|
| ocenění = Zlatá hvězda<br />Hrdiny Sovětského svazu<br /> [[Leninův řád]]<br />[[Řád rudého praporu]]<br />[[Řád rudé hvězdy]]<br />[[Řád Vlastenecké války|Řád Vlastenecké války I.stupně]]
}}
'''LýdieLidija Vladimirovna LitvjakLitvjaková''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Лидия Владимировна Литвяк''}}, [[18. srpen|18. srpna]] [[1921]], [[Moskva]] – [[1. srpen|1. srpna]] [[1943]], [[Donbas]]) byla [[Sovětský svaz|sovětská]] stíhací [[pilot]]ka v době [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Bránila svou vlast 10 měsíců v [[Bitva u Stalingradu|bitvách na Volze a na Donu]]. Stala se nejúspěšnějším a dodnes nepřekonaným ženským [[Letecké eso|leteckým esem]]. Sestřelila nejméně 12 nepřátelských letadel. Nazývali ji "[[Lilie|bílou lilií]] od Stalingradu".
== Život ==
Narodila se v [[Moskva|Moskvě]]. Od dětství ji přitahovalo létání, a tak od 14 let chodila do aeroklubu Osoaviachimu (obdoba [[Svazarm]]u). V 15 letech již prvně sama pilotovala letadlo. Po absolvování [[Cherson]]ské letecké školy pracovala v Kalininském aeroklubu jako učitelka létání. V tomto období vyškolila 45 letců. V roce 1937 sovětské státní orgány zatkly a popravily jejího otce.
Po [[Operace Barbarossa|napadení Sovětského svazu]] v létě 1941 požádala o vstup do letectva, žádost jí však byla zamítnuta pro nedostatek zkušeností. Sovětské letectvo bylo přitom v té době nuceno nasazovat množství nezkušených pilotů, kteří měli nalétáno jen několik letových hodin. Její žádosti bylo vyhověno v říjnu 1941, když [[Marina Raskova|Marina Raskovová]] hledala profesionální pilotky do 122. ženského leteckého oddílu. V únoru 1942 byla zařazena do ženského 586.IAP (stíhacího leteckého pluku), jednoho ze tří ženských leteckých pluků 122. smíšené letecké skupiny (o tom podrobněji v článkutakzvané [[Noční čarodějnice]]). Absolvovala výcvik na strojích [[Jakovlev Jak-1]] a poprvé sase účastnila vzdušných bojů nad [[Saratov]]em.
V srpnu 1942 sestřelila ve spolupráci s dalším stíhačem německý bombardér [[Junkers Ju 88|Ju 88]]. Následující měsíc byla převelena k 437. IAP, náležící k 287. IAD, 8.letecké armády Jihovýchodního frontu, který se zúčastňovalúčastnil vzdušných [[bitva u Stalingradu|bojů u Stalingradu]]. Krátkou dobu tehdy létala na stroji [[Lavočkin La-5|La-5]].
13. září 1942 při svém druhém bojovém letu sestřelila nad [[Volgograd|Stalingradem]] [[Junkers Ju 88|Ju 88]] a [[Messerschmitt Bf 109|Bf 109]]. Pilotem stíhacího letadla Bf 109 byl Erwin Maier, trojnásobný nositel [[Železný kříž|Železného kříže]], který měl na svém kontě 11 vzdušných vítězství. 27. září palbou na vzdálenost necelých 30 metrů zlikvidovala další Ju 88. Nedlouho poté sestřelila spolu s [[Raisa Bjeljajeva|Raisou BjeljajevovouBěljajevovou]] Bf 109.
Koncem roku 1942 byla převelena k elitnímu 9. GIAP, kterému velel [[Lev Ľvovič Šestakov|Lev Šestakov]]. U tétotohoto jednotkyútvaru zaznamenala jeden sestřel a byla znovu převelena, tentokrát k 296. IAP. 11. února 1943 sestřelila další dva Ju 88 a ve spolupráci jeden Fw 190. V následujících dnech musela po zásahu nouzově přistát na nepřátelském území. Před zajetím německými vojáky se bránila střelbou z pistole. Naštěstí útočníky zahnal letoun [[Iljušin Il-2|IL-2]], následně přistál, vzal LýdiiLidii provizorně na palubu a dopravil ji do bezpečí. 23. února 1943 získala za své úspěchy [[Řád rudé hvězdy]]. U jednotkyBrzy se Lýdie Litvjak sblížila s kolegou stíhačem [[Alexej Frolovič Solomatin|Alexejem Solomatinem]],vdala za kteréhostíhacího seletce brzyAlexeje vdalaSolomatina.
22. března 1943 v oblasti [[Rostov na Donu|Rostova na Donu]] sestřelila při útoku na německé bombardéry jeden nepřátelský stroj. Následně se pustila do boje se šesti doprovodnými Bf 109. V tomto boji byla těžce raněna, ale byla ještě schopna přistát na základně. Po propuštění z nemocnice však neposlechla příkazu lékařů, aby si svá zranění doléčila doma, ale po týdnu se vrátila zpět k jednotce.
Koncem května 1943 zaznamenala zvláštní sestřel, když se jí podařilo zničit německý pozorovací balón, jehož posádka korigovala dělostřeleckou palbu na frontě. Tento balón měl silné krytí protiletadlovou obranou, a pilotům se nedařilo přiblížit se na účinný dostřel. LýdieLitvjaková přišla s vlastním plánem na zneškodnění balónu a ten po schválení provedla. Frontovou linii proletěla ve větší vzdálenosti od cíle a k balónu se přiblížila strmým letem z týlu nepřítele se sluncem v zádech. Německá protivzdušná obrana nestihla zareagovat a balón střelbou zapálila. Za tento úspěch později obdržela [[Řád rudého praporu]]. 21. května 1943 padl v boji její manžel Alexej F. Solomatin. V důsledku zranění či poruchy letadla nezvládl přistání a ve vraku letadla jí uhořel před očima.
15. června 1943 sestřelila v leteckém souboji další Ju 88 a Bf 109, a utrpěla další zranění. 18. července byla LydieLidija sestřelena a zachránila se na padáku. Toho dne sestřelili i její nejlepší přítelkyni [[Jekaterina Vasiljevna Budanová|Kaťu Budanovou]], která však v hořícím stroji zahynula.
Na přelomu července a srpna 1943 probíhaly v oblasti řeky [[Mius]] těžké boje mezi sovětskými jednotkamivojsky a německou [[6. armáda (Wehrmacht)|6. armádou]]. Tak jako jinde i zde byly pozemní boje úzce spojeny s činností letectva. V té době byla LitvjakLitvjaková již poměrně známou osobností, o které často psal nejen sovětský tisk. V důsledku nedoléčených zranění, silného duševního i fyzického vypětí, po ztrátě manžela a nejlepší přítelkyně se začaly objevovat známky vyčerpanívyčerpání.
1. srpna 1943 LydieLidija LitvjakLitvjaková vzlétla čtyřikrát. Během prvních tří bojových letů sestřelila dvě nepřátelská letadla samostatně a jedno vve spolupráci. Ze čtvrtého letu se však její Jak-1b s číslem 23 již nikdy nevrátil. Letadlo se s ní zřítilo u samoty Koževňa nedaleko obce Dmitrivka v okrese Šachťarsk. Lidija Litviaková byla prohlášena za nezvěstnou. Velení divize připravilo návrh na udělení titulu [[Hrdina Sovětského svazu]], avšak nejen z důvodu podezření, že padla do zajetí, bylo udělení vyznamenání odloženo.
Po skončení války ji její spolubojovníci dále hledali. Až v roce 1979 její ostatky náhodně identifikovali u vesnice Dmitrijevka jižně od města Krasnyj Luč na Ukrajině. Přesné okolnosti její smrti nejsou dodnes známy.
| 