Klášter cyriaků (Staré Město): Porovnání verzí

Řád se vyznačoval společenstvím všeho, společným duchem, úkony, šatem a svatou chudobou. Mniši měli každý nejvýše dva [[hábit]]y, pro zimu měli nárok na prostý kožich. Jako duchovní měli na temeni hlavy vystříhanou [[Postřižiny|tonzuru]] (kolečko), vlasy ostříhané mezi tonzurou a ušima na šíři tří prstů. Stříháni byli 15× do roka, vždy v určitý svátek, poprvé na [[slavnost Narození Páně]], naposledy v den [[Svatý Ondřej|svatého Ondřeje]].

Mniši cyriaci se rozšířili z Prahy do Pardubiček (kostel svatého Bartoloměje), na Chlumek u svatého Václava, v Orlíku (Klášterci nad Orlicí) na Královéhradecku u kostela Panny Marie, v [[Benátky nad Jizerou I|Nových Benátkách]] u [[Kostel Narození Panny Marie (Benátky nad Jizerou)|kostela Panny Marie]] (kolem roku 1350). K řádu patřily ještě korporátní fary. Tímto velkým rozšířením bylo způsobeno, že generální převorství bylo přeneseno do Prahy.

[[17. duben|17. dubna]] [[1393]] rybáři našli tělo [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] zachycené na pravém břehu Vltavy, nedaleko svého kláštera (v místech, kde dnes stojí Základní škola a SPŠ stavební, Dušní 17). Od nich jeho tělo převzali bratři křižovníci s červeným srdcem – cyriaci, jejichž novicové je uctivě vyzvedli a s úctou odpovídající jeho hodnosti je pochovali v kostele sv. Kříže Většího při svém klášteře. Generálním převorem byl tehdy bratr Jan (1373–1403), třetí generální převor řádu, od přenesení sídla řádu do Prahy.

V době [[Husitské války|husitských válek]] nezbylo cyriakům než z Prahy po vypálení a vyvraždění pobočných klášterů uprchnout do Polska, kde v [[Krakov]]ě při [[Kostel svatého Marka (Krakov)|kostele svatého Marka]] měli svůj klášter. I jejich farnost měla dříve nebývalé rozměry. Vzhledem k rozšíření české řádové provincie byla správa řádu přenesena do Prahy.

Do Prahy se cyriaci vrátili v roce 1628.

Po zrušení řádu [[Josef II.|Josefem II.]] roku 1783 postupně docházelo k devastaci kláštera, až při [[Pražská asanace|asanaci Starého Města]] zmizel zcela.