Volyňští Češi: Porovnání verzí

 

== Druhá světová válka ==

Když roku [[1939]] [[Sovětský svaz]] obsadil východ [[Polsko|Polska]] a připojil západní území která do roku [[1920]] patřila [[Ukrajina|Ukrajině]] a [[Bělorusko|Bělorusku]] zpět k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]], došlo k opětovnému sloučení obou částí Volyně. Ta však byla roku [[1941]] okupována [[nacismus|nacistickým]] [[Německo|Německem]]. V červenci 1942 byl zformován 1. československý samostatný polní prapor. V roce 1943 potom vznikla 1. československá samostatná brigáda, která čítala 3.517 vojáků. Volyňští muži, kteří bojovali v řadách [[Rudá armáda|Rudé armády]], ale i ti, kteří pobývali v sovětském zajetí, se do těchto jednotek hlásili. Někteří z nich dokonce odešli bojovat i do [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945|čs. jednotek v západní Evropě]]. Situace volyňských Čechů, žijících ve vesnicích pod německou okupační správou, se mnoho nezměnila. Represálie Sovětů byly nahrazeny násilím ze strany [[Organizace ukrajinských nacionalistů]], ale zejména terorem nacistů, kteří na [[Ukrajina|Ukrajině]] vypálili několik set ukrajinských obcí a masakrovali tamní obyvatelstvo. Dne [[13. červenec|13. července]] 1943 byla Němci přepadena a vypálena obec [[Český Malín]], přičemž lidé včetně starců, žen a dětí byli upáleni v budovách zaživa. Celkem se jednalo o 374 osob. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna. V březnu [[1944]] byla do střediska volyňských Čechů [[Rovno|Rovna]] přemístěna [[1. československý armádní sbor|1. československá samostatná brigáda]], která prováděla nábor mezi bývalými krajany. Do čs. vojska se přihlásilo kolem 12 tisíc volyňských Čechů vč. šesti stovek žen. Díky tomu se z brigády stal První československý armádní sbor, který prošel bojovou cestu až do [[Praha|Prahy]].