Wikipedie

Spojené státy americké: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Stillff (diskuse | příspěvky)
2 023 editací
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Stillff (diskuse | příspěvky)
2 023 editací
→‎Dějiny: Gramatika ad.
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 238:
 
=== Koloniální období ===
V dalších stoletích se [[Severní Amerika]] stala cílem [[kolonizace|kolonizačních]] snah [[Španělsko|Španělska]] ([[Mexiko]], [[Florida]], území západně od [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]), [[Nizozemsko|Nizozemska]] (část východního pobřeží), [[Francie]] ([[Kanada]], povodí [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]) a v malé míře i [[Švédsko|Švédska]] ([[Nové Švédsko]]). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace [[Atlantský oceán|atlantského]] pobřeží. Od roku [[1664]] se [[Anglie]] a později [[Království Velké Británie]] postupně zmocnily [[Nizozemsko|nizozemských]] a části [[Francie|francouzských]] osad v Severní Americe a do roku [[1773]] vytvořilavytvořily na pobřeží [[Třináct kolonií|13 kolonií]] ([[Massachusetts]], [[New Jersey]], [[New York (stát)|New York]], [[Rhode Island]], [[Connecticut]], [[New Hampshire]], [[Pensylvánie|Pennsylvania]], [[Delaware]], [[Virginie|Virginia]], [[Maryland]], [[Severní Karolína|North Carolina]], [[Jižní Karolína|South Carolina]], [[Georgie|Georgia]]),. Ty se staly základzákladem budoucích USA.
 
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, přesto evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.<ref>https://www.stoplusjednicka.cz/genocida-americkych-indianu-krvi-zbrocena-cesta-k-pozitivni-diskriminaci</ref> Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské [[sekularizace|sekularizační]] trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz [[První velké probuzení]]), zejména mezi [[protestantismus|protestanty]], kteří nakonec mezi osadníky převážili.<ref>https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/128682/monography.pdf</ref> Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz [[evangelikalismus|americký evangelikalismus]]).<ref>http://www.reformace.cz/zod/novy-evangelikalismus-cislo-106</ref> Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
 
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů ([[John Adams]], [[Thomas Paine]], [[James Madison]])<ref>https://theses.cz/id/hmv8yl</ref> předurčilipředurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
 
=== Vznik Spojených států amerických a jejich expanze ===
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v&nbsp;koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku [[1775]] vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. [[4. červenec|4. července]] [[1776]] vydal druhý Kontinentální kongres ''[[Deklarace nezávislosti Spojených států amerických|Deklaraci nezávislosti]]'', která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle [[Články Konfederace a trvalé unie|Článků Konfederace]] z&nbsp;roku [[1781]] si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. [[Americká válka za nezávislost|Válka za nezávislost]] skončila roku [[1783]] britským uznáním nového státu. Roku [[1787]] byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku [[1789]] byl schválen tzv. ''Bill of Rights'' – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož [[ratifikace]] byla ukončena v roce [[1791]]. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen [[George Washington]], který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
 
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: [[Vermont]] ([[1791]]), [[Kentucky]] ([[1792]]), [[Tennessee]] ([[1796]]) a [[Ohio]] ([[1803]]). Roku [[1803]] byla od [[Francie]] odkoupena [[Louisiana (kolonie)|Louisiana]] (viz článek [[Koupě Louisiany]]), jejíž malá část byla přijata do Unie jako [[Louisiana|stejnojmenný stát]] roku [[1812]]. Pokračující spory v&nbsp;oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojeným královstvím]] vedly k&nbsp;[[Britsko-americká válka|britsko-americké válce]], jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety [[1812]] a [[1814]]. Spojené státy válku vyhlásily v&nbsp;přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s&nbsp;[[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]], a zabrat zbytek britského panství v&nbsp;[[Severní Amerika|Severní Americe]]. Neuspěly však; jejich vpád do [[Kanada|Kanady]] skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke ''[[status quo ante bellum|statu quo ante]]'' doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
 
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno tzv. ''era of good feelings'' neboli érou dobré shody. Z&nbsp;jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: [[Indiana]] ([[1816]]), [[Mississippi (stát)|Mississippi]] ([[1817]]), [[Illinois]] ([[1818]]), [[Alabama]] ([[1819]]), [[Maine]] ([[1820]]) a [[Missouri (stát)|Missouri]] ([[1821]]). Roku [[1819]] získaly USA od Španělska [[Španělská Florida|Floridu]] (stát od [[1845]]). Roku 1845 byl [[anexe|anektován]] [[Texas]] a po [[Mexicko-americká válka|americko-mexické válce]] z&nbsp;let [[1846]]–[[1848]] [[Horní Kalifornie|Alta California]] a [[Santa Fe de Nuevo México]] (Kalifornie jako stát od [[1850]]). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: [[Arkansas]] ([[1836]]), [[Michigan]] ([[1837]]), [[Iowa]] ([[1846]]), [[Wisconsin]] ([[1848]]), [[Minnesota]] ([[1858]]) a [[Oregon]] ([[1859]]).
 
=== Americká občanská válka ===
Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v&nbsp;letech [[1860]]–[[1861]] k&nbsp;secesi (odtržení) 11 jižních států ([[Jižní Karolína|Jižní Karolíny]], [[Mississippi (stát)|Mississippi]], [[Florida|Floridy]], [[Alabama|Alabamy]], [[Georgie]], [[Louisiana|Louisiany]], [[Texas]]u, [[Virginie]], [[Arkansas]]u, [[Severní Karolína|Severní Karolíny]] a [[Tennessee]]), které vyhlásily [[Konfederované státy americké]],. aTo nakonec následněvedlo k&nbsp;[[Americká občanská válka|občanské válce]]. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku [[1865]] a skončila vítězstvím Severu. Klíčovou úlohu v občanské válce sehrál [[Abraham Lincoln]], první prezident zvolený za [[Republikánská strana (USA)|Republikánskou stranu]], která byla hlavním nositelem boje proti otroctví. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který zakazoval otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla [[Rasová segregace|rasovou segregaci]].<ref>https://study.com/academy/lesson/redeemers-in-reconstruction-history-lesson-quiz.html</ref> (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi..
 
=== Posilování velmocenského postavení ===
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku [[1872]] staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.<ref>https://byznys.ihned.cz/c1-63221970-usa-cina-nejvetsi-ekonomika-sveta-po-150-letech</ref> Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako [[Cornelius Vanderbilt]], [[John D. Rockefeller]], [[Henry Ford]] a [[Andrew Carnegie]], či bankéř [[John Pierpont Morgan]]. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do [[První světová válka|první světové války]] zde vzniklo 15&nbsp;dalších unijních států: [[Kansas]] ([[1861]]), [[Západní Virginie]] ([[1863]]), [[Nevada]] ([[1864]]), [[Nebraska]] ([[1867]]), [[Colorado]] ([[1876]]), [[Severní Dakota]], [[Jižní Dakota]], [[Montana]], [[Washington (stát)|Washington]] ([[1889]]), [[Idaho]], [[Wyoming]] ([[1890]]), [[Utah]] ([[1896]]), [[Oklahoma]] ([[1907]]), [[Arizona]] a [[Nové Mexiko]] ([[1912]]). Roku [[1867]] odkoupila americká vláda od [[Ruské impérium|Ruského impéria]] rozsáhlé území [[Aljaška|Aljašky]]. Od 80. let [[19. století]] pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do [[Karibské moře|Karibiku]] a do [[Tichý oceán|Tichomoří]]. Vítězství ve [[Španělsko-americká válka|Španělsko-americké válce]] a další intervence měly několik důsledků; [[protektorát]] nad [[Portoriko|Portorikem]] a [[Kuba|Kubou]], ostrov [[Guam]], [[Filipíny]], anexe [[Havajské ostrovy|Havajských ostrovů]] roku [[1898]], rozdělení ostrovů [[Samoa]] s&nbsp;[[Německá říše|Německou říší]] roku [[1899]] a [[Panamské průplavové pásmo|Průplavové pásmo]] v&nbsp;[[Panama|Panamě]].
 
Na počátku [[20. století]] se Spojené státy staly jednou ze světových [[velmoc]]í. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou [[kontinent]]ech [[Amerika|Ameriky]], se však USA ve světové politice až do [[První světová válka|první světové války]] angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry [[Izolacionismus|izolacionistická]] (viz článek [[Monroeova doktrína]]). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident [[Woodrow Wilson]]. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně [[Státy Dohody|Dohody]] do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války. <ref>https://www.lidovky.cz/lide/mirotvorce-woodrow-wilson-idea-sveta-ve-ctrnacti-bodech.A180321_153814_lide_dv</ref>
 
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství. <ref>http://www.dejepis.com/ucebnice/vyvoj-v-letech-1924-1929/</ref> Americkým sebevědomím zacloumal až [[Krach na newyorské burze|krach na newyorské burze]] v roce 1929.<ref>https://www.penize.cz/15898-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929</ref> Ten způsobil [[Velká hospodářská krize|celosvětovou ekonomickou krizi]], jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „[[laissez faire]]“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného [[New Deal]], který připravil Demokrat [[Franklin Delano Roosevelt]].<ref>https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/New_Deal</ref> Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostalidostaly poté, co Japonsko [[Útok na Pearl Harbor|napadlo jejich základnu Pearl Harbor]] v Pacifiku.<ref>https://www.reflex.cz/clanek/causy/73453/pearl-harbor-zacatek-valky-ktera-skoncila-atomovymi-vybuchy.html</ref> Američané poténásledně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojence]] podle [[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]] z roku 1941<ref>http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=52591&title=Lend-Lease Act</ref>). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz [[Den D]]), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki]]. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie, Francie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými ([[Brettonwoodský systém|konference v Bretton Woods]]) i politickými ([[Jaltská konference]]) narýsovaly podobu poválečného světa.<ref>https://www.novinky.cz/veda-skoly/historie2/241483-pred-40-lety-zavreli-americane-zlate-okno-z-bretton-woods.html</ref><ref>https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2720744-jaltska-konference-mela-prosty-cil-projednat-budoucnost-sveta</ref>
 
=== Studená válka ===
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností západu. Po válce pomohly těžce postižené [[Západní Evropa|Západní Evropě]] včetně [[Západní Německo|Západního Německa]] v&nbsp;rámci [[Marshallův plán|Marshallova plánu]]. k&nbsp;tomu,Západoevropské žestáty tytodíky státyněmu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k&nbsp;výraznému hospodářskému růstu a&nbsp;k&nbsp;doposud nebývalému blahobytu.<ref>https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2438236-marshalluv-plan-postavil-povalecnou-zapadni-evropu-na-nohy-ceskoslovensko-stalo-mimo</ref> Po válce dostaly USA též do správy poručenská území [[Organizace spojených národů|OSN]] v&nbsp;[[Tichý oceán|Tichém oceáně]], jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z&nbsp;nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států ([[Marshallovy ostrovy]], [[Severní Mariany]], [[Federativní státy Mikronésie|Mikronésie]] atd.). Roku [[1959]] byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: [[Aljaška]] a [[Havaj]].
 
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo [[Studená válka]].<ref>https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pojem-studena-valka-byl-poprve-pouzit-pred-sedesati-lety/237986</ref> Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „[[Vesmírný závod|vesmírným závodem]]“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané [[Apollo |přistáli na Měsíci]] (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, „proxy wars“ (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – [[Korejská válka]] (1950–53), [[Karibská krize]] (1962), [[Válka ve Vietnamu|Vietnamská válka]] (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s [[Afroamerické hnutí za občanská práva|hnutím za práva Afroameričanů]], které vedl především reverend [[Martin Luther King]].<ref>https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/martin-luther-king-atentat-50-let-vyroci_1804040842_jak</ref> Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem [[John Fitzgerald Kennedy|Johnem Fitzgeraldem Kennedym]] (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly [[Diskriminace|diskriminaci]] na základě [[Lidská rasa|rasy]] nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o [[Kontrakultura 60. let|kontrakultuře]]) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus ([[Černí panteři]], [[Malcolm X]] aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské [[Kulturní revoluce|kulturní revoluci]] apod.), což v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – [[neokonzervatismus]], v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem [[Ronald Reagan|Ronaldem Reaganem]]. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu [[Michail Gorbačov|Michaila Gorbačova]] (1985-1991) a sérií dohod o odzbrojení de facto Studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila [[Pád komunismu v Evropě|pádem komunismu v Evropě]] (1989) a [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadem Sovětského svazu]] (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Spojené_státy_americké“