Radioamatérství: Porovnání verzí

;Meteor-scatter

: Takto se jmenuje další metoda, kterak na VKV dosáhnout spojení se vzdálenými stanicemi, které se nacházejí několik tisíců kilometrů daleko. Když tedy standardní metoda šíření tzv. povrchovou vlnou nedovolí spojení udělat (povrchová vlna je totiž s narůstající vzdáleností výrazně tlumena), využívá se odrazu podobného jako u EME (viz výše). Výhodou je však u meteor-scatteru to, že není potřeba natolik masivní výkon a nadprůměrná anténní soustava, ale postačí „pouze“ silný výkon a průměrná anténa. Vysílané signály se pak ve vzduchu odráží zpět k zemi od tzv. meteorických stop, čili od ionizovaného plynu (vzduchu ve vrchních vrstvách atmosféry), který za sebou zanechá každý kousek vesmírného smetí, když „narazí do Země“ a shoří v její atmosféře. Za běžných okolností se takový okamžik nahodí jen několikrát za hodinu a je krátký jen pár desítek milisekund !!! Jednodušší je tedy sledovat předpovědi výskytu tzv. meteorických rojů, kdy do atmosféry vlétá ohromné množství „kosmického štěrku“ - tehdy vznikají i situace, že se nebe chová jako „zrcadlo“ a spojení typu meteor-scatter je možné uskutečnit skoro stejně obtížně jako telefonát do vedlejší budovy. Rozdíl je jen v tom, že jsou na pásmu slyšet naprosto exotické volací značky z (pro dané pásmo) velmi vzdálených zemí. Specialisté na meteor-scatter používali ještě nedávno pro vysílání vysokorychlostní telegrafii (výzvu nahranou na magnetofonový pás a zrychlenou třeba na 500 - 1000 znaků za minutu) a pro příjem opět magnetofon s možností zpomalení nahrávky (aby bylo možné spojení uskutečnit i v případě, že tzv. odrazy budou trvat třeba jen oněch pár desítek či stovek milisekund. Dnes tuto „analogovou prehistorii“ nahradily počítače a speciální digitální mód FSK441 (o digitálních módech viz výše). Meteor-scatter tak přestal být výsadou jen dobře vybavených radioamatérů. Přesto však i zde platí: chceš-li tomu alespoň trochu rozumět, musíš se hodně učit.<br />

 

;Sporadická vrstva Es

: Další z řady metod, kterak vyzrát na přírodu a na VKV uskutečnit spojení do míst, kam nedosáhne povrchová vlna. Principem odrazu (podobným jako u meteor-scatteru) je tentokrát ionizovaná vrstva vzduchu, která vzniká v takzvané Es vrstvě atmosféry (lidově řečená „é-eska“) ve výšce několika desítek kilometrů. Ionizace tam vzniká působením meteorologických podmínek a lze ji, byť s malou pravděpodobností, předpovědět. É-eska pak dokáže dělat divy i s malými, nebo řekněme průměrnými, výkony. Velkou radost pak udělá třeba závodníkům, když se namane zrovna v období některého ze závodů. Dokáže totiž vydržet třeba i několik desítek minut či několik hodin, ale dokáže přijít i odejít bez varování a takové „rozdělané“ (čili nedokončené) spojení se vzácnou protistanicí najednou zmizí, jako když zhasnete v koupelně.

 

;Aurora