SEIS: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
zahajeni prace na clanku o seismometru |
dalsi kousek |
||
Řádek 6:
Seismometrický výzkum Marsu prováděly sondy [[Viking 1]] a [[Viking 1]], které přistály v roce 1976. Obě sondy byly vybaveny vestavěnými seismometry. Seismometry v tělech sond ale byly rušeny šumem okolního prostředí, takže měření slabé aktivity Marsu se nezdařilo.
Na základě získaných zkušeností proto začalo [[Národní centrum kosmického výzkumu]] ve spolupráci s dalšími institucemi vyvíjet nový přístroj - SEIS.
== Princip měření ==
Pozemní seismografická měření se provádějí v principu dvěma způsoby. Při aktivním měření je v nějakém místě způsoben otřes - obvykle pomocí lokální exploze. Vzniklé vlny jsou pak snímány seismometry rozmístěnými v okolí zkoumané oblasti. Druhou metodou je pasivní znímání, kdy jsou sítí seismometrů snímány otřesy vzniklé bez přispění pozorovatele. V obou případech jsou pak vyhodnocovány údaje, pocházející ze sítě seismometrů, což umožňuje lokalizovat zdroje otřesů i místa odrazů zemětřesných vln.
Vývojový tým přístroje SEIS se musel vypořádat s problémem, že k dispozici je jen jediné místo pro pro umístění seismometru: místo přistání sondy. Žádný jiný funkční seismometr na Marsu není a v dohledné době nebude. Tým proto vypracoval metodiku, která umožňuje lokalizovat zdroj otřesu z jediného místa. Využívá toho, že ze zachycených dat je možné detekovat charakter zemětřesných vln a směr, ze kterého přišly. Pokud někde na Marsu dojde k otřesu o magnitudě alespoň 3,5, měl by SEIS zachytit vlnu, která se šíří po povrchu Marsu - a to nejen jednou, ale i poté co oběhne celý obvod planety. Z trojice takto zachycených vln je pak mažné určit vzdálenost, ve které otřes proběhl.
{{Pahýl}}
| |||