Druhá světová válka: Porovnání verzí

Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali za okamžitý útok na Moskvu, která byla pro jejich vojska nyní vzdálená jen 400&nbsp;kilometrů. Nicméně Hitler považoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a&nbsp;průmyslové zdroje, ačkoli krátce po začátku tažení nařídilo sovětské vrchní velení ([[Stavka]]) evakuaci sovětského průmyslu na východ, především demontování veškerého těžkého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů do oblastí za [[Ural]]. Hitler proto skupině armád Střed nařídil zastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se na jih. [[8.&nbsp;září]] [[1941]] Němci spolu s&nbsp;Finy oblehli [[Petrohrad|Leningrad]] a&nbsp;toto město postupně téměř zcela odřízli od veškerého nutného zásobování. Obležení Leningradu trvalo více než dva roky a&nbsp;vyžádalo si životy až jednoho milionu civilistů.<ref>"„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/216596-vzpominky-pametnice-leningradske-blokady-bomby-hlad-kanibalismus-a-mraz/ Vzpomínky pamětnice leningradské blokády: Bomby, hlad, kanibalismus a mráz]"“. Česká televize. 26. února 2013</ref> Do konce září bylo pak v gigantické obkličovací [[Bitva o Kyjevský kotel|bitvě u Kyjeva]] zajato dalších 650&nbsp;000&nbsp;sovětských vojáků.<ref>{{Citace monografie

Od poloviny roku [[1942]] působilo v Evropě americké letectvo ([[United States Army Air Forces|USAAF]]). V téže době se začala projevovat rostoucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtu [[bombardér]]ů, vylepšování technických prostředků a posilování eskort [[Stíhací letoun|doprovodných stíhaček]]. Z důvodu kriticky nízké efektivity útoků na německé továrny přešli Britové na počátku roku 1942 k [[Kobercové bombardování|plošným náletům]] na německá města. (Zpočátku se bombardovalo v noci, od druhé poloviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo k bombardování i ve dne). V březnu provedla RAF nálet na [[Lübeck]], jenž se stal prvním německým městem obráceným v trosky. V květnu a červnu podniklo tisíc britských bombardérů nálety nejprve na [[Kolín nad Rýnem|Kolín]] a později na [[Essen]] a [[Brémy]]. Spojenci brzy zjistili,že než ničit města výbušninami, je mnohem efektivnější je zapálit. Proto svrhávali na veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb. Požár město osvětlil, a další vlna bombardérů měla těžké bomby, které svrhávala do ulic. Přerušila dopravu, aby se hasiči nedostali k požárům, současně tím přerušila rozvod vody a plynu.(Po válce prováděné statistiky zjistily, že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bomby zemřelo jen 5% obětí, ale cca 80% obětí způsobilo ve sklepích udušení kouřem z požárů- – oproti bunkru, který má vlastní klimatizaci). Na jaře a v létě [[1943]] byla spálena na prach města v [[Porúří]]. Spojenecké bombardování [[Hamburk]]u v červenci způsobilo [[Ohnivá bouře|ohňovou bouři]], jíž padlo za oběť 30 000 lidí. (Hamburk hořel 14 dní a nocí a jeho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů). Od září 1943 byl náletům vystaven také [[Berlín]]. V první polovině roku [[1944]] se spojenecké útoky zaměřily více na komunikační uzly ve Francii, avšak německá města byla vytrvale bombardována až do konce války. Na tuto zkázu se nacisté pokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi, raketami [[V-1]] a [[V-2]], které byly příliš nepřesné k útokům na vojenské cíle. Z toho důvodu byly uplatňovány proti civilnímu obyvatelstvu [[Londýn]]a, [[Antverpy|Antverp]] a jiných západoevropských měst. V samém závěru války provedli Spojenci mezi [[13. únor|13.]] a [[15. únor]]em [[1945]] [[bombardování Drážďan]], při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí. Z důvodu vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000 civilistů,<ref>http://www.guardian.co.uk/world/2003/oct/22/worlddispatch.germany</ref> přesto ochromení německé průmyslové produkce následkem rozvratu morálky, jež bylo hlavním cílem strategického bombardování, nenastalo dříve než na jaře 1945.

[[Soubor:Lend-Lease x Universal Carrier x Intrarea Armatei Sovietice in Bucuresti - Bulevardul Carol.jpg|náhled|Vstup sovětské armády do Bukurešti v srpnu 1944. Foceno poblíž bulváru [[Karel I. Rumunský|Karla I.]] Na fotografii je britský [[Universal Carrier]], pronajmutý v rámci smlouvy "„[[Zákon o půjčce a pronájmu|Lend-Lease]]"“ Sovětům.]]

Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečných zločinů prováděných německými a japonskými silami na okupovaných územích. Nejodpornější německý zločin představuje [[holokaust]], systematické a promyšlené vyvražďování [[Židé|Židů]] na nacisty a jejich spojenci ovládaném teritoriu, jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí. Nacistická brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám obyvatelstva. V [[Bělorusko|Bělorusku]] byly vyvražděny stovky vesnic v odvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina tehdejší běloruské populace.<ref>"„[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/219876-v-beloruske-chatyni-upalili-naciste-zaziva-149-obyvatel-vcetne-75-deti/ V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel, včetně 75 dětí]"“. Česká televize. 22. března, 2013</ref> Patrně nejotřesnějším japonským zločinem byl [[nankingský masakr]], při němž byly zavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů. V průběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodila smrt 3 až 10 milionů civilistů, převážně Číňanů.<ref>http://www.hawaii.edu/powerkills/SOD.CHAP3.HTM</ref>

Podobně jako v nacistických koncentračních táborech zahynulo mnoho lidí i v sovětských [[Gulag|gulazích]] a [[Pracovní tábor|pracovních táborech]], v nichž byli uvězněni občané okupovaných zemí, jako bylo [[Polsko]], [[Litva]], [[Lotyšsko]], [[Estonsko]], stejně jako němečtí [[Válečný zajatec|váleční zajatci]] a sovětští občané podezřelí ze spolupráce s nacisty.<ref>http://www.heritage.org/Research/RussiaandEurasia/HL-800.cfm</ref> Z přibližně 5,7 milionů Sovětů, kteří upadli do německého zajetí, zemřelo během války téměř 60 %.<ref>http://www.historynet.com/soviet-prisoners-of-war-forgotten-nazi-victims-of-world-war-ii.htm</ref> V prvním roce po napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemřelo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných zajatců.<ref>"„[http://respekt.ihned.cz/c1-61299000-geografie-krvavych-zemi Geografie krvavých zemí]"“. Respekt. 24. listopadu, 2013</ref> Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládáni za zrádce,<ref>http://www.channel4.com/history/microsites/H/history/t-z/warlords1stalin.html</ref> pročež byli mnozí posláni do gulagů.

Po skončení druhé světové války byly německé [[zločin proti lidskosti|zločiny proti lidskosti]], vedení [[Útočná válka|útočné války]], [[zločin proti míru|zločiny proti míru]] a [[válečný zločin|válečné zločiny]] potrestány v hlavním [[Norimberský proces|norimberském procesu]], v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistického režimu. Podobně byli souzeni strůjci japonských válečných zločinů v [[Tokijský proces|tokijském procesu]]. Rozhodnutí obou těchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považována za základy moderního mezinárodního trestního práva. Závěr norimberského tribunálu zní: "Každý„Každý, kdo vykoná zločinný rozkaz, je vinen"vinen“. Nebylo možné se nadále vymlouvat "Já„Já jsem jenom splnil rozkaz"rozkaz“. (Např. německá ponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulometem. Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitán za vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného rozkazu).

}}</ref> V osmi spolkových zemích Německa v roce 1998 pobíralo 23&nbsp;501 bývalých příslušníků jednotek SS zvláštní penzi pro takzvané "válečné„válečné oběti"oběti“, kterou od roku 1950 vyplácí západní Německo.<ref>{{Citace elektronického periodika