Charta 77: Porovnání verzí

Autoři textu Charty 77 si přáli zůstat v anonymitě. Obecně se známo pouze tolik, že značnou část sestavili Václav Havel a Pavel Kohout. Druhý jmenovaný je také autorem názvu petice.<ref>[http://www.ludvikvaculik.cz/index.php?pid=151&sid=152 Vznik Charty 77 očima StB], převzato z časopisu Respekt z 9. 1. 2006.</ref> Organizátory a mezi prvními signatáři byli [[Jan Patočka]], [[Jiří Němec (filosof)|Jiří Němec]], [[Václav Benda]], [[Václav Havel]], [[Ladislav Hejdánek]], [[Zdeněk Mlynář]], [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]], [[Petr Uhl]], [[Ludvík Vaculík]] a [[Jiří Hájek]]. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka, byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel.<ref>[http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/patock.html Medailónek Jana Patočky], Katedra filozofie FF MU</ref> Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl [[Ladislav Menzel]], který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. SignatářiAčkoli bylo deklarovaným záměrem autorů Charty, aby signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání, fakticky bylo společenství kolem Charty tvořeno téměř výhradně levicovými intelektuály. ŘadaTo zse nichpak odrazilo i v pozdějším vývoji, když se řada z nich výrazně zapojila do veřejného života po [[Sametová revoluce|Sametové revoluci]] v roce [[1989]].

PřestožeCharta byl počet signatářů Charty vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý,77 je dnes Charta 77historiky považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období [[normalizace]] po roce [[1968]], což je však převážně způsobeno faktem, že v době jejího vzniku a působení žádné další viditelné organizované opoziční akce proti režimu prakticky neexistovaly.{{Doplňte zdroj}}Skutečný dopad Charty na dění v zemi byl omezen jednak tím, že počet signatářů Charty byl vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, jednak cenzurní blokádou komunistické strany. Jistý podíl na mizivém povědomí obyvatelstva o dění kolem Charty mělo i vysoce intelektuálské prostředí, které se kolem Charty utvořilo. Naděje na ovlivnění situace v jedné ze zemí bývalého sovětského bloku se všaktak vyplnily jen částečně, přestože Charta budila u nezanedbatelné části obyvatelstva určité sympatie.{{Doplňte zdroj}} Tím, že nezískala výraznější podporu obyvatelstva, se Charta 77 zásadně lišila od o tři roky později založeného polského odborového hnutí [[Solidarita (Polsko)|Solidarita]], které se brzy stalo masovým, vyzvalo komunistický režim ke střetu v boji o politickou moc a později i přispělo k jeho pádu.