Černobylská havárie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
obrázky |
|||
Řádek 28:
== Havárie ==
[[Soubor:RBMK en.svg|vpravo|náhled|Schéma reaktoru [[RBMK]]]]▼
=== Plánovaný experiment ===
▲[[Soubor:RBMK en.svg|vpravo|náhled|upright=1.2|Schéma reaktoru [[RBMK]]]]
Na 25. dubna 1986 bylo naplánováno odstavení reaktoru bloku číslo 4 pro pravidelnou údržbu. Bylo rozhodnuto využít této příležitosti k otestování funkce regulátoru magnetického pole rotoru (předešlé zkoušky v letech 1982, 1984 a 1985 skončily neúspěšně<ref>{{Citace monografie|příjmení=Karpan|jméno=Nikolaj V.|titul=Чернобыль. Месть мирного атома.|vydavatel=IKK «Balans-Klub»|místo=Dněpropetrovsk|rok=2006|isbn=978-966-8135-21-7 |jazyk=ru|url=http://www.physiciansofchernobyl.org.ua/rus/books/Karpan.html|strany=312–313|kapitola = Программа испытаний}}</ref>). Zkouška měla ověřit, zda v případě současného výpadku zdrojů elektrické energie bude turbogenerátor při svém setrvačném doběhu schopen ještě zhruba 40 sekund napájet hlavní oběžná čerpadla nezbytná pro chlazení reaktoru.<ref name="sujb"/> (Elektrárna disponovala záložními dieselovými generátory, ale trvalo asi 75 sekund, než po spuštění dosáhly dostatečného výkonu.)
Řádek 36:
=== Snižování výkonu reaktoru ===
[[Soubor:Control Room of Chernobyl Nuclear Power Plant Unit 3.jpg|náhled|vlevo|Velín 3. bloku černobylské elektrárny (obdobně vypadal i velín 4. bloku).]]
Snižování výkonu bylo zahájeno 25. dubna v 1 hodinu po půlnoci. Po 12 hodinách ve 13:05 byl již výkon reaktoru snížen na polovinu a došlo k odstavení prvního turbogenerátoru, nato byl odpojen i systém havarijního chlazení.<ref name="sujb"/>
Řádek 45 ⟶ 46:
=== Vlastní experiment ===
[[Soubor:Chaes cz 1.jpg|náhled|Hala reaktoru (zde 1. blok v roce 2007).]]
V 1:23:04 začal experiment.{{Sfn|Mould|2000|s=37}} Nestabilní stav reaktoru se nijak neprojevil na kontrolním panelu a nezdálo se, že by se kdokoliv z obsluhy reaktoru obával nebezpečí. Operátoři odpojili elektrické napájení oběhových čerpadel, a protože je poháněl turbínový generátor jen setrvačností, vodní tok se zmenšoval. Turbína byla odpojena od reaktoru a tlak páry v jádru reaktoru rostl. Jak se chladicí voda zahřívala, v jejím potrubí se začaly vytvářet kapsy páry. Reaktor typu [[RBMK]] se vyznačuje vysokým kladným [[dutinový koeficient|dutinovým koeficientem]], což znamená, že při přeměně vody (která pohlcuje neutrony) v páru se výkon reaktoru prudce zvyšuje a reaktor se stává nestabilnějším a nebezpečnějším.
Řádek 52 ⟶ 54:
=== Exploze ===
[[Soubor:Csernobil makett 6.jpeg|náhled|Model zničeného 4. bloku černobylské elektrárny.]]
Kvůli pomalému mechanismu spouštění regulačních tyčí (18–20 sekund do ukončení operace{{Sfn|Mould|2000|s=38}}), jejich specifické konstrukci{{#tag:ref|Regulační tyče se skládaly ze dvou částí: horní část (absorbér) byla vyrobena z bóru, který velmi účinně pohlcuje neutrony. Dolní část (vytěsnitel) byla z grafitu, který ovšem pohlcuje mnohem méně neutronů než voda, která je při zasouvání tyče vytlačena z kanálku. Proto v okamžiku zasunutí zcela vysunuté regulační tyče došlo nejprve ke zvýšení výkonu ve spodní části reaktoru.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Lázňovský
Řádek 77 ⟶ 80:
Dopady havárie byly ještě zhoršeny nekompetentností místního vedení a nedostatkem náležitého vybavení. Všechny [[dozimetr]]y v budově čtvrtého reaktoru kromě dvou měly limit 1 [[Rentgen (jednotka)|mR]]/s, tj. 3,6 R/h. Zbývající dva měly limit 1 000 R/s, ale přístup k jednomu z nich byl zablokován explozí a druhý selhal ihned po zapnutí. Proto si směna v reaktoru mohla být jista pouze tím, že radiace ve většině budov reaktoru dosahuje nejméně 3,6 R/h (skutečná úroveň byla v některých oblastech více než 20 000 R/h; smrtelná dávka je asi 500 rentgenů po více než 5 hodin). To dovolilo náčelníku směny Alexandru Akimovovi předpokládat, že reaktor zůstal nedotčen. Důkazy opaku, jako například kousky grafitu a paliva reaktoru ležící kolem budov, byly ignorovány a údaje jiného dozimetru přineseného ve 4:30 byly odmítnuty s tím, že přístroj musí být vadný. Akimov zůstal se směnou v budově reaktoru až do rána a pokoušel se do reaktoru čerpat vodu. Nikdo nenosil ochranný oblek. Většina z nich, včetně Akimova samotného, zemřela na [[akutní radiační syndrom|nemoc z ozáření]] během tří týdnů následujících po havárii.
Brzy po havárii přijeli hasiči uhasit požár. Nikdo jim neřekl, že sutiny a kouř jsou nebezpečně radioaktivní. Příčinu požáru neznali a proto hasili vodou i reaktor samotný, v němž byla teplota asi 2 000 °C. Při této teplotě se voda rozkládala na vodík a kyslík a opětné slučování těchto látek provázely výbuchy, které dále přispěly k úniku radioaktivity. Ohně mimo reaktor byly uhašeny v 5 hodin, mnoho hasičů však utrpělo ozáření vysokými dávkami radiace. Vládní komisař určený k vyšetření havárie přijel do Černobylu ráno 26. dubna. V té chvíli byli již dva lidé mrtvi a 52 bylo hospitalizováno. V noci z 26. na 27. dubna – více než 24 hodin po explozi – komisař, konfrontovaný s dostatečnými důkazy o vysoké úrovni radiace a s množstvím případů ozáření, přiznal zničení reaktoru a přikázal evakuaci blízkého města [[Pripjať (město)|Pripjať]].▼
[[Soubor:IAEA 02790036 (5613126700).jpg|náhled|Vrtulník rozprašující dekontaminační kapalinu, červen 1986]]
▲Brzy po havárii přijeli hasiči uhasit požár. Nikdo jim neřekl, že sutiny a kouř jsou nebezpečně radioaktivní. Příčinu požáru neznali a proto hasili vodou i reaktor samotný, v němž byla teplota asi 2 000 °C. Při této teplotě se voda rozkládala na vodík a kyslík a opětné slučování těchto látek provázely výbuchy, které dále přispěly k úniku radioaktivity. Ohně mimo reaktor byly uhašeny v 5 hodin, mnoho hasičů však utrpělo ozáření vysokými dávkami radiace. Vládní komisař určený k vyšetření havárie přijel do Černobylu ráno 26. dubna. V té chvíli byli již dva lidé mrtvi a 52 bylo hospitalizováno. V noci z 26. na 27. dubna – více než 24 hodin po explozi – komisař, konfrontovaný s dostatečnými důkazy o vysoké úrovni radiace a s množstvím případů ozáření, přiznal zničení reaktoru a přikázal evakuaci blízkého města [[Pripjať (město)|Pripjať]].
V neděli 27. dubna v 01:13 a 02:13 byly vypnuty bloky 1 a 2. Z vrtulníků bylo na reaktor svrženo 40 tun [[Karbid boru|karbidu boru]] (karbidu čtyřboru B<sub>4</sub>C), 800 tun dolomitu, 2400 tun olova a 1800 tun písku a jílu.<ref name="pdf Katastrophe von Tschernobyl">Informationskreis KernEnergie (Hrsg.): ''Der Reaktorunfall in Tschernobyl.'' 4. Auflage. Hermann Schlesener KG, Berlin 2007, ISBN 978-3-926956-48-4, [http://www.kernenergie.de/kernenergie-wAssets/docs/service/025reaktorunfall_tschernobyl2011.pdf (PDF)], s. 14 (německy)</ref> Únikům radioaktivního materiálu do ovzduší se podařilo zamezit až po devíti dnech od havárie. Aby byl zapečetěn reaktor a jeho obsah, byl kolem něj od června do listopadu 1986 postaven velký železobetonový kryt, přezdívaný „sarkofág“. Sovětská vláda vyslala na místo pracovníky, aby je vyčistili, posbírali radioaktivní trosky vyvržené z reaktoru a umístili je dovnitř budov. Mnoho těchto likvidátorů (členů armády a jiných pracovníků) pracovalo bez dostatečných ochranných pomůcek. 2. října při stavebních a čisticích pracích zavadil vrtulník Mi-8 o lano jeřábu a zřítil se těsně vedle 4. bloku; zahynula celá čtyřčlenná posádka.<ref>[https://www.gazeta.ru/science/2016/10/02_a_10225595.shtml «Повезло, что вертолет упал не на реактор». 30 лет катастрофе вертолета Ми-8 над Чернобыльской атомной станцией. Павел Котляр, 02.10.2016, 10:09]</ref>
| |||