Koncert (hudební skladba): Porovnání verzí

'''Koncert''' je [[hudební skladba]] pro jeden nebo několik sólových [[Hudební nástroj|nástrojů]] s doprovodem [[orchestr]]u. Od [[18. století]] má obvykle [[Sonátová forma|sonátovou formu]] a do třetí (někdy i do druhé nebo eventuální čtvrté) [[Věta (hudba)|věty]] se mnohdy vkládají tzv. [[Kadence (hudba)|kadence]], původně [[improvizace]], v nichž [[interpret (hudba)|interpret]] předvádí svou [[Virtuóz|virtuozitu]].

 

Slovo "koncert" je převzato z italštiny a odvozuje se od [[Latina|latinského]] ''concertare'', přít se, zápasit. Název poprvé použil italský skladatel [[Lodovico Grossi da Viadana]] (1560–1627) pro sborové [[církev]]ní skladby s [[bas]]ovým doprovodem. Také [[Johann Sebastian Bach]] nazýval své [[kantáta|kantáty]] „koncerty“. Italští barokní skladatelé [[Alessandro Stradella]] (1639-1682), [[Giuseppe Torelli]] (1658-1709) a [[Arcangelo Corelli]] (1653-1713) vypracovali hudební formu, při které se navzájem doplňuje několik sólových nástrojů (''concertino'', nejčastěji dvoje [[housle]] a [[violoncello]]) se [[Smyčcový nástroj|smyčcovým]] [[orchestr]]em a [[Varhany|varhanami]] (''basso continuo''). Věty s&nbsp;rychlým tempem (''allegro'') se střídají s pomalejšími (''adagio'', ''andante''). Podle velikosti orchestru se rozlišuje komorní koncert (''concerto da camera'') a ''[[concerto grosso]]''. Tuto druhou formu dále rozvíjeli například [[Antonio Vivaldi]] a [[Georg Friedrich Händel]]. Druhý jmenovaný skladatel do orchestru zařadil i [[Dechový nástroj|dechové nástroje]]. Klasickou třívětou formu s&nbsp;kadencí resp. dvěma kadencemi dal koncertním skladbám [[Wolfgang Amadeus Mozart]] (1756-1791), který psal koncerty pro [[klavír]], [[housle]] i pro dechové nástroje. Koncertní skladby o třech nebo později i čtyřech větách, obvykle pro jeden sólový nástroj (nejčastěji klavír) pak psali téměř všichni skladatelé [[19.&nbsp;století]].<ref>''Ottův slovník naučný'', sv.&nbsp;14, str.&nbsp;668, heslo "Koncert".</ref> Ve [[20.&nbsp;století]] se forma koncertu rozvolnila, pěstuje se však i v současnosti.