Alexandr I. Pavlovič: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
fix
m Robot: -prázdný nepodporovaný parametr infoboxu; kosmetické úpravy
Řádek 13:
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| regent =
| předchůdce = [[Pavel I. Ruský]]
| následník = [[Mikuláš I. Pavlovič]]
Řádek 45 ⟶ 44:
=== Manželství ===
Jako nevěstu vybrala carevna Kateřina Alexandrovi princeznu [[Luisa Bádenská|Luisu Bádenskou]], třetí ze sedmi dětí bádenského vévody [[Karel Ludvík Bádenský (1755-1801)|Karla Ludvíka]] a jeho ženy [[Amálie Frederika von Hessen-Darmstadt|Amálie Frederiky von Hessen-Darmstadt]]. V roce [[1792]] Luisa i se svou sestrou přijela do Petrohradu a byla shledána Kateřinou za vhodnou nevěstu. Svatba se uskutečnila [[9. říjen|9. října]] [[1793]]; Luisa, která přestoupila na [[pravoslaví]] a přijala ruské jméno ''Jelizaveta Alexejevna'', měla pouhých čtrnáct let, její manžel byl o rok starší. U příležitosti svatby dostal Alexandr od carevny Kateřiny [[Alexandrovský palác]], čímž mu dala najevo svou náklonnost a to, že jej hodlá upřednostnit před synem Pavlem při volbě následníka trůnu. Zemřela však dříve ([[6. listopad]]u [[1796]]), než mohla Alexandra označit oficiálně následníkem.
[[Soubor:Empress_Elisabeth_Alexeievna_by_Vigee-Le_Brun_(1795,_Castle_of_Wolfsgarten).jpg|upright=1|thumbnáhled|leftvlevo|Luisa, bádenská princezna. Tento obraz poslala Luisa v roce [[1795]] své matce.]]
 
Jelizaveta Alexejevna byla mimořádně krásná a přitažlivá žena, svou krásou proslulá po celé Evropě; její vzezření odpovídalo ideálu krásy té doby. Byla ale i nesmělá a upřímná, bystrá a inteligentní, milovala svého muže a byla jeho oporou v mnoha osobních i politických krizích. Alexandr však ženu zanedbával; manželství bylo harmonické, ale emocionálně chudé. Oba měli mimomanželské vztahy, které vzájemně akceptovali. Když se 18. května/[[29. květen|29. května]] [[1799]] narodila dcera Marie Alexandrovna, u dvora se vynořily řeči, že otcem dítěte je polský kníže [[Adam Jerzy Czartoryski|Czartoryski]] – dítě mělo černé vlasy a tmavé oči, zatímco oba rodiče byli světlovlasí a modroocí. Jelizaveta však zakrátko ztratila milence i dcerku – Adam byl vyslán na diplomatickou misi a dítě zemřelo. V roce 1803 Alexandr začal vztah s polskou kněžnou Marií Czetwertyńskou, manželkou knížete Dmitrije Naryškina. Tento románek trval více než patnáct let; Naryškinová porodila Alexandrovi tři děti. 3. listopadu/15. listopadu [[1806]] porodila Jelizaveta druhou dceru, velkokněžnu Jelizavetu Alexandrovnu; opět se vynořily řeči, že dítě není carovo, ale kapitána Ochotnikova. Patnáct měsíců později děvčátko zemřelo. Další děti se již z tohoto manželství nenarodily a Alexandrovým následníkem a nástupcem se stal jeho mladší bratr, třetí syn Pavla I. [[Mikuláš I. Pavlovič]] (druhý Pavlův syn, velkokníže [[Konstantin Pavlovič]], rezignoval na nástupnictví v roce [[1823]], když se oženil s [[polsko]]u hraběnkou [[Joanna Grudzińska|Joannou Grudzińskou]]).
Řádek 69 ⟶ 68:
 
[[Soubor:1839 Krafft Siegesmeldung nach der Schlacht bei Leipzig 1813 anagoria.JPG|náhled|Kníže [[Karel Filip Schwarzenberg|Schwarzenberg]] oznamuje vládcům Ruska, Rakouska a Pruska vítězství u [[Bitva u Lipska|Lipska]]]]
Mezi oběma zeměmi však narůstala nevraživost, Napoleon vyhrožoval nároky na obnovení Polska, Rusové nedodržovali [[Kontinentální blokáda|Kontinentální blokádu]]. Obě země sa tak začaly chystat na válku. [[24. červen|24. červea]] [[1812]] francouzská ''La Grande Armée'' překročila ruské hranice. Ruské, početně slabší armády před Francouzi ustupovaly, do [[bitva u Smolenska (1812)|bitvy u Smolenska]] se spojily. Alexandr však nebyl ochoten vydat Napoleonovi Moskvu bez boje, přikázal tedy hájit obranná postavení u [[Borodino|Borodina]]. V [[bitva u Borodina|bitvě u Borodina]] Rusové ztratili polovinu sil, ale i Francouzům způsobili těžké ztráty a bojiště spořádaně opustili. Napoleon 14. září vstoupil do Moskvy, která následující dny vyhořela. V dalších bitvách se však Rusům podařilo francouzská vojska zastavit a přinutit k ústupu, který se změnil na útěk.
 
Alexandr se podílel na přípravách plánu pronásledování ustupujících Francouzů zeměmi Evropy. Přitom v roce 1813 kvůli posílení rakouské armády jedním z ruských vojsk pobýval také v Čechách, kde jednal o spojenectví s císařem [[František I. Rakouský|Františkem I.]] a s ním a pruským králem [[Fridrich Vilém III.|Fridrichem Vilémem III.]] táhl do [[bitva u Drážďan|bitvy u Drážďan]] a do [[bitva u Lipska|bitvy u Lipska]]. [[31. březen|31. března]] [[1814]] v čele svých vojsk vstoupil do [[Paříž]]e, kde prosadil [[Pařížská mírová smlouva (1814)|první pařížský mír]] a odkud navštívil [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velkou Británii]]. Byl jedním z hlavních účastníků [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]], kde pro svou říši získal část [[Polsko|Polska]], tzv. [[Kongresové Polsko|Kongresovku]].
Řádek 75 ⟶ 74:
V říjnu [[1815]] navštívil Alexandr i [[Jihočeský kraj|jižní Čechy]] ([[Hluboká nad Vltavou]]).
 
[[Soubor:Rubl 1813.jpg|thumbnáhled|Rubl z roku [[1813]].]]
 
==== Vláda po napoleonských válkách ====
Po skončení války se opět pokoušel o reformy. V rámci boje proti [[korupce|korupci]] jmenoval do mnohých významných funkcí cizince, kvůli tomu ztratil většinu svých příznivců a celkovou podporu. V této době se stal [[kmotr]]em budoucí anglické královny [[Viktorie (britská královna)|Viktorie]] (* [[24. květen|24. května]] [[1819]]). [[16. srpen|16. srpna]] [[1823]] vydal tajný manifest, v němž navrhl za svého následníka místo předpokládaného bratra [[Konstantin Pavlovič|Konstantina]] mladšího [[Mikuláš I. Pavlovič|Nikolaje]] (Konstantin rezignoval na nástupnictví, když v tomto roce uzavřel [[morganatické manželství|morganatický sňatek]] s [[polsko]]u hraběnkou [[Joanna Grudzińska|Joannou Grudzińskou]]).
[[Soubor:Death Alexander I of Russia.jpg|thumbnáhled|Smrt Alexandra I. v Taganrogu]]
 
=== Konec života ===