Sokol (spolek): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Sokol na Slovensku: -naprosto zbytečné obrázky Hlinky a mapy po Vídeňské arbitráži, také odstraněny odstavce o legionářích a jazykových zkouškách ze slovenštiny pro č. úředníky (vše bez přímé souvislosti s tématem čl., jenž je již tak dosti obsáhlý) |
→Sokol na Slovensku: ještě zdroj (Hlinkovo čestné předsednictví slov. Orla) |
||
Řádek 299:
Se vznikem Československa nastala i migrace Čechů na Slovensko a během první republiky počet Čechů na Slovensku prudce vzrostl. Nejpočetnější české menšiny žily v [[Bratislava|Bratislavě]], [[Košice|Košicích]] a v [[Žilina|Žilině]]. Sokol na Slovensku, až na pár ilegálních jednot, před vznikem Československa neexistoval. Podíl na šíření sokolské myšlenky měl právě příliv českých úředníků a hlavně učitelů.<ref name="Češi v Žilině" /> První organizovaný Sokol vznikl v roce 1918 v [[Skalica|Uherské Skalici]]. Velkou zásluhu měli na rozvoji slovenského sokolství také slovenští národovci [[Vavro Šrobár]], [[Pavol Blaho (Strana slobody)|Pavol Blaho]], [[Kornel Stodola]], [[Samuel Zoch]] a ďalší. Na začátku roku 1919 už existovalo 39 sokolských jednot sdružených do Masarykovy župy v čele se starostou Vavro Šrobárem. Na konci téhož roku byla stávající župa rozdělena do šesti nových: Považská župa Štefánikova se sídlem v [[Nové Mesto nad Váhom|Novém Mestě nad Váhom]], Bratislavská župa Masarykova se sídlem v Bratislavě, Nitrianska župa Svätoplukova se sídlem v [[Nitra|Nitře]], Podtatranská župa Hviezdoslavova se sídlem v Martině, Pohronská župa Detvan se sídlem v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] a Východoslovenská župa Jána Kollára se sídlem v Košicích. V roce 1920 stoupl počet na 18 499 členů.<ref>Slovenský športový portál, Historie - 1. Časť – 1862 – 1936</ref>
Ve slovenském prostředí ovšem časem narůstal odpor k českému antiklerikalismu (popř. „husitismu“) a pokrokářství, tedy k myšlenkám, jež symbolizoval i Sokol. Podle situačních zpráv župních úřadů z roku 1925 se česko-slovenské vztahy na Slovensku nelepšily, ba naopak. Proto také ve slovenské tělovýchově byl v letech 1923–28 o něco silnější katolicky orientovaný Orel s 27 804 členy (oproti 24 059 slov. sokolům), jehož čestným starostou na Slovensku byl [[Andrej Hlinka]],<ref>[http://www.orel.cz/?ukaz=mezi_slety ''Historie Orla: Zemský slet Československého Orla v Bratislavě''] – oficiální stránky Orla</ref> jinak vůdce [[Hlinkova slovenská ľudová strana|Hlinkovy slovenské ľudové strany]], hlavní síly prosazující slovenskou autonomii.<ref name="Češi v Žilině">Sedláčková Michala: Češi v Žilině v letech 1918-1938, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, diplomová práce 2007</ref> V červnu 1936 uspořádal Sokol demonstrativní cestu 40 000 Sokolů přes Bratislavu, [[Trenčín]], Nitru, [[Martin (město)|Turčanský Sv. Martin]], Banskou Bystrici a Košice do [[Užhorod]]u.<ref>Waldauf Jan
Přesto vlna protestů a hesel typu ''„Na Slovensku po slovensky! Chceme slovenských dôstojníkov, četníkov a úradníkov!...“'' sílila.<ref name="Češi v Žilině" /> Dne 16. října 1938, tj. už za [[Druhá republika|druhé republiky]], se sešli v Turčianském Sv. Martině zástupci šesti slovenských žup, aby se pokusili odvrátit zánik Sokola na Slovensku. Ve svém memorandu se přihlásili k novým poměrům a založili '''Slovenský Sokol'''. Vzhledem k tomu, že [[První vláda Rudolfa Berana|nová vláda]] zakázala nařízením z 5. prosince všechny tělovýchovné spolky, byl 14. prosince 1938 Slovenský Sokol spolu s Orlem a DTJ rozpuštěn. V šesti slovenských župách ztratila ČOS 146 jednot, 35 poboček se 49 292 členy, 48 sokoloven, 69 letních cvičišť a 33 biografů. Majetek propadl [[Hlinkova garda|Hlinkově gardě]].<ref>Uhlíř, J. B.: Nástin vývoje domácí sokolské protinacistické rezistence v letech
== Sokol za protektorátu ==
| |||