Francie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Dějiny: Jana z Arku značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
→Dějiny: Rozšíření značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 90:
Potomci [[Karel Veliký|Karla Velikého]] vládli Francii až do roku [[987]], kdy byl korunován králem [[Hugo Kapet]]. Jeho potomci, [[Kapetovci]] a jejich vedlejší větve z [[Valois]] a [[Bourboni]], postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Francouzská šlechta se stala rozhodující silou při [[Křížové výpravy|křížových výpravách]] do [[Svatá země|Svaté země]]. S tím souvisel vznik často velmi vlivných rytířských řádů ([[Maltézský řád]], [[Řád templářů]]). Templáři dosáhli takové moci, že ohrožovali i královskou autoritu a francouzský král musel řád rozprášit. Kontakt s kolébkou křesťanství dal také vzniknout křesťanským [[hereze|herezím]], založeným většinou na [[Gnosticismus|gnózi]]. Na jihu Francie se velmi významnou stalo hnutí [[Kataři|katarů]]. Zasahovala proti nim [[albigenská křížová výprava]]. Porážka katarů znamenala pohlcení Toulouseského knížectví Francií a další centralizaci moci.
Od 12. století angličtí králové z rodu [[Plantageneti|Plantagenetů]] ovládali rozsáhlá území západní Francie. K vyhnání Angličanů z Francie došlo teprve na konci [[Stoletá válka|stoleté války]] mezi Anglií a Francií v 15. století. K hrdinům stoleté války patřila [[Jana z Arku]], jež se stala jedním z velkých francouzských symbolů.
Ve druhé polovině 16. století Francii zasáhly [[Hugenotské války|náboženské války]] mezi [[Hugenoti|hugenoty]] a katolíky. Neblaze proslulou se stala tzv. [[bartolomějská noc]] (1572), během níž bylo zmasakrováno několik tisíc protestantů. Smír sjednal až [[Edikt nantský]], kterým [[Jindřich IV.]] hugenotům přiznal práva (1598). Roku 1597 začal mocenský konflikt se Španělskem, který trval až do poloviny 17. století a stál Francii 300 000 životů.
Za [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] (vládl 1610-1643), s pomocí jeho proslulé pravé ruky, [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|kardinála Richelieu]], Francie zahájila mohutnou centralizaci moci. K dokonalosti [[absolutismus]] dovedl [[Ludvík XIV.]] (vládl 1643-1715) a jeho [[Jules Mazarin|kardinál Mazarin]]. Za jeho vlády monarchie dosáhla své největší moci. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Ludvík XIV. také zrušil Edikt nantský a vyhnal protestanty do exilu. Francie se tím stala nadlouho katolickou zemí, katolicismus se ovšem zároveň stal symbolem tuhého absolutismu, což posléze dráždilo francouzské [[osvícenství|osvícence]], kteří si osvojili silně protiklerikální postoj.
Ve [[Válka o španělské dědictví|válce o španělské dědictví]] Francie dosáhla dosazení [[Bourboni|Bourbonů]] na španělský trůn, zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku a v [[Sedmiletá válka|sedmileté válce]] v důsledku porážky od Velké Británie přišla o svou koloniální říši v [[Francouzská Indie|Indii]] a [[Nová Francie|Kanadě]].
[[Soubor:Napoleon returned.jpg|náhled|Francouzský císař [[Napoleon Bonaparte]] po návratu z exilu na Elbě]]
Úpadek říše se za následníků [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] stále prohluboval a byl jednou z příčin [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]], která propukla v roce [[1789]] a vedla [[3. září]] [[1791]] k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, [[22. září]] [[1792]] byla následně nastolena [[První Francouzská republika|První republika]]. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. [[22. srpen|22. srpna]] [[1795]] byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo [[Direktorium (Francie)|direktorium]]. Následně v roce [[1799]] ovládl republiku [[Napoleon Bonaparte]], stal se prvním [[konzul]]em a [[18. květen|18. května]] [[1804]] státním převratem založil [[první francouzské císařství]], jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se [[Spojené království|Spojeným Královstvím]], [[Prusko|Pruskem]], [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Rusko|Ruskem]], založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po neúspěšné [[Napoleonovo ruské tažení|invazi do Ruska]] a porážce v [[Bitva u Lipska|bitvě u Lipska]] už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu [[1814]] abdikoval. Poté došlo k restauraci [[Bourboni|bourbonského]] království. Během [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] uprchl z vyhnanství na ostrově [[Elba]] a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v [[Bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]].
| |||