|
[[Soubor:Bela Lugosi as Dracula, anonymous photograph from 1931, Universal Studios.jpg|náhled|upright=1.5|[[Bela Lugosi]] jako [[hrabě Drákula|Drákula]], ikonické zpodobnění upíra - nemrtvého v populární kultuře]]
{{Celkově zpochybněno}}
{{Neověřeno}}
[[Soubor:Banquo.jpg|náhled|upright=1.5|Duch šlechtice Banqua, jejž vidí pouze král [[Macbeth]]]]
'''Nemrtvý''', '''oživlý mrtvý''' nebo též '''revenant''' je bytost, která byla po své [[smrt]]i nějakým způsobem přivedena zpět do světa živých. Nemrtví se vyskytují v [[pověst]]ech většiny kultur – vyjadřují přirozený ambivalentní vztah člověka ke smrti blízké osoby: člověk vzpomíná na prožité zážitky se zemřelým, pociťuje ztrátu, ale zároveň v něm smrt vzbuzuje úzkost, mrtvola je studená, rozkládá se, působí strašidelně. Revenant tak může být jak vyjádřením touhy znovu vidět ztracenou osobu, tak i obavy, aby se mrtvý nevrátil a přání, ať zemřelý odpočívá v pokoji.
Pojem '''nemrtvý''' označuje v [[horror]]u a [[fantasy]], případně v dalších [[Fantastika|fantastických žánrech]], osobu která zemřela a poté byla oživena pomocí [[Černá magie|černé magie]], konkrétně často nazývané [[nekromantie]]. Kromě toho se takové bytosti také navracet do světa živých z důvodů nevyřešených záležitostí, touhy po pomstě nebo v důsledků [[hřích]]ů či [[Kletba|kletby]] za svého života – v takovém případě představují fiktivní obdobu hmotných [[revenant]]ů a nehmotných [[přízrak]]ů známých z [[mýtus|mýtů]] a [[pověst]]í. Nemrtví si mohou zachovávat duši a osobnost, kterou měli za svého života, či být naopak bezduchými monstry, taktéž se může jednat o těla zemřelých posedlá zlovolnou bytostí, ve [[folklór]]u je příkladem takové bytosti indický [[vétála]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Jednotlivé druhy nemrtvých pak dostávají různá jména podle svého vzhledu, svých projevů a kultury, v níž pověst vznikla. Lze je v zásadě rozlišit na nehmotné jako jsou [[duch]]ové nebo tělesné jako oživlé [[mrtvola|mrtvoly]]. Ti se pak řadí do masitých nemrtvých ([[zombie]], [[ghúl]], [[mumie]]) a kostěných ([[kostlivec]], [[lich]]).
| příjmení =
| jméno =
Protože pověsti o nemrtvých jsou velmi rozšířené, stali se nemrtví i námětem mnoha [[literatura|literárních]] děl, především [[horor]]ů a později [[fantasy]], odtud pak i [[film]]ů, [[Počítačová hra|počítačových her]] atd.
Nemrtví se také vyvolávají za účelem předpovídání budoucnosti, tento věštecký obor černé magie se označuje jako [[nekromancie]].
== Původ slova ==
Slovo ''nemrtvý'' (''undead'') použil jako první [[Bram Stoker]] ve své knize [[Drákula (kniha)|Drákula]]. Původně se dokonce měla jmenovat ''The Un-Dead''. Označoval tak samozřejmě [[upír (nemrtvý)|upíra]] Drákulu.
Nejedná se o protiklad slova mrtvý, ale o jakési zdůraznění. Zjednodušeně lze definovat:
* živý – stále žije
* mrtvý – žil, ale už nežije
* neživý – nikdy nežil
* nemrtvý – žil, zemřel, měl by být mrtvý, ale stále jeví některé znaky života (např. pohybuje se)
Výraz ''revenant'' pochází z [[francouzština|francouzského]] ''revenir'', ''znovu se objevovat'', a používá se zejména v souvislosti se zjeveními zemřelých.
== Zjevování nemrtvých ==
[[Soubor:Skogskyrkogarden-night-2007-11-03 edit.jpg|náhled|Nemrtví se často zjevují na hřbitovech]]
[[Soubor:CoupleWithSpirit.png|náhled|[[William Hope (fotograf)|William Hope]]: ''Starší pár s duchem mladé dívky'', fotografie, na níž je údajně zachycen duch]]
Revenanti se zpravidla stávají z osob, které žily hříšným životem (lakomci, podvodníci, prostopášníci, karbaníci, [[čarodějnictví|čarodějnice]] atd.), nebo které ze života odešly nezvyklou cestou (zavraždění, popravení, utonulí, [[sebevražda|sebevrazi]], ženy zemřelé při porodu), případně osoby, které byly [[kletba|proklety]], uhranuty nebo očarovány (ať už za života nebo po smrti). Méně častí jsou revenanti osoby, které nenašly pokoje, protože mají ještě na světě cosi vykonat (pomstít se, odměnit něčí laskavost, postarat se o potomky apod.).
Bytosti se zjevují na určitých místech, buď spojených s úmrtím ([[hřbitov]], [[kostel]], místo, kde došlo k úmrtí, [[popraviště]]), anebo na místě, kde se v minulosti vyskytovalo mnoho lidí (rozcestí, náměstí) – věřilo se totiž, že duše lidí, kteří tudy prošli, zde nechávají jakousi stopu, která podporuje zjevování nemrtvých. Mnoho druhů revenantů nemůže vstoupit do domu, práh pro ně představuje nepřekonatelnou hranici – někdy mrtvola leží v domě, ale její duch obchází pouze venku. Jiní mohou vstoupit jen na pozvání a ještě jiní nejsou z okna domu vidět, ač lidé venku je vidí. Jen pro malé množství nemrtvých není domovní práh žádnou překážkou. I vůči jiným hranicím v krajině bývají citliví – někteří nemrtví nemohou překročit tekoucí vodu. Někdy jsou omezeni na hranice panství nebo nemohou vstoupit do kostela. Kromě toho jim škodí posvěcené předměty. Hlas [[zvon]]u, úsvit nebo [[kur domácí|kohoutí]] zakokrhání je často změní v prach.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora = Jean-Claude Schmitt
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany = 175-178
| jazyk =
}}</ref>
Revenanti se zjevují v určitou denní dobu, nejčastěji o [[půlnoc]]i, ale někdy třeba jen jednu noc v roce, nebo dokonce jen jednou za sto let. Také vidět zemřelé může často jen určitá osoba – člověk narozený o půlnoci, v neděli, na [[Štědrý den]], prosťáček, dítě apod. Někdy dokonce zemřelého vidí jen zvířata – psi, kočky, koně. Velmi často nejsou nemrtví vidět, ale pouze slyšet, nebo člověk jen cítí jejich přítomnost. Občas se také objevují fotografie, na níž je údajně zobrazen nemrtvý, který při fotografování nebyl vidět.
Často se revenanti zjevují pouze ve snu, což je psychologicky pochopitelné, ale ve středověku byl takovým snům přikládán velký význam. Jedno vidění nemrtvého popisuje i [[Karel IV.]] ve svém životopise [[Vita Caroli]]: Jedné noci po hostině Karel odpočíval ve své komnatě, když náhle slyšel tajemné kroky v místnosti a potom cosi vrhlo zlatý pohár přes celou místnost. Karel výslovně upozorňuje, že se nejednalo o sen. Tuto vidinu můžeme zřejmě přisoudit alkoholovému opojení po hostině a blížícímu se spánku.
Nemrtví mohou mluvit i přesto, že u některých už stádium rozkladu pokročilo natolik, že nemají hlasivky. Mívají ovšem specifický hlas, dutý, puklý, sípavý nebo naopak nesmírně hlasitý a strašný. Někdy komunikují pouze myšlenkami.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora =
| titul = RevenantiTV Tropes - The Undead
| url = https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/TheUndead
| vydavatel = Argo
| místodatum vydání = Praha
| rokdatum aktualizace = 2002
| datum přístupu = 19.4.2019
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitolavydavatel =
| stranyjazyk = 192en
| jazyk =
}}</ref>
Slovo ''nemrtvý'' je kalkem z [[Angličtina|anglického]] ''undead'', které popularizoval [[Bram Stoker]] ve svém románu [[Drákula (kniha)|Drákula]] z roku [[1897]], který měl být původně dokonce pojmenován ''The Un-Dead''. Před tím se slovo ''undead'' používalo ve více doslovném smyslu jako „živý“ nebo „nikoliv mrtvý“.<ref>{{Citace monografie
== Opatření proti návratu zemřelých ==
| příjmení = Stoker
Lidé se návratům zemřelých většinou snažili zabránit, k čemuž se užívaly různé magické praktiky:<ref>Podle {{Citace periodika
| příjmeníjméno = ZíbrtBram
| odkaz na autora = Bram Stoker
| jméno = Čeněk
| titul = The Annotated Dracula
| autor =
| vydavatel = Crown Pub.
| odkaz na autora = Čeněk Zíbrt
| spoluautořimísto =
| rok = 1975
| titul = Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku
| periodikumstrany = Český lid193
| isbn = 978-0-517-52017-8
| odkaz na periodikum = Český lid
}}</ref>. Stoker používalo slovo nemrtvý pouze pro [[Upír (nemrtvý)|upír]]y, až později slovo získalo širší význam.
| rok = 1899
| měsíc =
| ročník = 8
| číslo =
| strany = 99-100
| url =
| issn =
}}</ref>
* mrtvoly se za tímto účelem všelijak mrzačily, svazovaly, zavalovaly kamením, pohřbívaly vleže na břiše
* pohřební rituály často rovněž obsahují prvky, které mají návratu mrtvých zamezit
* když člověk zemře v místnosti, má se rychle otevřít okno, aby duše mohla odletět
* když vynášejí rakev z domu, má se za ní vylít konev vody
* kdo první hodí lopatu hlíny na rakev, nad tím nemá zemřelý žádnou moc
* na dveře domu se mají křídou nakreslit tři kříže
* v [[Estonsko|Estonsku]] panoval zvyk za každého zemřelého v domě zatlouct do prahu hřebík – ten měl jednak zabránit návratům zemřelého, ale také ho navždy připomínat.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lecouteux
| jméno = Claude
| odkaz na autora =
| titul = Přízraky a strašidla středověku
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 1997
| isbn =
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}</ref>
== Přístup církve k nemrtvým ==
Víra v návrat mrtvých existuje od pradávna. [[Katolická církev]] se dlouhou dobu snažila tuto víru vymýtit jako pohanský a [[kacíř]]ský [[blud]]. [[Svatý Augustin]], který byl v těchto otázkách považován za neotřesitelnou autoritu, odsoudil navracení mrtvých jako nesmysl – člověk byl totiž tvořen tělem a duší, přičemž tělo leží pohřbeno a duše odešla na onen svět, její fyzická přítomnost v našem světě tedy není možná.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora =
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany = 16-26
| jazyk =
}}</ref>
Teprve kolem r. [[1000]] se církev začala postupně k víře v nemrtvé přiklánět, protože potřebovala najít vysvětlení pro zázračná zjevení svatých a navíc se víru v nemrtvé stejně nedařilo zcela potlačit. V podstatě se tedy ujala interpretace, že mrtvý se navrací proto, aby za spásu jeho duše byly konány [[zádušní mše]] a modlitby. Záměrná vyvolávání nemrtvých (nekromancie) byla přísně trestána, protože se jednalo o rušení pokojné duše. Nemrtvý se považuje za „odraz“ těla a proto zpravidla vypadá jako člověk v okamžiku smrti – popravený je bezhlavý, umučený má krvácející rány apod. Útoky na nemrtvého se pak projevují i na jeho mrtvole. Mrtvola většiny nemrtvých se nerozkládá.
V období [[reformace]] se povaha nemrtvého mění – už se nejedná o nepokojnou duši, ale o duši prokletou, zavrženou. Nemrtví se dostávají do souvislosti s [[čarodějnictví]]m a [[černá magie|černou magií]].
V současnosti většina tradičních církví existenci nemrtvých popírá, ale jejich kult stále přežívá v lidové víře, pověstech a hrůzostrašných povídkách.
== Různé druhy nemrtvých ==
Nemrtví nabývají v lidových pověstech celou řadu podob. Vlastně jich je mnohem víc, než by se zdálo na první pohled, protože značné množství strašidel, přízraků a tajemných zjevení je ve skutečnosti nějakou formou nemrtvého, neklidné duše zemřelého.
=== Zjevení svatých ===
Zázračná zjevení zemřelých [[svatý|světců]], jak se o nich vypráví v [[legenda|legendách]] (méně často i jiných význačných osobností – panovníků, hrdinů), představují v oblasti nemrtvých zcela specifickou kapitolu. V tomto případě jde totiž sice o mystickou, ale zpravidla šťastnou a pozoruhodnou událost. Svatý se navrací na svět s určitým vznešeným posláním nebo proroctvím – posílení svého kultu, ochrana svatostánku před zkázou, předpověď smrti významného hodnostáře atd.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora =
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany = 39
| jazyk =
}}</ref>
=== Přízrak ===
'''Přízrak, duch''' nebo '''fantom''' (označení celkem splývají) je typickým příkladem revenanta. Jde o duši zemřelého, který po smrti nenašel pokoje a zjevuje se na určitých místech, určitým osobám nebo v určitou dobu. Duch může být také cíleně vyvolán se záměrem získat od něj nějakou informaci nebo pomoc, pak se jedná o nekromancii a [[spiritismus]]. Specifickým příkladem ducha je [[poltergeist]], harašící přízrak, který se projevuje tajemným posouváním nábytku v domě.
=== Bílá paní ===
{{Viz též|Bílá paní}}
'''Bílá paní''' je duch, který se zjevuje na hradech a zámcích. Zpravidla jde o jednu z dřívějších paní tohoto sídla či pramáť šlechtického rodu, která svým zjevením zvěstuje nějakou dobrou nebo špatnou zprávu.
=== Banshee ===
{{Viz též|Banshee}}
'''Banshee''' (též '''bánší''') je duch zemřelé dívky nebo víly z irských pověstí. Svým kvílivým zpěvem oznamuje smrt někoho v domě.
=== Štvaní ===
Některé přízraky se neobjevují samostatně, ale ve skupinách. Nejznámějším příkladem je '''štvaní''' (též '''divoká honba''') – strašidelný pluk vedený pekelným lovcem, což je zpravidla přízrak zemřelého zlého myslivce nebo pytláka. Provází jej skupina, kterou tvoří démoni, zlí duchové, vyžlata (hubení lovečtí psi), pekelné kočky, draci i lesní zvířata – medvědi, vlci, sovy, netopýři.
Při zjevení štvaní v lese padne noc a strhne se bouře. Pokud se člověku nepodaří uniknout z lesa včas, jen málokdy vyvázne. Ochranou někdy může být ulehnutí tváří k zemi, dokud se štvaní nepřežene. I když člověk potom v pořádku dojde domů, někdy už na něj pekelný lovec čeká, hodí mu rozsápaný kus krvavého masa se slovy: "Pomáhals štvát, pomáhej žrát!" Takový člověk je pak navždy prokletý a po smrti se připojí k divoké honbě.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
| titul = Labyrintem tajemna
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok = 1991
| strany = 37
}}</ref>
Pověst o štvaní je ve skutečnosti prastará, byla známa už v [[Starověk|antice]], ovšem středověká verze vychází spíše ze [[Germáni|starogermánské]] pověsti o Herleichově družině, což bylo mytické nesourodé mnohahlavé vojsko přízraků.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora =
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany = 103
| jazyk =
}}</ref>
=== Bludička ===
[[Soubor:Tulilautta3.jpg|náhled|Bludička]]
{{Viz též|Bludička}}
'''Bludičky''' jsou podle [[pověst]]í zelená, modrá, nebo i jinak zbarvená světélka, která se v noci objevují u bažin a lákají pocestné do [[močál]]ů. Bludičky jsou prý duše dětí zemřelých před křtem (nekřtěňátek) nebo zemřelých [[čarodějnictví|čarodějnic]].
=== Ohnivý muž ===
'''Ohnivý muž''' je bytost z českých [[pověst]]í. Zjevuje se nejčastěji jako ohnivá postava, ale jinak mívá mnoho podob – hořící sud, ohnivé kolo nebo vůz, hořící snop, ohnivý pes nebo zajíc. Podle pověsti je ohnivý muž duchem zemřelého, který za života rozorával společné meze nebo posouval hraniční kameny.
Ohnivému muži se říká také '''ohnivák''', '''ohnivec''', '''fajermon''' (z německého ''Feuermann'', ohnivý muž), '''světlík''', '''světloň''', '''žavák''' atd.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
| titul = Labyrintem tajemna
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok = 1991
| strany = 46
}}</ref>
=== Skřítek ===
{{Viz též|Skřítek}}
Za určitou formu nemrtvého lze považovat také '''domovního skřítka''', protože podle lidových pověstí byl ve skutečnosti duší zemřelých předků, která ochraňuje sídlo nových obyvatel domu. Skřítci dostávali v různých oblastech celou řadu jmen a měli i různé vlastnosti, bývali dobří i zlomyslní.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vondráček
| jméno = Vladimír
| odkaz na autora = Vladimír Vondráček
| příjmení2 = Holub
| jméno2 = František
| titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie
| vydavatel = Columbus
| místo = Bratislava
| rok = 1993
| isbn = 80-7136-030-9
| kapitola =
| strany = 93
}}</ref>
=== Zombie ===
{{Viz též|Zombie}}
Zombie je oživená mrtvola zemřelého, která slouží jako otrok bez duše. Pochází z floklóru ostrova [[Haiti]] a představa o ní souvisí s haitským náboženstvím [[vúdú]]. Z českých tajemných bytostí je asi nejbližší [[fext]]ovi. V jejím případě však dochází k rozkladu jako u obyčejného mrtvého těla.
=== Fext ===
{{Viz též|Fext}}
'''Fext''', česky též '''zmrzlík''' je člověk, jehož nelze zabít běžným způsobem a po smrti se jeho tělo nerozkládá. Pohřbený fext tak může i po smrti vstávat z hrobu a sužovat své okolí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
|odkaz na autora = Martin Stejskal
| titul = Labyrintem tajemna
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok = 1991
| strany = 140
}}</ref>
<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
|odkaz na autora = Martin Stejskal
| titul = Labyrintem míst klatých
| vydavatel = Eminent
| místo = Praha
| rok = 2011
| strany = 42-44
}}</ref>
=== Ghúl ===
{{Viz též|Ghůl}}
'''Ghúl''', též '''ghoul''' i '''ghůl''' je bytost, původně pocházející z arabského [[folklór]]u. Jde o oživlého mrtvého, který se živí mrtvolami zemřelých. Nejčastěji proto žije na hřbitovech, ale vyskytuje se také na poušti, kde požírá zbloudilce. Jeho předobrazem je zřejmě [[hyena]].
=== Vétala ===
{{Viz též|Vétala}}
'''Vétala''' je bytost pocházející z indické mytologie. Je to duch člověka,za něhož nebyly vykonány pohřební obřady, často sebevraha, popraveného apod. Jeho duch je uvězněný v "zóně soumraku" mezi smrtí a novým zrozením, odkud se zjevuje lidem, hlavně na místech, kde se spalují mrtvoly. Vétala může být pomocí magického rituálu uvězněný do mrtvého lidského těla a sloužit mágovi, který ho oživil. Nejjednodušší metoda je, že mág vétalu naláká do připraveného mrtvého těla a nakrmí vlastní krví a kousky masa. V druhém případě měl být vétala nakrmen masem a krví lidské oběti, pokud se ale zamýšlené oběti podaří mága přemoci a nakrmit vétalu jeh krví, stane se pánem vétaly zamýšlená oběť. To je popsáno v pověsti o králi [[Čandragupta Vikramáditja|Vikramáditjovi]], známé jako ''Pětadvacet vétalových příběhů''.
=== Upír ===
[[Soubor:Lord Vampire.jpg|náhled|Upír]]
{{Viz též|Upír (nemrtvý)}}
'''Upír''' (též '''vampýr''') je noční bytost, která spícím saje krev. Staročeské označení upíra '''morous''' naznačuje, že v počátku byl upír blízký [[noční můra|noční můře]], zlý přízrak, který během sužuje spáče a v noci jim odnáší jejich životní sílu. Upíři se stali všeobecně známí především díky románu Brama Stokera ''Dracula'', který byl mnohokrát zfilmován.
{{clear}}
=== Smrtka ===
[[Soubor:Nuremberg chronicles - Dance of Death (CCLXIIIIv).jpg|náhled|Tanec smrti - oživlí kostlivci tančí na hřbitově]]
Přestože ztělesnění [[smrt]]i ve skutečnosti nemá s nemrtvými nic společného, v lidové tradici tyto bytosti někdy splývají. Smrtka pak v pověstech přejímá některé vlastnosti nemrtvého (nemůže vstoupit do domu, nedokáže překročit vodu, lze ji odehnat modlitbami) nebo naopak nemrtvý přebírá vlastnosti [[Smrtka|Smrtky]] (odvádí duši zemřelého, je vyzbrojen popravčím mečem, zobrazen jako kostlivec).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora =
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany = 204
| jazyk =
}}</ref>
Mezi nejčastější nemrtvé v populární kultuře patří:
=== Lich ===
{{Viz též|Lich}}
'''Lich''' je [[mág]], který se pomocí temných rituálů změnil na nemrtvého, aby tak získal nesmrtelnost. Také to může být mág, který byl velmi mocný, ale nenaučil se ovládat svou moc a ta ho pohltila. Poté místo toho, aby zemřel, žije dál, jelikož ho jeho nesmírná neovládnutá moc udržuje při životě. Vyskytuje se především ve fantasy literatuře a počítačových hrách.
* různé [[Personifikace smrti|personifikace Smrti]]
=== Tupilak ===
* [[Upír (nemrtvý)|upír]] – revenant ze slovanského folklóru
'''Tupilak''' nebo '''Tupilaq''' je nemrtvá bytost v [[Eskymácká mytologie|mytologii Inuitů]] ([[Eskymáci|Eskymáků]]), má šeredný vzhled (často napůl člověk a napůl tuleň) a pohybuje se ve vodě. Tupilaka může vyvolat šaman, aby s jeho pomocí zabil nebo jinak poškodil jiného člověka. Pokud je ale zamýšlená oběť mocnějším šamanem než ten, kdo Tupilaka vytvořil, může Tupilaka poslat zpět a ten pak zabije svého oživitele.
* [[přízrak]], duch
* [[banshee]] – irská obdoba [[Bílá paní|bílé paní]]
* [[ghúl]] – druh [[džin]]a pojídajícího lidi z arabského folklóru
* [[lich]] – umělý výtvor inspirovaný ruským [[kostěj]]em
* [[zombie]] – mrtvola oživená [[Čarodějnictví|čarodějníkem]] v haitském [[Vúdú|vodou]]
* [[mumie (nemrvý)|mumie]]
* [[kostlivec (nemrtvý)|kostlivec]] – středověká personifikace smrti
== Nemrtví v kultuře ==
{{Upravit část}}
=== Nemrtví ve fantasy světech ===
==== [[Středozem]] ====
== Reference ==
{{Překlad|en|Undead|891987080}}
<references />
== Literatura ==
* {{Citace monografie
| příjmení = Schmitt
| jméno = Jean-Claude
| odkaz na autora = Jean-Claude Schmitt
| titul = Revenanti
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7203-455-3
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
|odkaz na autora = Martin Stejskal
| titul = Labyrintem tajemna
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha
| rok = 1991
| strany = 28-29
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Stejskal
| jméno = Martin
|odkaz na autora = Martin Stejskal
| titul = Labyrintem míst klatých
| vydavatel = Eminent
| místo = Praha
| rok = 2011
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Vondráček
| jméno = Vladimír
| odkaz na autora = Vladimír Vondráček
| titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie
| vydavatel = Columbus
| místo = Bratislava
| rok = 1993
| strany =
}}
== Související články ==
* [[Smrt]]
* [[Nekromancie]]
* [[MagieRevenant]]
* [[PověstPřízrak]]
[[Kategorie:Mytičtí tvorové a rasyNemrtví]]
[[Kategorie:Fantasy rasy]]
[[Kategorie:Smrt]]
[[Kategorie:Nemrtví]]
| 