Verze z 30. 6. 2016, 13:39 editovat Protestant (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 35 929 editací + ibox, adata. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 6. 2019, 06:29 editovat zrušit editaci Ján Kepler (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 11 280 editací +kat, lf značka: přepnuto z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - politik}} '''Gaius Sempronius Gracchus''' ([[154 př. n. l.]] – [[121 př. n. l.]]) byl [[Starověký Řím\|římský]] politik a mladší bratr [[Tiberius Sempronius Gracchus\|Tiberia Graccha]], s nímž sdílel podobný osud. Gaius stejně jako Tiberius zastával reformní politický program hnutí populárů (''[[Populárové\|populares]]''). Odpor optimátů (''[[Optimáti\|optimates]]'') – [[Konzervatismus\|konzervativních]] sil v [[Římský senát\|římském senátu]] – vůči jeho politice ho však nakonec stál vlastní život. == Původ a mládí == Gaius se narodil v roce [[154 př. n. l.]] jako syn [[Tiberius Gracchus starší\|Tiberia Sempronia Graccha staršího]] (jenž v témže roce zemřel) a jeho manželky [[Cornelia Africana\|Cornelie Africany]]. Ačkoliv nenáleželi k [[~~Patricius~~Patricij\|patricijům]], patřili Gracchové k politicky nejprominentnějším rodinám v Římě, jednak díky svému bohatství a jednak díky příbuzenským vazbám. Gaius byl vychováván svou matkou, Cornelií Africanou, velice ctihodnou a zásadovou římskou [[Matróna\|matrónou]], která byla dcerou slavného vojevůdce [[Scipio Africanus\|Scipiona Africana staršího]]. Gaiova sestra se provdala za jiného významného římského generála, [[Scipio Aemilianus\|Scipiona Aemiliana]]. Gaiova vojenská kariéra započala během [[Numantská válka\|numantské války]], ve které sloužil jako [[vojenský tribun]] ve štábu svého švagra. Jako velmi mladý muž si dobře všímal politických zmatků, rozpoutaných při pokusu jeho bratra Tiberia prosadit pozemkovou reformu. V roce [[133 př. n. l.]] byl Tiberius zabit na [[Kapitol]]u během potyčky se svými politickými nepřáteli, vedenými [[Scipio Nasica Serapio\|Publiem Corneliem Scipionem Nasicou]], bratrancem Gracchů. Po jeho smrti se Gaius stal dědicem veškerého rodinného majetku. Další události prokázaly, že zdědil rovněž bratrovy politické názory. Řádek 13: Svoji kariéru politika Gaius zahájil v roce [[126 př. n. l.]], kdy působil jako [[quaestor]] u [[Římský konzul\|konzula]] Lucia Aurelia Oresta na [[Sardinie\|Sardinii]]. Po několika málo klidných letech, byl Gaius v roce [[123 př. n. l.]] zvolen v Římě [[Tribun lidu\|tribunem lidu]], kterýžto úřad před ním vykonávali všichni jeho předkové. Optimáti záhy pochopili, že se jim na obzoru rýsují nové potíže. Gaius byl oddán podobným myšlenkám jako Tiberius, měl však dostatek času poučit se z bratrových chyb. Jeho program proto nezahrnoval pouze agrární reformu, díky které měla být bohatými nelegálně nabytá půda přerozdělena ve prospěch chudých, ale také zákon, jehož cílem byla regulace ceny obilí. Rovněž usiloval o omezení počtu let a tažení, po něž museli římští občané sloužit ve vojsku. Také chystal reformu soudů, trestání nelegálního nabývání majetku členy senátu, zákon zaměřený na zřízení poroty, která by posuzovala obvinění z korupce a jejíž členové by nebyli vybíráni z řad senátorů, nýbrž z jezdců (''[[equites]]''). Dále navrhoval přiznat [[římské občanství]] [[Itálie\|italským]] kmenům, které stály již po mnoho desetiletí věrně po boku [[Řím]]a. Tím vším si ale proti sobě popudil vlivné senátory. V roce [[122 př. n. l.]] se Gaius v rozporu s ústavou ucházel podruhé o úřad tribuna lidu, který posléze získal díky drtivé podpoře římských nižších vrstev. V průběhu tohoto roku pokračoval v uskutečňování svých reforem, současně se ale musel vypořádávat se vzrůstajícím odporem senátu. Gaius se spolu s [[Marcus Fulvius Flaccus (konzul 125 př. n. l.)\|Marcem Fulviem Flaccem]] pokusil získat třetí tribunát v řadě, ovšem tentokrát neuspěl. V následujícím roce mu proto nezbývalo než přihlížet, jak nově zvolení konzervativní konzulové Quintus Fabius Maximus a [[Lucius Opimius]] postupně ruší všechny jeho zákony. Aby předešel úplnému zničení svého díla, rozhodl se Gaius podporovaný Flaccem neuznat výsledky voleb. Poté se oba chopili zbraní, načež se pokusili vynutit si svoji volbu násilím. Nato je senát prohlásil za nepřátele [[Republika\|republiky]] a odsoudil k smrti. Flaccus byl pak zavražděn vlastním synem, avšak Gaiovi se podařilo za doprovodu svého věrného otroka Filokrata uniknout. Vědom si bezvýchodnosti své situace však Gaius podal Filokratovi svůj meč a poté mu přikázal, aby ho zabil. Když tak otrok učinil, proklál se nad tělem svého mrtvého pána i on. Jeden z Gaiových nepřátel oddělil jeho hlavu od těla. Tu prý poté vzal Opimiův [[klient]] Septimuleius, naplnil jí roztaveným olovem a donesl jí Opimiovi. Ten mu za ní vyplatil sedmnáct [[Libra (~~hmotnost~~jednotka hmotnosti)\|liber]] zlata, neboť přesně tolik hlava nebohého Gaia Graccha vážila. Po jeho smrti bylo prý zabito kolem 3000 mužů, podezřelých z podpory jeho reformám, a jejich majetek byl zkonfiskován. == Rodina == Řádek 30: {{Autoritní data}} {{Portály\|Starověký Řím\|Lidé}} [[Kategorie:Starověcí římští politici]] [[Kategorie:Starověcí římští vojáci]] [[Kategorie:Narození v Římě]] [[Kategorie:Úmrtí v Římě]] [[Kategorie:Starověcí římští řečníci]] [[Kategorie:Narození 2. století př. n. l.]] [[Kategorie:Úmrtí 2. století př. n. l.]]

Gaius Gracchus: Porovnání verzí