Ferenc Liszt: Porovnání verzí

V roce 1841 se Liszt seznámil se [[Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství|sasko-výmarským]] [[velkovévoda|velkovévodou]] [[Karel Alexandr (velkovévoda sasko-výmarský|Karlem Alexandrem]]. Na jeho žádost se od roku [[1848]] stal ve [[Výmar]]u, kam s ním odešla i Carolyne Wittgenstein se svou dcerou Marií, dvorním kapelníkem. Liszt měl ve Výmaru na starosti repertoár koncertů tamní filharmonie a osobně je dirigoval. Značně změnil dramaturgii. Kromě skladeb mistrů vídeňského klasicismu (zejména [[Josef Haydn|Haydna]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]]) začal – k nelibosti publika – uvádět i skladby současných autorů, zejména svého přítele [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Liszt musel čelit intrikám svého předchůdce [[Hippolyte Chelard]]a a neochotě špatně placených hráčů dostát nárokům, které na ně nový kapelník kladl. Společensky mu také příliš nepomohlo soužití se stále vdanou Carolynou von Wittgenstein. Roku 1850 se mu podařilo do orchestru angažovat [[Joseph Joachim|Josepha Joachima]]. Mladičký virtuóz však ve Výmaru vydržel jen dva roky. Lisztova práce však přinášela ovoce a Výmar začal opět získávat mezinárodní renomé. Přispělo k tomu uvádění takových děl jako byl ''Manfred'' od [[Robert Schumann|Roberta Schumanna]], ''Benvenuto Cellini'' od [[Hector Berlioz|Hectora Berlioze]] nebo oper [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Když bylo zřejmé, že car [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] nedá souhlas k rozvodu Lisztovy přítelkyně Carolyny, nastěhoval se skladatelk ní do vily Altenburg (dnes v ní je Lisztova konzervatoř). Zde ho navštěhovali jeho žáci – [[Carl Tausig]], [[Hans von Bülow]], [[Karl Klindworth]] či [[Julius Reubke]]. Von Bülow si v roce 1857 vzal jeho dceru Cosimu, ve stejném roce se vdala i druhá Lisztova dcera, kterou měl s Marií Marie d'Agoult, Blandina. Altenburg se stal společenským salónem, v němž se scházela intelektuální smetánka.<ref>{{Citace monografie