Rakousko: Porovnání verzí

Moc Habsburků se z jejich držav v severním Švýcarsku rozšířila ovšem nejen na rakouské a štýrské vévodství, nýbrž záhy také získali [[Korutany]] a [[Tyroly]]. Po smrti [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolfa IV. Habsburského]] roku [[1365]] však došlo ke sporům mezi jeho syny, kteří si vládu v zemi roku [[1379]] rozdělili. Dvě větve rodu mezi sebou následující století soupeřily a ke sjednocení habsburských držav došlo znovu až roku [[1491]] za vlády [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliána I.]] Po jeho smrti rakouské země obdržel jeho vnuk [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]], jenž roku [[1526]] získal také českou a uherskou korunu, a položil tak základy [[habsburská monarchie|habsburského soustátí]]. Po jeho smrti roku [[1564]] se však moc v habsburském soustátí opět rozdělila mezi jeho nástupce. Rozdělená země se musela čelit náboženskému neklidu i [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] a k jejímu sjednocení došlo opět až roku [[1665]] za vlády [[Leopold I.|Leopolda I.]], který musel vzápětí čelit masivnímu [[Osmanská říše|osmanskému]] tažení. Protiútok rakouských a spřátelených vojsk však nakonec vytlačil Osmany z Uher, čímž se území habsburské monarchie podstatně zvětšilo. Dalších územních zisků pak habsburská monarchie došladosáhla ve [[Válka o španělské dědictví|válce o dědictví španělské]] na počátku 18. století, kdy jí připadla některá území ovládaná [[Španělští Habsburkové|španělskými Habsburky]].<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 120–331.</ref>

Císař [[Karel VI.]] ovšem roku 1740 zemřel bez mužského potomka, a jeho dcera [[Marie Terezie]] proto musela čelit několika armádám, jež si chtěly habsburské dědictví rozdělit. V [[Války o rakouské dědictví|nastalé válce]] bylo nakonec úspěšné jen [[pruské království|Prusko]], které získalo většinu [[Slezsko|Slezska]] a další menší území. Další války zemi ještě více vyčerpaly, což postavilo Marii Terezii a jejího syna [[Josef II.|Josefa II.]] před nutnost provést [[osvícenství|osvícenské]] reformy, jež začaly feudální správu nahrazovat moderní státní správou.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 332–368.</ref> Území monarchie bylo na konci 18. století rozšířeno při [[dělení Polska]], ale během [[Francouzské revoluční války|válek]] s revoluční Francií monarchie přišla o [[Rakouské Nizozemí]].

Na počátku 19. století postihlo habsburskou monarchii [[Napoleonské války|Napoleonovo tažení]]. [[Svatá říše římská]] zanikla a habsburský panovník zůstal pouze [[Rakouské císařství|rakouským císařem]]. Snahou státu bylo až do roku 1860, s krátkou přestávkou při [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revoluci roku 1848]], potlačovat [[liberalismus|liberální]] myšlenky,. neúspěchyNeúspěchy v zahraniční politice však nakonec císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] donutily změnit kurs a změnitpřetvořit [[Neoabsolutismus|absolutistický]] systém na [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]]. Po porážce Rakouska v [[prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] roku 1866 byl zrušen [[Německý spolek]], ve kterém Rakousko dominovalo, alea od 70. let se monarchie začala orientovat na [[Centrální mocnosti|spojenectví]] s Německem. Rostoucí nacionální problémy se císař rozhodl vyřešit přeměnou Rakouského císařství na [[Rakousko-Uhersko]], tím však uspokojil jen Maďary.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 369–471.</ref>