Maximilien Robespierre: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-zbytečnost
Buržoazie -> proletariát
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 12:
Po ukončení studií v roce [[1781]] se stal úspěšným právníkem v rodném Arrasu. Při své práci často zastupoval chudé, což mu přineslo oblibu. Roku [[1782]] jej ''biskup de Conzié'' jmenoval trestním soudcem, Robespierre se ale funkce brzy vzdal, aby nemusel vynášet rozsudky smrti. Dále vedl svou advokátní praxi, rovněž se věnoval spisovatelské činnosti a od roku [[1783]] byl členem akademie v Arrasu.
 
Roku [[1789]] byl teprve třicetiletý Robespierre zvolen poslancem [[Generální stavy|generálních stavů]] za „[[třetí stav]]“ (buržoaziiproletariát) v provincii [[Hrabství Artois|Artois]]. Pařížští hejskové si vybrali Robespierra za terč svých posměšků. Všechno jim bylo směšné na tomto poslanci za město Arras – staromódní olivově zelený frak, maloměstské chování, nadneseně bombastický sloh předem připravených projevů. Brzy si však mezi Pařížany získal úctu a pozornost.
 
V [[Národní shromáždění (Francie)|Národním shromáždění]] Robespierre patřil k vůdčím postavám krajní levice, prosazoval pokrokovou ústavu z roku [[1791]] a byl také jedním z hlavních autorů [[Deklarace práv člověka a občana]]. Stal se vedoucím činitelem klubu jakobínů ([[1790]]) a [[Pařížská rada|pařížské městské rady]] ([[1792]]) která byla samostatnou revoluční jednotkou, vládnoucí v [[Paříž]]i. I přes politický vzestup se na jeho způsobu života nic nezměnilo. Bydlel jako dříve v jediné místnosti v dřevěném přístavku domu truhláře Maurice Duplaye v ulici Saint-Honoré a věrný svým principům zůstával stejně chudý, jako v době, kdy byl ještě neznámý.