Pórobeton: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 37.48.1.74 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Draceane značka: rychlé vrácení zpět |
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
||
Řádek 22:
Vazba [[oxid hlinitý|oxidu hlinitého]] Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[oxid železitý|oxidu železitého]] Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, popřípadě [[oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]] MgO, a jejich krystalická forma je druhým kvalitativním znakem vhodnosti popílku. Létavé elektrárenské popílky vhodné pro výrobu pórobetonu obsahují nejméně 45% oxidu křemičitého, nejvýše 35% oxidu hlinitého, nejvýše 18% oxidu železitého a maximálně 2% síry SO<sub>3</sub> a oxidu hořečnatého. Jsou velmi jemné. Zbytek na sítě 0,2mm může být maximálně 5 % z hmotnosti vzorku na sítě 0,063 v rozmezí od 20 do 35%. Popílek má pórovitou strukturu, která má vliv na množství mikropórů. Mikropóry jsou faktorem ovlivňujícím objemové změny při změně vlhkosti.
V oblasti šedého pórobetonu, tedy materiálu s příměsí popílku, existují jisté kontroverze. Popílek vzniklý spalováním uhlí může obsahovat malé množství zdraví nebezpečných látek, například [[olovo]], [[kadmium]] a [[rtuť]], či [[arzén]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Illinois State Geological Survey|url = http://isgs.illinois.edu/sites/isgs/files/files/publications/acc-block-flyer.pdf}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Fly Ash in Concrete|url = http://transparency.perkinswill.com/assets/Whitepapers/FlyAsh_WhitePaper.pdf}}</ref> V současné době neexistuje žádná odborná studie, která by potvrzovala stabilitu těchto látek v pórobetonu. Není tedy známo, zda nemůže stopové množství nebezpečných látek z popílku unikat do okolí (především do půdy a podzemních vod).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Fly Ash in Concrete|url = http://transparency.perkinswill.com/assets/Whitepapers/FlyAsh_WhitePaper.pdf}}</ref> Navíc při řezání a demolici pórobetonových tvárnic tak může teoreticky docházet k inhalaci [[prach]]u. I proto se objevují hlasy pro zařazení popílku do nebezpečných látek na území [[Evropská unie|Evropské unie]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Commission Consultation on the review of the Hazardous Properties|url = http://www.eurelectric.org/media/27220/eurelectric_final_letter___european_waste_list_-_hazardous_properties_may2012_-2012-030-0495-01-e.pdf|datum přístupu = 2014-06-03|url archivu = https://web.archive.org/web/20140606204101/http://www.eurelectric.org/media/27220/eurelectric_final_letter___european_waste_list_-_hazardous_properties_may2012_-2012-030-0495-01-e.pdf|datum archivace = 2014-06-06|nedostupné = ano}}</ref>
Bílý pórobeton (příměsí je písek) je v současné době považován za šetrnější variantu, neboť je vyráběn z materiálů přírodního původu. Při výrobě bílého pórobetonu lze navíc použít odpad vzniklý jeho produkcí a všechny komponenty se mohou po demolici budovy znovu použít. Bílý pórobeton je oproti šedému chemicky i mechanicky stabilnější, neboť písek obsahuje více oxidu křemičitého, který zvyšuje podíl přírodní stabilizační substance – tobemoritu. Na druhou stranu šedý pórobeton má na základě testů několikanásobně vyšší smrštivost a po letech může být nestabilní. Bílý pórobeton nemá tendenci v průběhu let měnit svou strukturu, praskat, či se odlupovat.
| |||