Šonov u Nového Města nad Metují: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Dolsko - změna odkazu/ů na Dolsko (Nahořany) |
→Historie: znak -> erb, typo značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 28:
Ve 13. století, v období velké vnější kolonizace, dostal zdejší kraj v povodí Metuje ke kolonizaci rod Načeraticů. První písemná zmínka o Šonově pochází z roku 1300, takže můžeme předpokládat vznik vesnice ve druhé polovině třináctého století. Ještě v roce 1254 se na místě naší obce uvádějí „hvozdy, náležejícím ke hradu Homoli.“
Zatímco původně pod náchodské panství patřilo i Krčínsko, nově založený Šonov byl zřejmě samostatný. Domnívám se, že jeho lokátory nebo jedněmi z prvních vlastníků byli zemané starého českého rodu Šonovských ze Šonova. Odpovídalo by tomu zdvojené jméno, které zřejmě převzali po obci. Je možné, že tito zemané nějakým způsobem souviseli s rodem Ronoviců, se kterými měli společnou ostrev v jejich rodovém
Výklad názvu vsi uvádí možnost reklamního jména pro snadnější získání osídlenců, v překladu z němčiny znějící „Na krásné nivě.“ Zanedlouho byl název zřejmě počeštěn na Šonov. Možná souvisel Šonov ve svých začátcích nějakým způsobem s benediktýny, kterým počátkem třináctého století připadl sousední starší Provodov. V době mezi lety 1253, kdy bylo přeneseno z Provodova do Police tržní právo a rokem 1305, kdy Provodov pronajali. I benediktýni měli ve znaku ostrev a při osídlování Broumovska založili ves se stejným názvem – Šonov. Oba Šonovy leží v blízkosti zemských hranic, takže se nabízí i vysvětlení jména z tohoto pohledu.
Lokátoři měli za úkol nechat novou vesnici rozměřit na díly k výstavbě stavení a k obdělávání půdy. Zároveň museli zajistit její osídlení novými osadníky. V případě Šonova došlo pravděpodobně k vyměření celé vsi najednou, s hospodářským dvorem, zemanskou tvrzí a statky podél potoka. Předpokládám, že jak se v ústním podání traduje, tvrz Šonovských zemanů stávala na místě dnešního čísla popisného 36 (u Peštů) na Malé Straně, v sousedství starého rybníka. Není mi ovšem známo, zda původní starý rybník (dnešní zástavba s prodejnou na louce) byl založen současně s nově vzniklou vsí nebo až později. Do šonovské zemanské tvrze patnáctého století zasadil Alois Jirásek postavu vladyky Jana Rozvody Šonovského ve své novele „Maryla.“
Pokud je můj předpoklad správný, středověká zemská stezka, u nás zvaná „Hradečnice,“ byla na dohled z tvrze. Hospodářský dvůr se mohl rozkládat za čísly popisnými
Jedna z mých domněnek je, zda i založení Šonova nemohlo souviset s blízkostí zemské brány. Hlavní zemská brána se nacházela v náchodském průsmyku, kdežto vedlejší stezka zřejmě přecházela bražecké sedlo. Nad bražeckou cestou je vrch Branka, poblíž stával les Strážiště a kdesi nad hájovnou (dnešní čp. 38) měla být podle Hrašeho umístěna strážnice. Pokud by tomu tak bylo, mohl Šonov tvořit zázemí této strážnici. Zajímalo by mně, zda tu nehrála svou roli i dnes již zaniklá osada Sklopce, která měla existovat někde mezi dnešní Přibyslaví a Dobenínem.
| |||