1. československý armádní sbor: Porovnání verzí

V polovině července roku [[1942]] již byl '''1. československý samostatný polní prapor''' zformován. Dne 28. srpna 1942 se [[podplukovník]] [[Ludvík Svoboda]] obrátil s dopisem ke [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovi]], v němž žádal o nasazení útvaru na frontu, za což sklidil kritiku [[Prozatímní státní zřízení|vlády Československa v exilu]]. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] žádosti vyhověl a přikázal jednotku o síle 979 mužů a 38 žen vyzbrojit. Prapor obdržel 553 samonabíjecích pušek [[SVT-40]], 192 opakovacích pušek [[Mosin-Nagant]], 10 odstřelovačských pušek, 47 samopalů (převážně [[Samopal PPŠ-41 Špagin|PPŠ-41]]), 47 pistolí a revolverů, 40 lehkých [[kulomet DP (kulomet)|kulometů DP]], 12 těžkých [[kulomet Maxim (kulomet, 1910)|kulometů Maxim 1910]], 16 [[protitanková puška PTRS|protitankových pušek PTRS-41]], 2 [[Protitankový kanón 45 mm vzor 42|protitankové kanóny ráže 45 mm]], 9 minometů ráže 50 mm a 9 [[82mm minomet vzor 1937|minometů ráže 82 mm]]. Vojáci byli obléknuti do stejnokrojů britského původu.

Dne 30. ledna 1943 odjel v počtu 974 mužů a žen na frontu do prostoru [[Charkov]]a. [[8. březen|8. března]] prošel prvním bojovým křtem, když bránil svěřený 15 km široký úsek podél řeky Mže proti útoku německého pluku zesíleného tankovým praporem 4. tankové armády. Vzhledem k tomu, že nedisponoval těžkými zbraněmi, byl posílen o bojové prostředky [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Plukovníku Svobodovi byl přidělen sovětský gardový raketometný oddíl, dva dělostřelecké oddíly a v průběhu bojů další protitankové dělostřelecké palebné síly. V [[bitva u Sokolova|bitvě u Sokolova]] padl při obraně obce velitel 1. roty nadporučík [[Otakar Jaroš]], který byl posmrtně povýšen na kapitána a jako prvnímu cizinci mu byl udělen titul '''[[Hrdina Sovětského svazu]]'''. Českoslovenští vojáci u [[Sokolovo|Sokolova]] nepustili [[Němci|Němce]] za linii řeky Mže. Podle legendy spoluvytvářené Ludvíkem Svobodou vojáci zničili 19 německých tanků, 5 samohybných děl a 300-400 nepřátelských vojáků, nepřátelské ztráty však byly mnohem nižší.<ref>http://technet.idnes.cz/sokolovo-odvracena-tvar-legendy-dop-/vojenstvi.aspx?c=A130312_174630_vojenstvi_kuz</ref><br />V průběhu března se prapor stahoval vzhledem k pokračující německé protiofenzívě a hrozbě obklíčení až na linii řeky [[Severní Doněc|Severní Donec]], kde se podařilo frontu stabilizovat. Celkem za dobu svého bojového zasazení prapor ztratil 304 vojáků, z nichž nejméně 5 padlo do německého zajetí.

V březnu [[1944]] byla brigáda přemístěna na žádost Ludvíka Svobody do [[Rovno|Rovna]], které bylo střediskem [[volyňští Češi|Volyňských Čechů]]. Zde byl vyhlášen nábor, do kterého se přihlásilo přes 12 tisíc dobrovolníků, z toho na 600 žen. V dubnu [[1944]] zhlédli její příslušníci ruiny [[Český Malín|Českého Malína]], jehož české obyvatelstvo bylo zmasakrováno rok předtím německými okupanty. Českoslovenští vojáci tento [[německé válečnéVálečné zločiny veNěmecka během druhé světové válceválky|nacistický zločin]] zdokumentovali a dle názvu obce byl pojmenován jeden z čs. [[tank]]ů. Koncem dubna se brigáda s dobrovolníky přemístila do prostoru Černovic, kde probíhal intenzívní výcvik. Zařazením nováčků do armády tak vznikl '''První československý armádní sbor v SSSR''', který byl doplněn jednak o dobrovolníky z [[Volyň|Volyně]] a z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], jednak o čs. občany, kteří se již zotavili po propuštění ze sovětských [[gulag]]ů. Dohromady čítal sbor asi 16 000 vojáků.

Neshody mezi velením a čs. exilovou vládou v [[Londýn]]ě pokračovaly, a to dokonce i kvůli takovým malichernostem, jakou bylo např. převléknutí čs. vojáků do nových uniforem. Podstatnější spor se vedl o to, zda se na osvobozeném území má vyhlásit všeobecná mobilizace do čs. armády, nebo se má z nově [[Odvod (vojenství)Verbování|odvedených]] vojáků doplňovat a případně rozšiřovat stávající armádní sbor, případně vytvářet zcela novou vojenskou organizaci podřízenou [[Slovenská národní rada|Slovenské národní radě]].

16. ledna roku [[1945]] pod vlivem útoků [[Rudá armáda|Rudé armády]] po celé délce fronty začal 1. čs. armádní sbor pronásledovat německé jednotky, stahující se z východního Slovenska. Dne 22. ledna se rozpoutaly těžké boje na [[Branisko (průsmyk)|Branisku]], které trvaly tři dny. Československé a sovětské jednotky pronikly na [[Spiš]] a do [[Vysoké Tatry|Vysokých Tater]]. Po bojích u [[Važec|Važce]] a [[Východná|Východné]] postoupil čs. sbor 30. ledna až k [[Liptovský Hrádok|Liptovskému Hrádku]]. Následoval útok na [[Liptovský Mikuláš]], který byl spolu s okolím velice dobře opevněn. O město probíhaly [[Boje o Liptovský Mikuláš|tvrdé dvouměsíční boje]], které byly pro čs. vojáky druhé nejkrvavější po [[Karpatsko-dukelská operace|bitvě o Dukelský průsmyk]]. Útoky ve dnech 3., 5. a 13. února byly odraženy, takže útočící vojska přešla na čas do obrany. V polovině února došlo k převelení tankové brigády pro potřeby [[Ostravsko-opavskáOstravská operace|Ostravsko-opavské operace]]. Počátkem března byl útok na [[Liptovský Mikuláš]] obnoven, ten byl 3. března 1945 osvobozen, ale po protiútoku padlo město 11. března znovu do rukou [[Němci|Němců]]. V tomto období také probíhala [[Bratislavsko-brněnská operace]], přičemž vojska 2. ukrajinského frontu a rumunské armády postupovala na jihu Slovenska směrem k [[Bratislava|Bratislavě]] a [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] a Němcům hrozilo obklíčení. Proto Liptovský Mikuláš 4. dubna vyklidili a o den později i [[Ružomberok]]. Čs. vojáci tak už bojovali pouze se zajišťovacími zadními voji a hlavní německé síly se stahovaly do připravených pozic před [[Žilina|Žilinou]]. Sbor byl v té době mobilizací na osvobozovaném slovenském území rozšířen o další, 4. pěší brigádu.

Při osvobozování [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]] hrály v [[Ostravsko-opavskáOstravská operace|Ostravsko-opavské operaci]], důležitou roli i složky 1. čs. armádního sboru, jimiž byla '''1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR''' a [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]]. Dne 15. dubna překročili českoslovenští tankisté česko-slovenskou hranici a pokračovali v bojích na území [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]] až do počátku května 1945.

Počátkem března byla tanková brigáda přesunuta k [[Ostravsko-opavskáOstravská operace|Ostravsko-opavské operaci]]. Do bojů zasáhla 24. března [[1945]] , 26. března vjely československé tanky do [[Wodzisław Śląski|Wodzisławi]] ([[Polsko]]) a dne [[30. duben|30. dubna]] dobyly spolu se sovětskými útvary [[Ostrava|Ostravu]]. Jejich postup pokračoval i poté: 4. května byly v [[Město Libavá|Libavě]], 6. května pronikly k [[Fulnek]]u, 7. května se jim otevřela cesta na [[Olomouc]]. Poslední souboj s německými jednotkami svedli českoslovenští tankisté 8. května u [[Litovel|Litovle]], odtud již rychle pospíchali ku [[Praha|Praze]]. [[9. květen|9. května]] večer dojela do Prahy skupina čs. průzkumníků, tanky dorazily až příští den - 10. května 1945. 17. května 1945 se konala v [[Praha|Praze]] slavnostní přehlídka, při níž měli čs. vojáci půjčeny sovětské tanky [[IS-2]], které řídili příslušníci Rudé armády.

Dělostřelectvo 1. československého armádního sboru se vyvíjelo od vzniku jednotky postupně a svoji sílu získalo po náboru [[Volyňští Češi|Volyňských Čechů]] a později i dobrovolníků z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Koncem roku [[1944]] se skládalo z šesti dělostřeleckých praporů a disponovalo 156 kanóny a houfnicemi. V tomto počtu nejsou zahrnuty těžké zbraně [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. československé samostatné paradesantní brigády]], kanóny obrněných vozidel 1. čs. samostatné tankové brigády a praporní minomety vz. 1941 ráže 82 mm minometných rot pěších praporů. Dělostřelci disponovali jednak [[152 mm houfnice vzor 1937 (ML-20)|152 mm houfnicemi vz. 1937 (ML-20)]], dále [[122 mm houfnice M1938 (M-30)|houfnicemi vz. 1938 ráže 122 mm]], [[76,2 mm divizní kanón vz. 42|76 mm kanóny vz. 1942 (ZIS-3)]] a [[120mm minomet vzor 1938|plukovními minomety vz. 1938 ráže 120 mm]]. Jako tažná vozidla 152 houfnic byly používány sovětské tahače [[Ja-12|JA-12]], 122m houfnice tahaly z větší části americké nákladní vozy [[Studebaker US6]] nebo sovětské vozy [[GAZ-AA|GAZ AA]],, protitankové kanóny byly přemisťovány americkými vozy [[Dodge WC|Dodge WC-51/52]]. K dispozici velitelů jednotlivých praporů byly americké džípy [[Jeep Willys MB|Willys]]. Nejúspěšnějším bojovým vystoupením československých dělostřelců bylo jejich nasazení v [[Západokarpatská operace|Západokarpatské operaci]] v bitvě u polského městečka [[JasloJasło|Jasla]], která se tak stala [[Bitva u Jasla|největším vystoupením]] československého dělostřelectva vůbec.

Příslušníci čs. armády se po válce mimo jiné podíleli na tzv. [[divokýVysídlení odsunNěmců z Československa|divokém odsunu]]. Jedním z nejznámějších zločinů (a jedním z potrestaných, byť ve výsledku jen symbolicky) je [[masakr na Švédských šancích]], kde vojáci na příkaz poručíka Karola Pazúra povraždili 265 německých civilistů (z toho 120 žen a 74 dětí).