Klementinum: Porovnání verzí

| název = Klementinum

| obrázek = Klementinum průčelí 7.jpg

| popisek = Klementinum, východní strana, vstup z [[Mariánské náměstí (Praha)|Mariánského náměstí]]

| využití = [[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]

| obec = Praha

| země = Česko

| zeměpisná šířka = 50.0863889

| zeměpisná délka = 14.4155556

| další majitelé =

| současný majitel = návrhářská škola

| sloh = [[Barokní architektura|baroko]]

| architekt = [[Johann Lucas von Hildebrandt]], [[Carlo Lurago]], poté a jeho synovec [[Lurago|Francesco Lurago]], [[Giovanni Domenico Orsi]]. Tiskárna od roku 1709, [[Pavel Ignác Bayer]]. Nový portikus, [[KostelFrantišek NejsvětějšíhoMaxmilián Salvátora (Praha)|kostela Nejsvětějšího SalvátoraKaňka]], zřejměnebo [[FrantišekKilián MaxmiliánIgnác KaňkaDientzenhofer]], [[Giovanni Antonio Lurago]]. [[Zrcadlová kaple (Praha)|Zrcadlová kaple]] s astronomickou věží snad [[František Maxmilián Kaňka]] nebo [[Kilián Ignác Dientzenhofer]].

| výstavba = 1556, (1722 astronomická věž)-1726

| commonscat = Clementinum Prague

}}'''Klementinum''' (dříve psáno ''Clementinum''), bývalá [[Jezuité|jezuitská]] kolej, je rozlehlý komplex barokních budov nedaleko [[Karlův most|Karlova mostu]] na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě]] v Praze. Po [[Pražský hrad|Pražském hradě]] je Klementinum druhý nejrozsáhlejší stavební celek v Praze.<ref>{{Citace elektronické monografie

Klementinum má svůj název podle [[Katedrála svatého Klimenta|kostela sv. Klimenta]], který je poprvé zmiňován k roku [[1227]]. Stal se součástí [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] kláštera, kde působila i řádová škola, která získala po založení [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]] dokonce statut generálního studia. Klášter byl vypálen za [[Husitské války|husitských válek]] a po jejich skončení jen částečně obnoven. Vznik dnešního Klementina je spojen s příchodem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]] (jezuitů) do českých zemí roku 1556. Toto strategicky výhodné místo u paty [[Karlův most|Karlova mostu]] a při hlavní komunikaci již předtím vybral pro založení pražského sídla jezuitů a koleje [[Petr Canisius]], řádový [[provinciál]] pro Německo, Rakousko a české země. Zpustlé budovy kláštera dostali jezuité darem od krále [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]], poslední dominikáni dostali náhradou opuštěný klášter [[Chudé sestry svaté Kláry|klarisek]] Na Františku.

}}</ref> Významnou pozornost věnovali jezuité vědeckým disciplinám. V roce 1722 byla založena zvláštní řádová matematicko-astronomická studia a matematické muzeum, které shromažďovalo exponáty i z dalších přírodních věd. Ještě předtím mělo Klementinum astronomickou observatoř. V areálu se také nacházela lékárna s laboratoří. Již za jezuitů se v Klementinu konaly přednášky Stavovské inženýrské školy, která zde sídlila až do roku 1786.<ref>Voit, s. 64</ref>

}}</ref> V roce 1796 si v jiné části areálu zřídila ''Společnost vlasteneckých přátel umění'' [[Obrazárna|obrazárnu]], základ pozdější [[Národní galerie v Praze|Národní galerie]]. V letech 1799-1886 zde působila [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademie výtvarného umění]]. Své sídlo mělo v Klementinu v letech 1805-1883 také Akademické [[gymnázium]], kde vyučovali m.j. [[Josef Jungmann]] a [[Václav Kliment Klicpera]] a kde studovala řada budoucích básníků a spisovatelů.<ref>{{CitaceVoit, monografies.87-88</ref>

| vydánívydavatel =

| rok vydánímísto =

Klementinum vstoupilo do dějin také účastí svých studentů na bojových akcích v letech [[1648]] a [[1848]]. Když téměř před koncem třicetileté války, v roce 1648, napadli Prahu Švédové, velký podíl na tom, že se jim nepodařilo dostat se přes Karlův most do Starého Města, měla studentská legie vedená otcem jezuitou [[Jiří Plachý (obránce)|Jiřím Plachým]]. Tyto události připomíná socha studenta na prvním nádvoří. V revolučním roce 1848 bylo Klementinum centrem [[Pražské červnové povstání|červnového povstání]]. Studenti opevnění v Klementinu dokonce zajali prezidenta českého gubernia hraběte [[Lev Thun-Hohenstein|Lva Thuna]] - propustili ho teprve po naléhání [[František Palacký|Palackého]] a [[Pavel Josef Šafařík|Šafaříka]].<ref>Voit, s. 88-89</ref>

== Architektura a exteriér ==

Stavební celek navrhl a v&nbsp;letech 1654–1669 začal stavět [[Carlo Lurago]], kterého pro zaneprázdnění vystřídal jeho synovec Francesco Lurago, ve stavbě pokračoval [[Giovanni Domenico Orsi]]. Tehdy byla vybudována v raně barokním slohu západní část koleje, tvořená čtyřmi křídly (kvadratura). Západní křídlo do Křižovnické ulice má [[průčelí]] zdobené [[Pilastr|pilastry]] a [[Štuk|štukovou výzdobou]] (v letech 1924-1925 byla tato část zvýšena a do vikýřů byly umístěny plastiky [[Otto Gutfreund|Otto Gutfreunda]]). Z této doby pochází i původní hlavní [[Portál (architektura)|portál]] Klementina, kterým se vstupuje od Karlova mostu na první nádvoří, dnes podle sochy ''Pražského studenta'' od [[Josef Max|Josefa Maxe]] (z roku 1847) nazývané Studentské, a také kašna na Révovém nádvoří. Druhá etapa výstavby probíhala v letech 1709-1726. Mezi architekty a staviteli se uvádějí [[Pavel Ignác Bayer]] (tiskárna), [[František Maxmilián Kaňka]] a [[Kilián Ignác Dientzenhofer]] (východní křídlo, sv. Salvátor, Astronomická věž, Zrcadlová kaple - autor projektů není bezpečně znám, ale Dientzenhofer je považován za pravděpodobnějšího) a [[Giovanni Antonio Lurago]]. Bohatě zdobené je průčelí do Mariánského náměstí. Nad portálem s [[Toskánský řád|toskánskými sloupy]], jímž se odtud vchází do třetíhoposledního (čtvrtého) nádvoří, je mohutný balkón a velké okno s heraldickou výzdobou, štít zdobí socha [[Ignác z Loyoly|sv. Ignáce z Loyoly]]. Na třetímtomto nádvoří stojí pomník matematika a astronoma [[Joseph Stepling|Josepha Steplinga]] od [[Ignác František Platzer|Ignáce Platzera]] v podobě amorka. TřetíČtvrté nádvoří odděluje od třetího nádvoří (hospodářského dvora) budova Zrcadlové kaple. V jejím sousedství se nad střechy Klementina zvedá Astronomická věž zakončená sochou [[Atlás (mytologie)|Atlanta]] nesoucího nebeskou sféru, která pochází z dílny [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]]. Ze stejné dílny je socha [[Jan Nepomucký|sv. Jana Nepomuckého]] zdobící průčelí dona nároží Karlovy ulice,a kdeSeminářské jeulice. další vchodVchod do Klementina. Vedez Karlovy ulice vede do druhého nádvoří, k němuž přiléhá novodobá přístavba dnešní haly služeb.<ref>POCHE, Emanuel a JANÁČEK, Josef. ''Prahou krok za krokem: [uměleckohistorický průvodce městem]''. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Panorama, 1985. S. 52-54</ref> <ref>Oulíková, s. 10-15</ref>K pozoruhodnostem Klementina patří řada dochovaných slunečních hodin - jsou umístěné vždy v nejvyššímhorním patře budov Révového a Studentského nádvoří a hospodářského dvora, další se nacházejí na Astronomické věži.<ref>Oulíková, s. 41-45</ref>

Ve 21. století oživilo venkovní prostory Klementina několik moderních skulptur,skulpturː napřna 2. nádvoří u vchodu do Národní knihovny ''ČtenářiDívka ods vlašťovkou'' [[MichalMagdalena TrpákPoplawská|MichalaMagdaleny TrpákaPoplawské]] na kašně Révového nádvoří.<ref>{{Citace elektronickéelektronického monografieperiodika

Bohatě zdobené štukaturou i nástropní výmalbou jsou chodby západního křídla při Křižovnické ulici: obrazy v [[Kartuš|kartuších]] jsou dílem jezuity Heřmana Schmidta a zobrazují výjevy ze života [[Ignác z Loyoly|sv. Ignáce z Loyoly]] (34 obrazů v přízemí) a [[František Xaverský|sv. Františka Xaverského]] (34 obrazů v 1. patře). Nástropní malby se zachovaly i v některých místnostech prvního patra. Obě poschodí spojuje schodiště, které doplňuje několik soch - archandělů [[Michael (archanděl)|Michaela]] a [[Rafael (archanděl)|Rafaela]] a jezuitských svatých.<ref>Oulíková, s.21-24</ref> V této budově byla i drobnámenší kaple [[Jan Nepomucký|sv. Jana Nepomuckého]], z&nbsp;níž po poslední přestavbě zůstal jen výklenek s&nbsp;[[Rokoko|rokokovým]] oltářem na hlavním schodišti. druhého(Původně patramělo Klementinum ještě další menší kapli, [[Svatý Eligius|sv. Eligia]], která při přestavbách zcela zanikla.)<ref>Voit, s. 37</ref>

Z vnitřních prostor budov první etapy stavby vyniká velikostí i výzdobou tzv. letní refektář, který přiléhá ke kvadratuře a dnes slouží jako všeobecná studovna Národní knihovny. Prostor přesahuje až do 1. patra, je zaklenut valenou klenbou s devíti páry [[Luneta|lunetových]] výsečí na konzolách s [[Karyatida|karyatidam]]<nowiki/>i. PoKlenbu obou stranáchrefektáře zdobí refektář alegorické postavy 16 ctností zasazené do plošných [[Nika|nik]] s podstavcivýklenků. Čelní stěnu pokrývá olejomalba ''Svatba v Káni galilejské'', kterou podle návrhu [[Andrea Pozzo|Andrey Pozza]] provedl jeho žák [[Kryštof Tausch]]. Na protější stěně je freska zobrazující ''Návštěvu Krista v domě Lazarově'' (pravděpodobně dílo jezuitského malíře [[Jan Kuben|Jana Kubena]]), před níž stojí 6 m vysoká rokoková kachlová kamna z roku 1762. Původně zde byl také cyklus 34 obrazů s portréty slavných jezuitů od [[Jan Jiří Heinsch|Jana Jiřího Heinsche]], který se však nedochoval. Za pozornost stojí i předsíň refektáře se dvěma mramorovými [[Lavabo (umyvadlo)|lavaby]] (jedno z nich je dílem [[Jan Jiří Bendl|Jana Jiřího Bendla]]).<ref>Oulíková, s.29-33</ref>

I pokud nepočítáme kostely a kaple, nachází se v prostorách Klementina, které vznikly až v první polovině 18. století, několik hodnotných interiérů vyzdobených ve stylu vrcholného baroka. Barokní sál, který se rozkládá v patře nad Zrcadlovou kaplí, byl od počátku určen pro knihovnu. Jde o knihovnu dvoupodlažního typu s ochozem. Knihovní otevřené skříně s regály stojí mezi zdobenými sloupy, střídavě hladkými a kroucenými, se zlacenými korintskými hlavicemi. Šlo o první knihovnu v Čechách s freskovou výzdobou klenby. Hlavní freska představuje ''Chrám moudrosti'' s iluzívní kopulí, vedlejší zobrazují ''Apollóna na hoře Parnas'' a ''Proměnění Páně na hoře Tábor''. Autorem fresek je [[Jan Hiebel|Jan Hiebe]]<nowiki/>l, který vyzdobil i Zrcadlovou kapli. V sále se vystavují historické glóby pocházející z klementinských sbírek. <ref>Oulíková, s.54-62</ref>

Freskovou a štukovou výzdobu mají i dva menší sály, nazývané Starý a Nový matematický sál (nyní jsou součástí hudebního a rukopisného oddělení). Původně sloužily pro klementinské muzeum, hlavní tematikou výzdoby je vedle matematických věd zejména astronomie. Autorem štukatur je [[Bernardo Spinetti]].<ref>Oulíková, s.34-36</ref>

Od roku 2010 probíhá postupná [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] objektů. Jejím cílem je zmodernizovat budovy pro účely knihovny a zároveň zachovat a obnovit historické a kulturní hodnoty a zvýšit společenskou prestiž. RevitalizaceV jeroce uvažována2019 v&nbsp;pětivstupuje etapách,revitalizace z&nbsp;nichždo první proběhla v&nbsp;letech 2010–20113. Poslední, pátá etapa, má být ukončena v&nbsp;roce [[2016]]etapy.<ref>{{DoplňteCitace zdroj}}elektronického Prostory Klementina nabídnou kromě sídla Národní knihovny např. moderní studovny, stylovou kavárnu, kongresový/přednáškový sál, galerijní prostory a knihkupectví.periodika

Astronomická věž se tak původně nejmenovala a byla používána především jako věž vyhlídková. Systematičtější astronomická pozorování začala v Klementinu poté, co zde vmezi rocelety [[1751]] nebo [[-1752]]<ref name = bulletin-sima /> jezuité zřídili astronomickou observatoř, v&nbsp;podstatě předchůdce [[astronomický ústav Akademie věd České republiky|astronomického ústavu]]. Jejím iniciátorem a prvním ředitelem byl matematik a fyzik [[Joseph Stepling]]. Věži Klementina se začalo říkat matematická (podle jiných zdrojů nebyl zpočátku pojem ''matematická věž'' názvem věže, ale nově zřízeného ústavu).<ref name="sima">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Observatoř po zrušení jezuitského řádu spravovala univerzita., Bylabyla známa pod názvem ''Observatorium regium Pragense'' nebo ''Königliche Prager Sternwarte''.<ref>Voit, s. a69</ref> ažAž do začátku 20. století byla prakticky jedinou významnou hvězdárnou v českých zemích. Hvězdárna v ''Astronomické věži'' fungovala až do roku 1938.

Od roku [[1752]] jsoubyla v&nbsp;Klementinu prováděna systematická [[meteorologická stanice|meteorologická měření]] a pozorování. Od roku [[1775]] je zaznamenával astronom [[Antonín Strnad]], Steplingův žák a pozdější rektor Karlovy univerzity. Jde o nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě.<ref>{{Citace elektronickéelektronického monografieperiodika

| datum vydání = 20052016-11-26

| datum přístupu = 20112019-705-1116

}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Od 1.&nbsp;ledna [[1784]] se zde měří [[počasí]]teploty 3x denně již podle moderních kritérií – 3× denně,<ref name = bulletin-sima /> což pro [[klimatologie|klimatologii]] představuje cenný zdroj informací o&nbsp;stavu počasí a [[podnebí]]. Od r. 1804 přibylo i měření dešťových srážek.<ref name="bulletin-sima" /> Po 2. světové válce byla observatoř přičleněna k Českému hydrometeorologickému ústavu.