Sedmidenní válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Ostravak (diskuse | příspěvky)
V sekci "Oběti" přidány informace týkající se pomníků Sedmidenní války.
oprava příbuz. vztahu + foto
Řádek 90:
}}</ref>.
 
Obě válčící strany se obviňovaly z krutostí. Polská strana např. obviňovala československé vojáky, že synovi[[Cezary Haller de Hallenburg|bratrovi]] polského generála [[Józef Haller de Hallenburg|Hallera]] údajně při vědomí vypíchali oči,<ref name="Jelínek61">Jelínek (2009), str. 61.</ref> což však bylo českou stranou popíráno.<ref>Generál Šnejdárek k tomuto obvinění píše ve svých pamětech (viz externí odkaz níže): „Dověděl jsem se, že jistá propaganda rozšířila zprávu, že „česká soldateska“ mrtvému – či živému – kapitánu Hallerovi vypíchla oči. Byla to ovšem lež, ale lež, v kterou začnou věřit tisíce lidí, je potom těžko rozlišitelná od pravdy. Proto jsem jel ihned poklonit se ostatkům nepřátelského hrdiny, dal jsem jeho tělesné pozůstatky uložit do slušné rakve, nařídil jsem kondukt a dal jsem mrtvého důstojníka dopravit na linii mezi oběma vojsky. Zavolal jsem polské důstojníky. Tam – rakev otevřít, spočítat oči, zjistit, že tělo je neporušené a pietně uložené. – Řeči ztichly.“</ref> Český tisk naopak psal o údajných zvěrstvech a střelbě zezadu ze strany polských civilistů a Polácích, kteří údajně padlému českému legionáři odřezali nos, uši a přirození.<ref name="rfr1" />
 
K obětem došlo i mezi civilním obyvatelstvem. Tyto ztráty je těžké určit. V průmyslových oblastech Karviné a Třince se místní polské obyvatelstvo stavělo československým jednotkám na silný odpor. Tehdejší československý argument, že šlo výlučně o místní polské dělníky, kteří se na Těšínsko přistěhovali z polské Haliče (tato skupina polských přistěhovalců představovala téměř 12 % celkového počtu obyvatel Těšínska),<ref>[http://www.muzeumct.cz/obrazy/casopis_tesinsko/Tesinsko_1_01.pdf Krysztof Szelong: Plebiscit a otázka sebeurčení těšínského obyvatelstva 1918–1920, Těšínsko 1/2001, str. 7.] (pdf)</ref> je udržitelný jen velmi těžko. Moderní polská historiografie opakuje dobové polské zprávy o masových exekucích polských milicionářů a těžkém týrání polských zajatců československými jednotkami. Starší československá historiografie přiznává 11 padlých polských milicionářů, popravu osmnáctiletého mladíka v Karviné jako trest za úskočné zastřelení československého legionáře a popravu jednoho polského hutníka v Třinci. Dnešní česká historiografie obecně připouští násilné jednání československých jednotek.<ref name="Jelínek61"/> Vzpomínky československých vojáků hovoří o zákeřném jednání místních Poláků, používání mezinárodními konvencemi zakázaných střel [[Tříštivá střela|dum-dum]] polskými jednotkami a přátelských vztazích mezi československými vojáky a šlonzáckým obyvatelstvem.<ref>Účastník bojů Jan Schrabal uvádí např. „... V Karviné vítali nás hoši od 23. pluku francouzských legionářů, většinou američtí Slováci. Od nich jsme se dověděli o zákeřném jednání Poláků. Dali nám radu, abychom za žádných okolností nedávali zbraň z ruky a nevěřili ani kněžím, ani ženám a dětem. Jejich hlídka zavedla nás ke skladišti, kde leželo šest mrtvých legionářů od jejich pluku. Tři z nich padli v přestřelce s Poláky okolo 6. hodiny večerní, ostatní byli zákeřně zastřeleni výrostky, ba dětmi. ...“ (Jan Schrabal: V boji o Těšínsko, sborník Domov za války (1931), str. 661.)</ref>
Řádek 103:
Soubor:ZebrzydowicePLmariuszjbie.jpg|Pomník v polských [[Žibřidovice (Polsko)|Žibřidovicích]], připomínající [[Poláci|polské]] oběti
Soubor:Stonawa4.jpg|Pomník na hřbitově ve [[Stonava|Stonavě]], připomínající [[Poláci|polské]] oběti
File:2018 Skočov hřbitov evangelický 2.jpg|Pomník na [[Evangelické hřbitovy ve Skočově|evangelickém hřbitově ve Skočově]]
</gallery>