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] v roce [[1621]] připadl kostel opět [[katolická církev|katolické]] straně. Z chrámu byly odstraněny nejen symboly utrakvismu, ale také ostatky některých jejích představitelů, mj. [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Záhy po skončení [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] (roku [[1648]]) začali měšťané hojně zřizovat oltáře v novém [[baroko|barokním]] slohu. Mezi prvními to byl [[hlavní oltář|oltář hlavní]] (rok [[1649]]), který je symbolickým poděkování pražanů Matce Boží za ukončení dlouhého válečného konfliktu, obdobně jako [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] na [[Staroměstské náměstí|Velkém rynku]]. Roku [[1670]] dokončil architekt [[Giovanni Domenico Orsi]] novou varhanní [[kruchta|kruchtu]]. Roku [[1679]] kostel postihl požár. Klenba hlavní lodi a presbytáře musely být následně sneseny a nahrazeny barokní [[valená klenba|klenbou valenou]] s lunetami[[luneta]]mi. V roce [[1819]] zachvátil požár severní věž. Její obnova se protáhla do roku [[1836]], kdy došlo k nahrazení zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval). Během úprav v [[Purismus (architektura)|puristickém]] duchu ve druhé polovině [[19. století]] byla odstraněna omítka, která pokrývala část fasády. Kostel tak dostal nepůvodní vzhled opukového kamene, který známe dnes.
 
V&nbsp;roce [[1933]] byl k&nbsp;farnímu obvodu jako [[filiální kostel|filiální]] připojen [[kostel svatého Havla (Praha)|kostel sv. Havla]], v&nbsp;roce [[2009]] potom [[kostel svatého Haštala|kostel sv. Haštala]], spojený s&nbsp;Týnem dočasně již v&nbsp;době pobělohorské. Do farního obvodu náleží také kostel [[Bazilika svatého Jakuba Většího (Staré Město)|kostel sv. Jakuba]], který má ovšem vlastní duchovní správu. Ve druhé polovině [[20. století]] byl Týnský kostel proslulý dlouholetým působením [[farář]]e [[Jiří Reinsberg|Jiřího Reinsberga]] ([[1946]]–[[1993]]). Byl v&nbsp;[[Čechy|Čechách]] jedním z&nbsp;prvních míst zavádění jak [[liturgie|liturgické]] reformy [[Pius XII.|Pia XII.]] v&nbsp;50. letech, tak [[Druhý vatikánský koncil|pokoncilních]] reforem a překladů [[liturgický text|liturgických textů]]. Kolem farnosti se shromáždila specifická skupina křesťanů, a na rozdíl od mnoha jiných církevních aktivit tuto společnost v centru Prahy komunistický režim toleroval. Od 70. let [[20. století|20.]] do počátku [[21. století]] prošel také kostel celkovou náročnou obnovou. V srpnu 2017 bylo z podnětu [[Česká biskupská konference|České biskupské konference]] zahájeno navrácení zlatého kalicha na průčelí: umístěna tam byla nejprve jeho maketa, která byla následně nahrazena konečnou skulpturou z měděného pozlaceného plechu <ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení1 = Havlíček | jméno1 = Štěpán | titul = Na Týnský chrám se vrací symbol kalicha | periodikum = Radio Proglas | datum_vydání = 2017-08-15 | url = https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/na-tynsky-chram-se-vraci-symbol-kalicha/ | datum_přístupu = 2017-08-18 | url archivu = https://web.archive.org/web/20170819024135/https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/na-tynsky-chram-se-vraci-symbol-kalicha/ | datum archivace = 2017-08-19 | nedostupné = ano }}</ref><ref>http://www.nasepraha.cz/zpravy-45/kalich-na-pruceli-tynskeho-chramu-je-gestem-usm</ref>.
 
== Popis ==
[[Soubor:Portál, Kostel Matky Boží před Týnem.jpg|náhled|Portál s reliéfem ukřižování Krista]]
Chrám je vystavěn z&nbsp;neomítaných kamenných kvádrů, plastické články architektury a sochařská výzdoba jsou tesány z&nbsp;místní opuky. Jde o&nbsp;[[gotická architektura v Česku|gotickou stavbu]] s&nbsp;dispozicí trojlodní [[bazilika|baziliky]] s&nbsp;dvojicí věží v&nbsp;západním průčelí, s&nbsp;trojchórovým řešením východního závěru a s&nbsp;převážně [[baroko|barokním]] [[Nábytek|mobiliářem]].
 
Jižní [[boční loď]] si i přes pozdější vložení [[Baroko|barokních]] a [[Novogotika|novogotických]] prvků zachovala původní charakter jednolitého prostoru, klenutého [[Křížová klenba|křížovými klenbami]], jež od sebe nedělí výraznější meziklenební pasy. [[Přípora|Přípory]] vynášející [[Klenební žebro|klenební žebra]] sbíhají až k zemi a tím rytmicky člení prostor [[Loď (architektura)|lodi]]. Základním architektonickým rysem hlavní lodi byla její dvoupatrovost, která podmiňovala vznik vysoké hladké plochy mezi vrcholy lomených [[Arkáda (architektura)|arkád]] a oken.
 
=== Architektura ===
[[Soubor:TynChram.png|vlevo|náhled|Půdorys kostela ]]
[[Soubor:Panna Marie s Jezulátkem na štítu střechy Týnského chámu v Praze na Starém městě.jpg|náhled|upright|Barokní reliéf Madony s&nbsp;Jezulátkem na gotickém štítu Týnského chrámu]]
Výrazně vertikální, [[bazilika|bazilikálně]] uspořádaný [[trojlodí|trojlodní]] [[gotika|gotický]] [[kostel]] je vybavený na západě dvojicí gotických hranolových [[věž]]í. Na východě je kostel ukončen krátkým [[Kněžiště|presbytářem]] o&nbsp;jednom obdélném [[Poleklenební (architektura)pole|poli]], [[mnohoúhelník|polygonálně]] uzavřen čtyřmi stranami [[osmiúhelník]]a. [[boční loď|Boční lodě]] jsou ukončeny nehlubokými polygonálními [[kaple]]mi o&nbsp;pěti stranách osmiúhelníka. Boční lodě jsou zaklenuty pěti [[klenební pole|poli]] [[křížová žebrová klenba|křížové žebrové klenky]] na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v&nbsp;[[podvěží]]. [[Hlavní loď]] i presbytář jsou pak zaklenuté šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně [[baroko|barokní]] [[klenba|klenby]] s&nbsp;trojúhelníkovými [[Výseč (architektura)|výsečemi]]. Boční lodě si zachovaly původní gotickou [[žebrová klenba|žebrovou klenbu]]. Kostel je osvětlený řadou převýšených, hrotitě ukončených gotických oken vybavených kamennými [[kružba]]mi.
 
Po stranách středního závěru, s [[Půdorys|půdorysem]] desetiúhelníka s [[Opěrák|opěrákem]] v ose, se stýkají pětiboké závěry [[Boční loď|bočních lodí]]. Tyto závěry se uplatňují z exteriéru jako trojboké. Východní strana bočních chórů navazuje přímo do středního závěru. Dispozice kostela nebyla uzpůsobena nedostatkem plochy, ale aby byla kompatibilní s vývojovými principy [[Gotická architektura v Česku|gotické architektury]] 14. století.
 
Západní [[průčelí]], jenž tvoří jednu z největších dominant [[Praha|Prahy]], vyrůstá z trnože, který lemuje celou stavbu. Výžlabky a vnější okraje oblounků jsou zdobeny hruškovcem. Zhruba ve dvou třetinách výšky je přerušována drobnými prstenci. Osový opěrák i oba sousední vrcholí kombinací pultu a sedlové stříšky, ostatní jsou ukončeny jednoduchou hlavní [[Římsa|římsou]].
[[Soubor:Kostel Matky Boží před Týnem, západní průčelí.jpg|náhled|Rukopis Petra Parléře ukazují především kružby oken a 28m28&nbsp;m vysoké okno západního průčelí.<sup>[[Wikipedista:Bich Phamová/Pískoviště#cite%20note-1|[1]]]</sup>]]
 
Na nejvýchodnějším poli jižní boční lodi se nachází [[sakristie]] a [[depozitář]], které jsou ze vnějšku celé regotizovány. Pouze východní okno [[sakristie]] uchovalo své původní [[ostění]] jako v bočních chórech. Lomeným [[Portálportál (architektura)|portálem]] do [[sakristie]] se nastupuje na vřetenové schodiště. Vstup [[Depozitář|depositáředepozitáře]] je dekorován kamennou [[Balustráda|balustrádou]]. [[Klenba]] [[Depozitář|depozitáře]] a [[sakristie]] jsou identické, avšak na rozích [[Depozitář|depozitáře]] se zachovaly tři figurální [[Konzola (architektura)|konzoly]] (andělé, souboj zvířecích stvůr s lidskými postavami), již jsou ohlasy [[Petr Parléř|Petra Parléře]].▼
Rukopis Petra Parléře ukazují především kružby oken a 28m vysoké okno západního průčelí<sup>[[Wikipedista:Bich Phamová/Pískoviště#cite%20note-1|[1]]]</sup>
 
Hlavní architektonická dominanta severní strany je slavný [[Portál (architektura)|portál]] zabírající plochu [[průčelí]] mezi oběma opěrnými [[Pilíř|pilíři]]. [[Portál (architektura)|Portál]] má půlkruhový oblouk, který reaguje opět na tvarosloví [[Petr Parléř|Petra Parléře]].▼
▲Na nejvýchodnějším poli jižní boční lodi se nachází [[sakristie]] a [[depozitář]], které jsou ze vnějšku celé regotizovány. Pouze východní okno [[sakristie]] uchovalo své původní [[ostění]] jako v bočních chórech. Lomeným [[Portál|portálem]] do [[sakristie]] se nastupuje na vřetenové schodiště. Vstup [[Depozitář|depositáře]] je dekorován kamennou [[Balustráda|balustrádou]]. [[Klenba]] [[Depozitář|depozitáře]] a [[sakristie]] jsou identické, avšak na rozích [[Depozitář|depozitáře]] se zachovaly tři figurální [[Konzola (architektura)|konzoly]] (andělé, souboj zvířecích stvůr s lidskými postavami), již jsou ohlasy [[Petr Parléř|Petra Parléře]].
 
Ostění lomeného vchodu je vnitřními i vnějšími výžlabky dekorován drobnými [[Krab (architektura)|kraby]]. Obnovené [[znak (heraldika)|znaky]] české a římské říše jsou vsazené ve cviklech nad lomeným obloukem.▼
▲Hlavní architektonická dominanta severní strany je slavný [[Portál (architektura)|portál]] zabírající plochu [[průčelí]] mezi oběma opěrnými [[Pilíř|pilíři]]. [[Portál (architektura)|Portál]] má půlkruhový oblouk, který reaguje opět na tvarosloví [[Petr Parléř|Petra Parléře]].
 
Ostění [[Tympanon|tympanonu]] sahá až do vnitřních bloků obou [[Opěrák|opěráků]]. Vybíhá ze zkoseného [[Podnož|podnože]]. Toto ostění bylo dole přerušeno kružbovým panelováním. Nad ním pokračuje výklenek pro sochy, ukončený baldachýnem. Převýšený půlkruhový [[tympanon]] je složen z pěti opukových desek s [[reliéf (sochařství)|reliéfním]] zobrazením Utrpení Páně a Ukřižování.▼
▲Ostění lomeného vchodu je vnitřními i vnějšími výžlabky dekorován drobnými [[Krab (architektura)|kraby]]. Obnovené znaky české a římské říše jsou vsazené ve cviklech nad lomeným obloukem.
 
V místě zkosení portálové podnože jsou uprostřed i na rozích čelních stran [[Opěrák|opěráků]] umístěny rozdílně mohutné konzolové [[Přípora|přípory]]. Střední nejslabší vrcholí prostými hlavičkami. Vnitřní je nejmohutnější, umístěna pod vysokým prstencem zdobeným ornamentálními motivy. Nese silné [[Hlavice (architektura)|hlavice]], kde vpravo se nacházejí dva andělé vedoucích lva, jelena, zatímco vlevo je [[Mojžíš]] mezi sedícími anděly. Slabší vnější přípory vrcholí figurálními hlavicemi. Na krycích deskách rohových [[Hlavice (architektura)|hlavic]] jsou posazeny podstavce pro sochy. Portál nebyl před [[Husitská revoluce|husitskou revolucí]] dokončen.▼
▲Ostění [[Tympanon|tympanonu]] sahá až do vnitřních bloků obou [[Opěrák|opěráků]]. Vybíhá ze zkoseného [[Podnož|podnože]]. Toto ostění bylo dole přerušeno kružbovým panelováním. Nad ním pokračuje výklenek pro sochy, ukončený baldachýnem. Převýšený půlkruhový [[tympanon]] je složen z pěti opukových desek s reliéfním zobrazením Utrpení Páně a Ukřižování.
 
Střední závěr i hlavní loď byly [[Baroko|zbarokovány]] po požáru v r.roce [[1679]]. V podkroví jsou nepatrné stopy středověkého stavu.▼
▲V místě zkosení portálové podnože jsou uprostřed i na rozích čelních stran [[Opěrák|opěráků]] umístěny rozdílně mohutné konzolové [[Přípora|přípory]]. Střední nejslabší vrcholí prostými hlavičkami. Vnitřní je nejmohutnější, umístěna pod vysokým prstencem zdobeným ornamentálními motivy. Nese silné [[Hlavice (architektura)|hlavice]], kde vpravo se nacházejí dva andělé vedoucích lva, jelena, zatímco vlevo je Mojžíš mezi sedícími anděly. Slabší vnější přípory vrcholí figurálními hlavicemi. Na krycích deskách rohových [[Hlavice (architektura)|hlavic]] jsou posazeny podstavce pro sochy. Portál nebyl před [[Husitská revoluce|husitskou revolucí]] dokončen.
 
Kostel je přístupný čtyřmi gotickými [[portál (architektura)|portály]]. Osově umístěným západním a dvěma portály, prolomenými v úrovni druhého pole na severní a jižní straně. Severní portál má v [[tympanon]]u [[reliéf (sochařství)|reliéf]] zobrazující tři scény z [[Kristus|Kristových]] [[pašijí]] v mnohafigurových kompozicích. Sochařsky velmi kvalitní dílo se řadí k nejvýznamnějším památkám gotického [[sochařství]] předhusitského období uv násČesku. Dvojice věží je zakončena bohatě zdobenými převýšenými pozdněgotickými osmibokými [[helmice]]mi, které jsou doplněny [[Ochoz (architektura)|ochozem]], čtveřicí nárožních vížek a ještě navíc pročleněny zhruba v polovině své výšky další čtveřicí vysazených ozdobných vížek. Mezi věžemi je sevřen bohatě zdobený, řadou [[fiála|fiál]] vrcholící gotický štít obsahující barokní reliéf [[Madona|Madony]].▼
▲Střední závěr i hlavní loď byly [[Baroko|zbarokovány]] po požáru v r. 1679. V podkroví jsou nepatrné stopy středověkého stavu.
 
▲Kostel je přístupný čtyřmi gotickými [[portál (architektura)|portály]]. Osově umístěným západním a dvěma portály, prolomenými v úrovni druhého pole na severní a jižní straně. Severní portál má v [[tympanon]]u [[reliéf (sochařství)|reliéf]] zobrazující tři scény z [[Kristus|Kristových]] [[pašijí]] v mnohafigurových kompozicích. Sochařsky velmi kvalitní dílo se řadí k nejvýznamnějším památkám gotického [[sochařství]] předhusitského období u nás. Dvojice věží je zakončena bohatě zdobenými převýšenými pozdněgotickými osmibokými [[helmice]]mi, které jsou doplněny [[Ochoz (architektura)|ochozem]], čtveřicí nárožních vížek a ještě navíc pročleněny zhruba v polovině své výšky další čtveřicí vysazených ozdobných vížek. Mezi věžemi je sevřen bohatě zdobený, řadou [[fiála|fiál]] vrcholící gotický štít obsahující barokní reliéf [[Madona|Madony]].
 
=== Vybavení ===
K pozůstatkům [[Gotika|gotické]] výbavy patří zejména pozdně gotický [[baldachýn]] od [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]] z roku [[1493]]. Byl původně umístěný nad hrobem biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciana]] z Mirandoly. [[Baldachýn]] čtvercového [[Půdorys|půdorysu]] je tvořen čtyřmi středně mohutnými kamennými [[polychromie|polychromovanými]] [[Opěra|opěrami]], které jsou ukončeny lomeným obloukem, tzv. [[Oslí hřbet|oslím hřbetem]]. Tyto oblouky jsou doplněny nárožními ozdobnými věžičkami a obohaceny gotickými ornamenty. Na každé [[Opěra|opěře]], zhruba ve druhé třetině, jsou umístěny sochy. Opěry nesoucí [[architráv]] vrcholí [[Fiála|fiálami]]. Z východní strany je [[baldachýn]] dekorován obrazy [[Karel Škréta|Karla Škréty]] (1610- 1674).▼
 
[[Soubor:Praha Týn Church Interior 01.jpg|náhled|Na levé straně, badachýnbaldachýn z roku [[1493]] od Matěje Rejska]]▼
▲K pozůstatkům [[Gotika|gotické]] výbavy patří zejména pozdně gotický [[baldachýn]] od [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]] z roku 1493. Byl původně umístěný nad hrobem biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciana]] z Mirandoly. [[Baldachýn]] čtvercového [[Půdorys|půdorysu]] je tvořen čtyřmi středně mohutnými kamennými polychromovanými [[Opěra|opěrami]], které jsou ukončeny lomeným obloukem, tzv. [[Oslí hřbet|oslím hřbetem]]. Tyto oblouky jsou doplněny nárožními ozdobnými věžičkami a obohaceny gotickými ornamenty. Na každé [[Opěra|opěře]], zhruba ve druhé třetině, jsou umístěny sochy. Opěry nesoucí [[architráv]] vrcholí [[Fiála|fiálami]]. Z východní strany je [[baldachýn]] dekorován obrazy [[Karel Škréta|Karla Škréty]] (1610- 1674).
▲[[Soubor:Praha Týn Church Interior 01.jpg|náhled|Na levé straně, badachýn z roku 1493 od Matěje Rejska]]
 
[[Nábytek|Mobiliář]] kostela je v současné době převážně [[baroko|barokní]]. Z&nbsp;původního [[středověk]]ého vybavení se dodnes dochovalo v&nbsp;interiéru chrámu pět uměleckých prací: [[cín]]ová [[křtitelnice]] z&nbsp;roku [[1414]], nejstarší a největší v&nbsp;[[Praha|Praze]]; kamenná [[kazatelna]] v&nbsp;hlavní lodi; velmi cenná jsou dvě díla tzv. [[Mistr Týnské Kalvárie|Mistra Týnské kalvárie]] z&nbsp;počátku [[15. století]]: Týnská madona a sousoší Kalvárie v&nbsp;závěru severní lodi; nakonec potom dvě pozdně [[Gotika|gotická]] umělecká díla: na pomezí [[renesance]] se nachází oltář s&nbsp;ústřední dřevořezbou [[Svátek Křtu Páně|Kristova křtu]] od podunajského mistra, zvaného podle signatury [[Monogramista IP]] z&nbsp;doby po roce [[1520]]; posledním potom kamenný [[baldachýn]] z&nbsp;roku [[1493]] pocházející snad z&nbsp;dílny [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]]. Ten původně kryl hrobku biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciána]] z&nbsp;Mirandoly. Již před jeho vznikem se v&nbsp;těchto místech nacházel oltář [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] staroměstského malířského [[cech]]u, v&nbsp;baroku s&nbsp;obrazem [[Karel Škréta|Karla Škréty]] [[Svatý Lukáš|sv. Lukáš]] maluje [[Madona|Madonu]] (dnes v&nbsp;[[Muzeum hlavního města Prahy|MHMP]]), nahrazený v&nbsp;polovině [[19. století]] stávajícím obrazem téhož námětu v&nbsp;[[Novogotika|neogotickém]] [[Retabulum|retabulu]] od [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]].
Řádek 99 ⟶ 96:
[[Soubor:Pražské Staré Město.JPG|náhled|vlevo|Týnský chrám od Prašné brány]]
[[Soubor:Tycho Brahe Grave DSCN2900.jpg|náhled|Náhrobní kámen Tychona de Brahe]]
Z&nbsp;období [[renesance]] a [[baroko|baroka]] se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných [[náhrobní kameny|náhrobních kamenů]] a [[epitaf]]ů, mj. náhrobník astronoma [[Tycho Brahe|Tychona Braheho]] z&nbsp;roku [[1601]], který je umístěn u&nbsp;prvního jižního [[pilíř]]e [[hlavní loď|hlavní lodi]]. Z&nbsp;barokního mobiliáře vynikají dřevořezby raně barokních oltářů a cenné [[varhany]] od [[Hans Heinrich Mundt|Jana J. Mundta]] z&nbsp;let [[1670]]–[[1673]], které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v&nbsp;[[Praha|Praze]]. Od roku 1691 jako varhaník chrámu působil po dobu padesáti let [[Muzikologie|muzikolog]] [[Tomáš Baltazar Janovka]]. Mezi raně barokními [[oltář]]i je cenný zejména hlavní oltář z&nbsp;roku [[1649]] s&nbsp;titulárním [[oltářní obraz|obrazem]] [[Slavnost Nanebevzetí Panny Marie|Nanebevzetí Panny Marie]] od jednoho z&nbsp;významných českých barokních malířů [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který je autorem několika dalších pláten [[boční oltář|bočních oltářů]]. V&nbsp;kostele naleznamese nalézají také díla dalších barokních mistrů: sochařů [[Jan Jiří Bendl|Jana Jiřího Bendla]] a [[Ignác František Weiss|Ignáce Františka Weisse]] (oltářní plastiky), [[Arnošt Jan Heidelberger|Jana Heidelbergera]] (socha [[František z Pauly|sv. Františka z&nbsp;Pauly]] v&nbsp;severní lodi), malířů M.&nbsp;Strassera (Nalezení sv. kříže, z&nbsp;hlavního oltáře zrušeného kostela stejného zasvěcení), [[Jan Jiří Heinsch|Jana Jiřího Heinsche]] (obraz [[Svatý Josef|sv. Josefa]] v&nbsp;severní lodi, oltářní obraz Rodokmenu Jesse), [[Michael Václav Halbax|Michaela Václava Halbaxe]] (obraz [[Svatý Kryšpín a Kryšpinián|sv. Krišpína a Krišpiniána]]), jeho přítele [[Petr Brandl|Petra Brandla]] (obraz Příjezd [[Svatý Václav|sv. Václava]] na [[Svatá říše římská|říšský sněm]]), z&nbsp;období rokoka potom [[Ignác Raab|Ignáce Raaba]] ([[Jan Křtitel]]) či [[František Xaver Palko|Františka Xavera Palka]] (sv. Expeditus). V&nbsp;presbytáři jsou umístěna také dvě rozměrná plátna od severoitalského renesančního malíře [[Romanino|Romanina]] ([[1484]]–[[1564]]) s&nbsp;náměty [[Navštívení Panny Marie]] a Obětování Páně.
 
V&nbsp;interiéru se nacházejí také umělecká díla z&nbsp;[[19. století]]. V&nbsp;roce [[1846]] bylo požehnáno nové sousoší [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrila a Matoděje]] z&nbsp;[[Carrara|carrarského]] [[mramor]]u od [[Emanuel Max|Emanuela Maxe]], které chrámu věnoval [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand&nbsp;V.]] V&nbsp;letech [[1846]]–[[1847]] došlo pod vedením [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]] k&nbsp;novému uspořádání oltářů, které do značné míry v kostele vydrželo dosud, byl také autorem výše zmíněného oltáře [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] a některé další oltáře obnovil či doplnil. Roku [[1854]] byla potom pořízena nová křížová cesta od [[František Čermák (malíř)|Františka Čermáka]] a roku [[1864]] vznikl nový oltář [[Panna Maria Bolestná|Panny Marie Bolestné]] v závěru jižní lodi kostela s&nbsp;titulním obrazem od [[Antonín Lhota|Antonína Lhoty]].
Řádek 109 ⟶ 106:
Kromě uměleckých děl v&nbsp;interiéru chrámu se dochovalo několik prací pocházejících původem z&nbsp;Týnského kostela, postupně ovšem převedených do významných pražských sbírkotvorných institucí.
* Většina mobiliáře se nachází v&nbsp;[[Muzeum hlavního města Prahy|Muzeu hlavního města Prahy]]: [[Gotika|gotická]] [[pieta]] ze 2. poloviny [[14. století]] je vůbec nejstarší dochované dílo, pocházející z&nbsp;hlavního oltáře chrámu. Z&nbsp;dílny [[Mistr Týnské kalvárie|Mistra Týnské kalvárie]] pochází reliéf Oplakávání, od neznámých malířů obraz Madony tzv. svatovítského typu s&nbsp;malovaným rámem a obraz [[Ježíš Kristus|trpícího Krista]] z&nbsp;[[15. století]] a v&nbsp;neposlední řadě výše zmíněný [[Karel Škréta|Škrétův]] barokní obraz sv. Lukáše.
* V&nbsp;[[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] nalezneme především originál Týnskéhotýnského tympanonu, a dále dvě křídla kdysi rozměrného oltáře od [[Mistr Litoměřického oltáře|Mistra litoměřického]] (po roce [[1500]]).
* V&nbsp;[[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu Národního muzea]] v&nbsp;Praze je podstatná část okna s&nbsp;kružbami z&nbsp;jižní boční lodi, komplet sádrových odlitků sochařské výzdoby tympanonu a sedmi dílů dekorativní plastiky severního portálu. Šest originálů opukových, místy zlacených hlavic přípor z&nbsp;počátku 14. století pochází ze zbořené kaple sv. Ludmily. Vystaveno je také zábradlí chórové přepážky s&nbsp;kružbami. Další odlitky byly zhotoveny například z&nbsp;náhrobní desky Tychona de Brahe.
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_před_Týnem“