Mehmed Spaho: Porovnání verzí

Základní školu, ruždii (1890–1894), a gymnázium (1894–1902) navštěvoval v [[Sarajevo|Sarajevu]]. Na [[Vídeňská univerzita|Vídeňské univerzitě]] vystudoval práva, v tomto oboru získal i doktorát. Po návratu ze studií [[1906]] pracoval v advokacii (1906–1908 jako tzv. [[auskultant]] a nato 1908–1910 [[advokátní koncipient]]), nato působil jako tajemník vlivné obchodní a živnostenské komory. Tam začala jeho cesta k politice. Roku [[1914]] stal zastupitelem v Sarajevu a podílel se na činnosti vlivných muslimských spolků. V následujících letech získal nemalý společenský vliv a stal se jedním z mála muslimských politiků, kteří se prosadili na politické scéně [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], resp. Království Jugoslávie.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kamberović|jméno=Husnija|příjmení2=|jméno2=|titul=Mehmed Spaho (1883–1939). Politička biografija|vydání=|vydavatel=Vijeće Kongresa bošnjačkih intelektualaca|místo=Sarajevo|rok=2009|počet stran=|strany=13–23|isbn=}}</ref>

 

 

Když JMO roku [[1924]] nakrátko vstoupila do vlády [[Demokratická strana (Srbsko)|demokrata]] [[Ljubomir Davidović|Ljubomira Davidoviće]], Spaho získal do kompetence resort financí. Poté následovala delší pauza vyplněná opoziční činnosti, kterou mezi lety [[1927]] a [[1928]] opět vystřídal návrat do vlády pod vedením [[Národní radikální strana|radikála]] [[Velimir Vukićević|Velimira Vukičeviće]]. Roku [[1929]], kdy král [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandr I.]] vyhlásil diktaturu, byla JMO stejně jako další politická hnutí úředně rozpuštěna. Spaho se nadlouho se svými příznivci stáhl do pozadí a prosazoval taktiku tiché rezistence. Do nejvyšší politiky se vrátil roku [[1935]] po parlamentních volbách a setrval v ní až do své smrti. Jako ministr dopravy zasedal v kabinetech [[Milan Stojadinović|Milana Stojadinoviće]] a [[Dragiša Cvetković|Dragiši Cvetkoviće]].